Hod diskem - charakteristika a vývoj techniky

Charakteristika

Hod diskem patří k nejstarším olympijským atletickým disciplínám. Počátky sahají do starověkých olympijských her, kde byl součástí pentatlonu. Hod diskem patří mezi atletické hody s otáčivým průběhem pohybu. Z hlediska pohybových schopností se jedná o rychlostně silovou disciplínu s acyklickým průběhem pohybové činnosti. Výkon je ovlivněn rozvojem koordinačně obratnostních schopností.

Vývoj techniky

Hod diskem se objevil na starověkých olympijských hrách v roce 708 př.n.l. Původní náčiní bylo ze dřeva nebo železa, případně se využívalo plochého kamene. Váha náčiní činila 2 – 5 kg. Házelo se z místa z bočného postavení, tzv. „helénským“ způsobem.

Hod diskem byl i součástí prvních novověkých olympijských her (1896), kde se ještě využíval helénský způsob odhodu. Házelo se z podstavce o stranách 80x70 cm a váha disku činila 2 kg. Na druhých novodobých olympijských hrách v Paříži se házelo ze čtverce o stranách 250 cm. V roce 1902 byl zaveden kruh o průměru 250 cm a váha disku činila 2 kg. Z hlediska techniky hodu se na počátku 20. století poprvé objevila jednoduchá otočka. Tato revoluční rotační technika se šroubovitým znakem pohybu těla se dále vyvíjela dvěma směry. Evropský směr s předběhnutím paže a trupu dolními končetinami. Druhý směr rozvíjeli Američané kteří se zaměřili na zvýšení rychlosti otočky. Po roce 1920 došlo ke skloubení obou způsobů. Vznikla technika, která se používá i v dnešní době – rotační technika s výraznou prácí dolních končen a rychlého rotačního pohybu s předběhnutím paže a trupu dolními končetinami.