Pedagogické zásady a vyučovací metody pro výuku lyžování dětí a mládeže

Pedagogické zásady

Pedagogické zásady shrnují a vyjadřují v zobecněné podobě dlouhodobé zkušenosti pedagogických pracovníků pracující s dětmi v různých prostředích a podmínkách. V průběhu vyučovacího procesu se využití jednotlivých vyučovacích zásad navzájem prolíná a navzájem spolu souvisí. Společně pak tvoří jeden komplex a své uplatnění mají i v lyžařské výuce dětí. (Treml, 2005)

Zásada uvědomělosti a aktivity

Cílem této zásady je, aby se dítě aktivně ztotožnilo s výukovým záměrem, který mu předkládá instruktor. Musí vnitřně souhlasit s tím, co se učí, a aktivně tomu napomáhat. Pak je dítě ochotno absolvovat i monotónní činnosti při opakování a procvičování některých prvků lyžařské techniky. Například dítě, které je donucené rodiči k lyžařské výuce, je pro lyžařského instruktora velice těžké motivovat k výuce. Dítě pouze pasivně a bez zájmu plní zadané úkoly, nezajímají ho případné dílčí úspěchy výuky na lyžích.

Rozhodující roli při uplatňování této zásady má instruktor. U dětí mnohem více platí, že dobře se učí ten, kdo je povzbuzován a chválen. Žákovu motivaci naopak snižuje častá kritika nebo žákova snaha, která je přecházena bez povšimnutí, ironickými poznámkami či výsměchem. Je proto nutné žáky povzbuzovat i když se jim nedaří a je třeba ocenit i dílčí pokroky ve výuce nebo snahu.

Součástí uvedené zásady je přátelský vztah instruktora k dětem, trvalý zájem o jejich případné potíže s některými prvky lyžařské techniky.

Zásada přiměřenosti a individuálního přístupu

Tato zásada ukládá instruktorovi respektovat stupeň psychického a fyzického rozvoje žáka, věkové zvláštnosti, zdravotní stav, pohlaví, lyžařské zkušenosti a dovednosti. Lyžařský instruktor by měl na základě uvedených faktorů volit vhodné cvičení pro nácvik pohybových dovedností. Stanovení konkrétních úkolů pro každého žáka se provádí na základě individuálního přístupu a instruktor by měl postupovat podle následujících doporučení:

1. Od hrubého provedení cviku k jemnému
   Nejmenší děti nebo úplné začátečníky vedeme pouze ke zvládnutí nejzákladnější formy pohybu, neopravujeme drobné odchylky od ideální techniky provedení. U starších dětí lze vyžadovat přesnější provedení po několikanásobném opakování. Součástí tohoto přístupu je odpovídající ukázka, která přesně zdůrazňuje, co je od žáků požadováno.
2. Od snadného k obtížnému
   Volíme cvičení od základního provedení až k jeho různým modifikacím (např. od klouzavého pluhu až po oblouk v pluhu). Také nejprve volíme nácvik na mírném svahu, později na strmějším svahu nebo na svahu s terénními nerovnostmi.
3. Od známého k neznámému
   Naučený prvek vyzkoušíme v jiných terénních podmínkách. Například odšlapováním ke svahu a přes spádnici nacvičujeme bruslení na rovině.
4. Od jednoduchého k složitému
   Nacvičenou dovednost postupně stěžujeme. Například provádíme nácvik rovnováhy zvedáním patky lyže, později zvedneme celou lyži a nakonec provádíme jízdu v holubičce.
5. Individuální výukový přístup
   Každému dítěti dáváme úkoly přiměřené jeho schopnostem a možnostem. Samostatně hodnotíme provedení zadaných pohybových úkolů. Je vhodné zařazovat i volné jízdy žáků, kdy si sami žáci volí způsob své jízdy. Respektujeme individuální rozdíly v technice jízdy u jednotlivých žáků, které mohou být ovlivněny rozdílnou výstrojí, pohybovými předpoklady žáků nebo předešlou lyžařskou zkušeností.

Zásada všestrannosti

Trvalé uplatňování této zásady je při lyžařské výuce velmi důležité z důvodu dosažení požadovaných výsledků (nelze nacvičovat stále jen jeden oblouk ve stejném prostředí). Z tohoto důvodu je nutné se zaměřit na následující všestranný rozvoj v těchto parametrech:

1. Fyzická všestrannost
   Celá řada prvků lyžařské techniky vyžaduje určitý stupeň rozvoje pohybových schopností, tělesné zdatnosti a pohybové koordinace dítěte. Bez dosažení těchto základních předpokladů nelze některé prvky lyžařské techniky nacvičovat ani nacvičit (například silová připravenost při odpichu holemi nebo odrazu z hran lyží při bruslení na lyžích). V rámci všestranného rozvoje žáka nacvičujeme takové pohybové prvky a dovednosti, které je žák na daném vývojovém stupni schopen zvládnout.
2. Lyžařská všestrannost
   Do výuky dětí a mládeže zařazujeme nejen výuku na sjezdových lyžích, ale i výcvik na běžeckých lyžích nebo na krátkých lyžích („kraťasech“, „snowbladech“). Tímto zpestřením dosáhneme nejen všestranného rozvoje žáků, ale můžeme zvýšit jejich motivaci a také zlepšit lyžařskou techniku.
3. Technická všestrannost
   Představuje široký zásobník cviků a prvků lyžařské techniky, který žák dokáže aplikovat v proměnlivých podmínkách (terénních, sněhových aj.). Pro instruktora to znamená trvale měnit prostor výuky a také obsah výuky tak, aby výuka byla pestrá a všestranně rozvíjela lyžařské dovednosti žáků.
4. Vjemová všestrannost
   Působením zrakového a sluchového vnímání záměrně rozšiřujeme kinestetické a vestibulární smyslové vnímání, čímž obohacujeme představivost o pohybu. Střídáme kontrastní cvičení, které jdou za sebou v rychlém sledu a u dětí vyvolávají tyto rychlé změny řadu nových vjemů. Například střídavé zatěžování špiček a patek lyží, horní a dolní lyže, jízdu v upraveném a neupraveném terénu aj. Velice účinné a zajímavé cvičení je jízda se zavřenýma očima, které jsou zavřené po dobu 5-10 sekund jízdy. Po absolvování jízdy každý žák sděluje svoje pocity. Je důležité, aby se toto cvičení provádělo pouze v upraveném terénu bez přítomnosti dalších lyžařů!