Skok vysoký - technika a biomechanika
Výkon ve skoku do výšky závisí na dokonalém spojení rozběhové (horizontální) rychlosti s odrazovou (vertikální) a zvládnutí letu (úsporný přechod laťky). Všechny v minulé kapitole uvedené techniky skoku vysokého mají jednotnou strukturu základních 4 fází techniky provedení: rozběh a příprava na odraz, odraz, let a dopad. Je nutné dodat, že se také v jednotlivých fázích více či méně liší. V současnosti se užívá zádová techniku skoku - "flop", která je také i součástí školní tělesné výchovy a bude v následujícím textu popisována. Charakteristickými zvláštnostmi flopu je obloukovitý, velmi rychlý rozběh, rotační odraz a prohnutý let zády přes laťku. Z hlediska biomechaniky je významná zejména fáze rozběhu, odrazu a letu. Výška skoku je přímo úměrná úhlu vzletu těžiště, rychlosti v okamžiku odrazu, výšce těžiště a velikosti směru vertikální a horizontální rychlosti.
Rozběh a příprava na odraz
Rozběh probíhá 8 až 12 kroky stupňovanou rychlostí ze strany nesouhlasné s odrazovou nohou (pokud se odrážíme levou, nabíháme zprava). Z výběhové značky je rozběh veden kolmo nebo mírně šikmo k svislé rovině laťky až k bodu, který je 2 - 4 m vně od přilehlého stojanu. V posledních 3-4 krocích odbočuje skokan od přímky rozběhu a pokračuje po oblouku v poloměru 10-13 m k přilehlému stojanu. Celý rozběh je charakteristický švihovým způsobem běhu, pouze první kroky sloužící k získání rychlosti jsou provedeny šlapavým způsobem běhu. Předposlední krok se prodlužuje a následný poslední krok je zkrácený z důvodu snížení těžiště a přípravy na odraz. Při přípravě na odraz dochází k pokrčení odrazové nohy ve všech kloubech (amortizace) což umožňuje optimální spojení rozběhu s odrazem. Při velké rozběhové rychlosti vzniká při zatáčení směrem ke stojanům odstředivá síla, které čelí skokan náklonem do středu oblouku. Současně dochází ke snížení těžiště těla.
Odraz
Setrvačnost rozběhu, švih a odraz dolních končetin přenášejí skokana přes laťku. Na zemi musí být vyvolán rovněž rotační impuls, který výškaře za letu přetáčí. Je způsobován vychýlením těžiště mimo směr působení odrazové síly, švihem i vykývnutím těla skokana kolem pevné opory odrazu. Odraz je prováděn vzdálenější nohou od laťky (80-110 cm od spojnice stojanů). Při posledním rozběhovém kroku skokan dokračuje přímo podél laťky a dostává se při tom do mírného záklonu, došlapuje rychle a energicky přes patu na celé chodidlo a švihová noha je vedena běžecky šikmo vzhůru směrem od laťky. Paže soupažně švihají vzhůru a spolu se zdvihem švihové nohy vyvolávají explozivně reaktivní působení v průběhu odrazové práce. Odvinutím chodidla z paty na špičku odraz končí. Při odrazu dochází ke vzniku rotace podél vertikální osy a skokan se otáčí zády k laťce.
Příprava na odraz – odraz – přelet laťky
Let
Vzhledem ke vzájemnému poměru vertikálních a značného podílu horizontálních sil působících při odrazu je úhel vzletu těžiště velmi malý (50°). Křivka letu je plochá a dlouhá. Letovou fázi můžeme rozdělit do 3 částí: vzestupnou, přechodovou a sestupnou.
Vzestupná fáze je z hlediska techniky a výkonu nejdůležitější. Po odrazu dochází ke spuštění švihové nohy podél těla a paže doprovází odraz švihem vzhůru, hlava zůstává v prodloužení trupu. Působením švihové nohy dochází k rotaci podél vertikální osy a skokan se dostává v zádové poloze do nejvyššího bodu letu.
Přechodová fáze s vlastním přeletem laťky je v podstatě "vyvěšení" těla v horizontální poloze s aktivním protlačováním boků vzhůru. Skokan se v nejvyšším bodu letu mírně prohýbá v kříži, až se dostane pánví za laťku.
V sestupné části je dominantní postupné přenášení dolních končetin přes laťku s přípravou na dopad. Skokan při přenášení nohou přes laťku nejdříve pokrčí dolní končetiny a pak je aktivně napne vzhůru.
Doskok
Doskok je proveden dopadem na záda s následným kotoulem vzad, který zmírňuje náraz. Poloha těla v okamžiku dopadu zpětně informuje o provedení odrazu a působení rotačních sil celého skoku. Skokan by tak měl při správném provedení dopadat kolmo na laťku.
Příprava na odraz – odraz – přelet laťky
