![]() ![]() |
![]() |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vrh koulí Hod míčkem a oštěpem Hod diskem |
Hody a vrhy - charakteristikaMezi atletické vrhy a hody patří vrh koulí, hod míčkem, oštěpem, diskem a kladivem. Atletické vrhy a hody řadíme mezi disciplíny rychlostně silového typu s acyklickým průběhem pohybu. Jediným představitelem vrhů je vrh koulí, kdy je náčiní tlačeno. U ostatních disciplín je náčiní taženo. Nejvyšší nároky na silový potenciál z důvodu nejtěžšího náčiní představují vrh koulí a hod kladivem. U hodu míčkem, oštěpem a diskem pak na pohybovou rychlost. Podle pohybového průběhu můžeme vrhy a hody dělit na posuvné a otáčivé. Mezi posuvné (přímočaré) řadíme vrh koulí zádovou technikou, hod míčkem a oštěpem. Otáčivý pohybový průběh (rotační, křivočarý) představují hod diskem, vrh koulí rotační technikou a hod kladivem. Rotační technika u těchto disciplín umožňuje oproti posuvné technice lépe využít excentrickou svalovou kontrakci v nápřahových pohybech a delší působení síly na náčiní. Dalším charakteristickým znakem vrhů a hodů je postupné zapojování jednotlivých svalových segmentů těla s narůstající rychlostí. Zrychlování je prováděno ve směru vzhůru největších a nejsilnějších segmentů těla po relativně nejmenších a nejrychlejších v pořadí: dolní končetiny – trup – paže. Z hlediska biomechaniky u vrhů a hodů nastává tzv. šikmý vrh (matematický model pro dráhu letu náčiní). Výsledná trajektorie je parabola. Mezi hlavní biomechanické zákonitosti šikmého vrhu, které mají vliv na výsledný výkon, náleží především velikost okamžité rychlosti vzletu náčiní, dále výška vzletu náčiní (vypuštění), úhel vypuštění, tíhové zrychlení a síla odporu vzduchu. Biomechanické základy vrhačských disciplín
Z hlediska techniky rozlišujeme u vrhů a hodů tyto fáze:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||
![]() |