Vrh koulí - technika a biomechanika

Při vrhu koulí musí vrhač na poměrně malé ploše a v relativně krátkém časovém úseku udělit náčiní co nejvyšší rychlost při zachování nutných technických požadavků a předepsaných pravidel atletiky. A právě omezený prostor a vysoká váha náčiní nutí vrhače ke hledání optimální a nejefektivnější techniky. Proto technika vrhu koulí doznala v poměrně krátkém časovém období ze všech vrhačských disciplín největších změn – od bočného provedení, sunu až k rotační technice. V současné době je nejrozšířenější provedení sunu (zádová technika), ale stále více se prosazuje zejména u mužů rotační technika, která se dnes již objevuje přibližně u 50 % závodníků (u žen stále převládá vrh zádovou technikou).

Maximální výkon ve vrhu koulí je výsledkem somatických předpokladů vrhače, jeho pohybových schopností a především jeho zvládnutí optimální techniky celého vrhu. Spolu s těmito aspekty výkon ve vrhu koulí ovlivňují také biomechanické zákonitosti:

1. rychlost vypuštění – rychlost náčiní v okamžiku, kdy opouští ruku vrhače,
2. úhel vypuštění – úhel, který svírá tečna k parabole letu s horizontálou v místě vypuštění,
3. výška vypuštění – svislá vzdálenost místa vypuštění od úrovně terénu,
4. délka přesáhnutí – horizontální vzdálenost od hranice vržiště k svislému průmětu místa vypuštění.

Biomechanické zákonitosti vrhu koulí

h = výška vypuštění koule, m = přesah vypuštění, v₀ = rychlost vypuštění, α₀ = úhel vypuštění koule (optimální 40° - 42°), d = délka vrhu

Zádová technika vrhu koulí

Zádovou techniku ve vrhu koulí můžeme rozdělit do těchto fází:

• Základní postavení a držení koule,
• Sun (zahájení, posun, došlap),
• Vlastní vrh (zdvih a rotace trupu, odraz nohou a trčení paže, vypuštění koule a výměna nohou s přeskokem).

Základní postavení a držení koule

Ve výchozím postavení stojí vrhač těsně u zadního okraje kruhu zády ke směru vrhu. Váha těla spočívá na pravé noze, levá noha v mírném zanožení se špičkou dotýká kruhu a pomáhá s udržením rovnováhy. Po uklidnění přenáší koulař pozvolna váhu těla na pravou nohu a dochází k postupnému snižování pokrčením pravé i levé nohy.

Držení koule – vrhač drží kouli v pravé dlani s vějířovitě roztaženými prsty tak, aby prsty mohly na kouli působit zezadu a váha koule spočívala na prvních kloubech prstů. Koule je pevně zasazena ke krku poblíž klíční kosti a zpevněna bradou, přitlačenou ke kouli. Předloktí a záloktí směřuje k zemi. Levá paže je ve vzpažení nebo mírně pokrčená v předpažení.

Sun

Z výchozího postavení se vrhač snižuje až do nejnižšího postavení, kdy je pravá noha maximálně pokrčena a trup je v největším předklonu. Z tohoto postavení provádí vrhač plochý odraz z pravé nohy přes patu chodidla se současným zakopnutím levé nohy - sun. V průběhu sunu se pravá noha rychle pokrčí, aby včas podchytila vrhačovo tělo, chodidlo je těsně u země. Levé chodidlo je také blízko země, z důvodu včasného došlapu k břevnu. Tím se zabrání posunu těžiště nad levou nohu a zajistí se pevnost odvrhového postavení. Chodidlo pravé nohy došlápne do středu kruhu v poloze šikmo stranou, téměř současně došlapuje i levé chodidlo v blízkosti břevna. Váha těla spočívá na pokrčené pravé noze, zatímco levá napjatá v koleně se opírá o zarážecí břevno špičkou chodidla natočeného šikmo směrem do směru vrhu. Trup a levá paže jsou zády ke směru odvrhu.

Vlastní vrh

V dvouoporovém zádovém postavení pohyb zahajuje chodidlo pravé nohy s postupným vytáčením osy pánve a trupu kolmo ve směru vrhu. Při dokončení rotace trupu se váha těla přenáší na levou nohu. Současně stahem zádového svalstva se provede rychlý zdvih trupu, který pokračuje v otáčení za současného zvedání pravého ramene. Levá paže je pokrčená v upažení, hlava je stále v prodloužení trupu. Vzpíráním obou nohou pokračuje pohyb dál vpřed a vzhůru. V okamžiku zahájení rotační práce trupu se zapojuje levá paže, která je do tohoto momentu lehce pokrčena před trupem. Prudkým švihem a přitažením k levému boku (blokace pohybu) vytváří vhodné podmínky pro efektivní zapojení pravé paže do finální části vrhu. Současně s dopnutím levé nohy, která se odvinula přes špičku chodidla, vede paže prudkým vytrčením kouli vpřed a vzhůru. Poslední impuls dostává koule ze zápěstí a prstů pravé ruky. V konečné fázi po vypuštění koule vrhač přeskočí na pravou nohu, došlápne na plné chodidlo a zanožením levé vyvažuje trup, aby tak zabránil přepadnutí přes břevno.

Vrh koulí zádovou technikou

Rotační technika vrhu koulí

Fáze rotační techniky rozdělujeme obdobně jako u techniky zádové:

• Základní postavení a držení koule
• Otočka
• Vlastní vrh (zdvih a rotace trupu, odraz nohou a trčení paže, vypuštění koule a výměna nohou s přeskokem)

Základní postavení a držení koule

Držení koule je obdobné jako při zádové technice vrhu koulí. Při rotační technice stojí vrhač u zadního okraje kruhu zády do směru vrhu v širším stoji rozkročném. Špičky chodidel se dotýkají obruče kruhu. Uvolněná švihová paže je mírně pokrčená v lokti před tělem. Vrhač začíná úvodní pohyb otočením trupu co nejvíce vpravo, pak pokrčením nohou provede snížení a v návratné fázi se co nejvíce předkloní.

Otočka

Při přechodu do otočky se obě nohy otáčejí na předních částech chodidel vlevo obdobně jako při diskařské otočce. Otočka je provedena na špičce levé nohy a pravá noha se odráží a rotačním pohybem se přesouvá vpřed za levou nohu. Po zcela krátké letové fázi došlapuje vrhač pravou nohou až za střed kruhu a pokračuje v otáčení na přední část chodidla této nohy silně pokrčené v kyčli a koleni. Trup a hlava se předklání. Setrvačností došlapuje k břevnu na levou nohu. Teprve po došlápnutí levé nohy nastávají příznivé podmínky pro působení na kouli.

Vlastní vrh

Při rotační technice je odvrhové postavení (rozkročení) užší než u zádového způsobu, trup je opožděn oproti pánvi. V konečné části vrhu se vrhač snaží působit na kouli až do jejího vypuštění po dlouhé dráze a navíc přesáhnout přes svislou rovinu předního okraje kruhu. Technika provedení vypuštění je obdobná jako při zádové technice.

Rotační technika vrhu koulí