Sjíždění a zatáčení na lyžích dětí a mládeže

Slovník lyžařských pojmů

Pro snadnější pochopení popisu techniky jednotlivých prvků lyžařské techniky a jednotlivých oblouků je nutné si nejdříve objasnit několik základních terminologických pojmů.

Lyže	1. běžecké lyže, „běžky“ – klasické, bruslařské, 2. sjezdové lyže, „sjezdovky“ – „slalomky“, „obřačky“, 3. skokanské, „skočky“ 4. snowblade (shorties) – krátké lyže do 1 m s rádiusem do 7 m
Ski	původní název pro lyže, později zaveden pojem lyže ze slovanského lýha, lýhy.
Lyžař	osoba pohybující se na lyžích (běžec, sjezdař, skokan)
Lyžování	pohybová činnost člověka (běh na lyžích, sjezdové disciplíny, skoky na lyžích, akrobatické lyžování)
Technika	optimální řešení pohybového úkolu
Styl	individuální využití techniky lyžařem
Pohybové dovednosti	učením získané předpoklady, jak rychle, správně a úsporně řešit pohybové úkoly
Hmotná soustava lyžaře	tělo lyžaře s výzbrojí (lyže, hole) tvořící jeden celek
Těžiště těla	bod, ve kterém se promítá soustředěná hmotnost hmotné soustavy běžce
Oporná plocha	místo, kam se za klidu promítá těžiště těla
Váha na plných chodidlech	postoj, při kterém běžec zatěžuje lyže (lyži) rovnoměrně
Spádnice	myšlená čára, která probíhá přímo ze svahu dolů
Vrstevnice	myšlená čára, která na svahu spojuje místa o stejné výšce
Lyže vyšší	lyže, která je v rovnoběžném postavení na svahu blíže vrcholu
Lyže nižší	lyže, která je v rovnoběžném postavení na svahu blíže do údolí
Lyže vnitřní	lyže bližší středu otáčení ve směru pohybu
Lyže vnější	lyže vzdálenější od středu otáčení nebo směru pohybu
Sun	pohyb lyží po sněhu vzniklý tlakem ve směru podélné osy
Skluz	pohyb lyže po sněhu ve směru její podélné osy způsobené setrvačnou silou, vnitřními silami běžce
Jednooporový skluz	skluz na jedné dolní končetině
Dvouoporový skluz	skluz na dvou dolních končetinách
Obrat	změna směru postoje běžce, při níž se mění směr podélné osy lyží
Oblouk	plynulá změna směru po křivce
Odšlap	změna směru lyžaře úkrokem do strany
Přívrat	špičky lyží u sebe (jednostranný, oboustranný)
Pluh	oboustranný přívrat
Odvrat	špičky lyží od sebe, patky lyží u sebe
Stromeček	pohyb do svahu oboustranným odvratem
Rovnoběžné (paralelní) postavení lyží	lyže vedle sebe, podélné osy lyží jsou vedle sebe
Široká stopa	lyže rovnoběžné ve vzdálenosti na šířku pánve od sebe
Zatížení lyží	pohyb, jímž se zvětšuje tlak těla na lyže
Odlehčení lyží	pohyb, jimž se zmenšuje tlak těla na lyže
Přenesení váhy	pohyb trupu nebo jiné části těla, který má za následek změnu zatížení lyže (lyží)
Odraz	pohyb nohy proti sněhové podložce, který má za následek posun těžiště lyžaře. Odraz se může uskutečnit ve směru pohybu nebo šikmo, z plochy nebo hrany lyže
Odpich	odraz paží s holemi od sněhu ve směru pohybu

Základní charakteristika oblouků

Poloměr (rádius)	vzdálenost lyžaře od myšleného středu otáčení. Na základě této definice rozdělujeme oblouky na: krátký oblouk (rádius do 8 m), střední (rádius 12-15 m) a dlouhý (rádius 20 m a více)
Úhel oblouku	vymezuje dva směry, kterým jedeme při nájezdu do oblouku a směrem při výjezdu z oblouku. V tomto směru rozlišujeme: otevřené (jeté při spádnici) a zavřené (vyjížděné až k vrstevnici)
Provedení smyku	na základě provedení smyku rozdělujeme oblouky na: smykové (driftované) s výrazným smykem a řezané oblouky (carvingové), které jsou jety po hranách beze smyku.

Fáze oblouku

Nejčastěji používáme tři fáze: zahájení oblouku, fáze vedení a ukončení oblouku. U popisu některých oblouků (např. krátkého poloměru) je problematické určit přesné hranice mezi dvěma následujícími oblouky. Při ukončování jednoho oblouku již většinou musíme zároveň provádět některé pohyby nutné pro zahájení následujícího oblouku.

Vymezení základních druhů oblouků

V české literatuře zabývající se sjížděním a zatáčením na lyžích se vymezují tři základní techniky a z nich vycházející oblouky:

Základní (kročné) oblouky	V posledních několika letech došlo k terminologické změně u oblouků, které v české lyžařské literatuře jsou popisovány již od poloviny 20.století a nesly název „kročné“. V současnosti se užívá pojem „základní oblouky“. Tyto oblouky jsou charakteristické tím, že lyže jsou uváděny do otáčivého pohybu na základě rozdělené práce dolních končetin a plynulého snížení lyžaře po zahájení a v první části oblouku a plynulého zdvihu v druhé části oblouku, který je ukončen před zahájením následujícího oblouku. Signálem pro zahájení oblouku je zapíchnutí hole v nejvyšším místě postoje lyžaře. Výhodou tohoto principu je plynulý tlak především do přední části vnitřní hrany vnější lyže s výrazně menším podílem smyku než u snožné techniky a také díky širší stopě, která umožní snazší přechod ke carvingové technice. Nevýhodou je podle Štumbauera a kol. (2006) omezení této techniky na upravené svahy mírných a středních sklonů a značná pohybově koordinační náročnost.
Snožné oblouky	Pro techniku snožných oblouků je charakteristický pohyb těžiště ve fázi zahájení oblouku ve směru zdola nahoru a v průběhu fáze vedení oblouku zvětšený smyk lyží a společná práce dolních končetin. Někdy jsou tyto oblouky nazývány jako „nadlehčené“, protože impulsem k zahájení oblouku je zapíchnutí hole, spolu s mírným odrazem z hran za současného rotačního pohybu pánve, zdvihu a odlehčení lyží. Tento pohybový princip uplatňuje převážná část lyžařské veřejnosti při lyžování na sjezdových tratích mírného a středního sklonu a také všichni lyžaři na prudkých, ledovatých svazích a při zhoršených terénních a sněhových podmínkách (hluboký sníh, boulovatý terén, krusta aj.).
Carvingové oblouky	Jsou oblouky, které uskutečňujeme po vnitřních hranách lyží (z hlediska tvořeného oblouku) s vyloučením nebo s minimálním podílem smyku. Carving je podle Štumbauera a kol. (2006) v současnosti velmi široce chápaný a bohatě strukturovaný fenomén jehož jednotlivé varianty vyžadují značně odlišnou strukturu rozhodných pohybových činností. My se budeme více touto technikou zabývat v kapitole 6.
Modifikované oblouky	Dále se vymezují v české lyžařské literatuře tzv.modifikované oblouky. Tyto oblouky používáme pro zvládnutí náročnějších terénních a sněhových podmínek (různá kvalita sněhové pokrývky, boulovitý terén, zledovatělé a strmé svahy apod.) a na úrovni I. části etapy základního lyžování je můžeme také využít u méně nadaných žáků jako metodických prostředků pro zvládnutí základního kročného oblouku nebo základního snožného oblouku.

Výčet modifikovaných oblouků na úrovni I. části etapy základního lyžování dělíme na:

a) Modifikované oblouky – kročné techniky:	oblouk ke svahu, v pluhu ve statické a dynamické formě provedení, z přívratu vyšší lyží, z rozšířené stopy. Tyto oblouky uskutečňujeme na základě principu kročné techniky
b) Modifikované oblouky – snožné techniky:	oblouky z pluhu, z přívratu nižší lyží. Tyto oblouky uskutečňujeme (jejich fázi zahájení) na základě zahranění a odrazu z hran obou lyží s tím, že těžiště těla se v této fázi pohybuje ve vertikálním směru zdola nahoru.

Také rozlišujeme modifikované oblouky na úrovni II. části etapy základního lyžování Tyto oblouky dělíme na:

c) Modifikované oblouky – snožné techniky:

oblouky s přibrzděním,oblouky s přeskokem,oblouky v boulích, oblouky v hlubokém sněhu.