Organizace při lyžařské výuce

Dobře organizačně naplánovaný a zvládnutý výukový proces je základní podmínkou dobrých výukových výsledků. Pokud výuku provázejí dlouhé prostoje, zdlouhavé výstupy, čekání na méně zdatné žáky, nevhodný výběr výukového prostoru, který je příliš náročný nebo naopak jednoduchý, nemůžeme očekávat odpovídající výsledky. Proto pro dobrou organizaci lyžařské výuky doporučujeme:

1. celá organizace výuky musí žákovi s opravdovým zájmem a vlastní iniciativou umožnit maximální efektivnost celého vyučovacího procesu,
2. výběr prostoru pro lyžařskou výuku musí odpovídat jejímu cíli a prostor by měl být vždy vyhrazen pouze pro vlastní lyžařskou výuku,
3. činnost instruktora musí být v průběhu lyžařské výuky vedena s ohledem na maximální bezpečnost všech žáků i instruktora samotného,
4. děti se stejným nasazením musí mít v průběhu výuky stejné naděje na konečný výsledek – rozdělení do družstev dle dovednosti a výkonnosti,
5. označit žáky barevnými rozlišovacími vestičkami

Správná organizace výuky by měla poskytnout každému žákovi dostatek prostoru pro výuku a zároveň pozitivní zážitek z výuky. Abychom tohoto záměru docílili je nutné si vysvětlit několik základních pojmů. Mezi základní organizační formy při lyžařském výcviku řadíme vyučovací jednotku. Další pojmy související s vlastní organizací jsou skupinová a individuální výuka, které v následujícím textu osvětlíme.

Vyučovací jednotka

Vyučovací jednotka je základní organizační formou při lyžařské výuce a zpravidla trvá u dětí ve věku 3-5 let 90 min, u starších dětí 2,5 až 3 hodiny. Pokud žáci mají lyžařskou výuku po celý den, měla by být rozdělena do dvou vyučovacích jednotek po maximálně 2 hodinách. Při lyžařském výcviku rozlišujeme dva základní typy jednotek – nácvikové a opakovací. Každá má svůj specifický charakter, cíl a zaměření. Většinou ale používáme vyučovací jednotku smíšeného charakteru, ve které využíváme oba typy se snahou o co nejpestřejší výcvik s častým střídáním činností. Vlastní vyučovací jednotku můžeme rozdělit na čtyři základní části: úvodní, průpravnou, hlavní a závěrečnou.

1. Úvodní část:
   navozuje atmosféru celé vyučovací jednotky. V této části vyučovací jednotky by mělo dojít ke:
   • stanovení cíle vyučovací jednotky
   • kontrole výzbroje a výstroje žáků
   • k rychlému a stručnému zajištění organizačních věcí (prezence, seznámení se s novými žáky, rozdělení do družstev)
2. Průpravná část:
   Jedná se o přípravu organismu na zátěž. Náleží sem zahřátí organismu před výcvikem a rozcvičení hlavních svalových partií těla (honičky bez lyží, protahovací a švihová cvičení bez lyží i s lyžemi)
3. Hlavní část:
   Nejdůležitější část vyučovací jednotky, ve které nejdříve opakujeme dříve naučené a učíme nové prvky lyžařské techniky. Dbáme při tom na následující pravidla:
   • časté a včasné obměňování cvičení zvyšuje zájem o výuku, pomáhá při neúspěšném nácviku nebo při špatném počasí
   • zařazujeme zotavovací přestávky dlouhé několik minut
   • zařazujeme volné jízdy o délce 10 – 20 minut, kde si žáci procvičují naučené dovednosti. Volné jízdy musí být pro žáky naprosto bezpečné, instruktor musí být stále v blízké přítomnosti a trvale celý průběh kontroluje
4. Závěrečná část:
   Tato část uzavírá proběhlou výuku a navozuje příští lekci. Slouží především k uklidnění organismu, kdy zařazujeme klidné a pohybově nenáročné cvičení a hry. Dále zde hodnotíme výcvik věcnou a přiměřenou formou. Pochválíme jednotlivé žáky a pokud máme nějaké připomínky formulujeme je obecně. Také podáváme informace o následujícím programu a organizaci výcviku s cílem motivace do další výukové lekce.

Další organizační formy se dělí dle počtu žáků. Rozlišujeme výuku ve družstvech, skupinách a individuální výuku.

Výuka v družstvech

Do družstva vybíráme žáky přibližně stejné výkonnosti. Na stupni seznamování by neměl počet žáků v družstvu přesáhnout 6, na stupni hra je optimální počet 6 až 10 dětí, u mládeže na stupni učení může mít družstvo 10 až 15 členů. U dětí jsou družstva převážně koedukovaná. Osvědčuje se označit družstva názvem nebo barvou, např. sněhuláci,zajíčci, modří, zelení. U dětí ve věku od 6 do 10 let (stupeň hra) je kolektiv výcvikového družstva tím nejpřirozenějším prostředím.

Výhodou výuky v družstvu je společné zadávání a plnění pohybových úkolu, snadná kontrola, dobrý přehled o žácích a výukovém prostoru. Za nevýhodu se považuje malá možnost individuálního přístupu k jednotlivcům a fakt, že náročnost výuky se určuje podle průměrných členů družstva (nejslabší žák těžko stíhá, silný se nudí).

1. při vysvětlování stojí instruktor čelem k družstvu, 3-5 metrů před prostředním členem družstva,
2. při sněžení, větru, prudkém slunci stojí žáci zády k těmto vlivům, učitel čelem,
3. při názorné ukázce musí mít všichni žáci dobrý výhled
4. při větším důrazu na opravování dětí stojí instruktor v místě dojezdu,
5. při snaze o opakované připomenutí důležitých momentů jízdy stojí instruktor v místě zahájení jízdy žáků a popisuje na žácích klíčové body techniky jízdy.

Skupinová výuka

U žáků ve věku 11 až 14 let (stupeň učení) můžeme uplatnit skupinovou formu výuky. Původní 12- až 15členné družstvo rozdělíme do skupin po 3 až 4 žácích. Podle úrovně původního družstva stanoví cvičitel malým skupinkám buď podobné výukové cíle, nebo různé výukové cíle. Základem výuky u dětí je komplexní metoda. Žáci při tomto postupu vidí cíl svého snažení i výsledky práce, cvik se učí v přirozeném rytmu. Analyticko-syntetický postup, při kterém učíme jednotlivé části pohybu odděleně, používáme v lyžařské výuce mládeže a dětí zcela výjimečně.

Při tomto způsobu výuky spatřujeme výhody především v diferenciaci výukového programu podle stupně výkonnosti žáků, v lepším využití individuálních možností jednotlivých žáků, v intenzivnějším výcviku, ve větší možnosti opakování jednotlivých nacvičovaných prvků lyžařské techniky. Nevýhodou je, že instruktor nemůže ihned u všech žáků regulovat chyby v technice, žáci mají menší možnost opakovaného výkladu a společné ukázky a také učitel nemůže dostatečně postihnout kontrolu všech žáků ve skupinách. Z tohoto důvodu je nutné tuto výuku realizovat na krátkých svazích, tak abychom obsáhli zrakem celý výukový prostor.

Individuální výuka

Patří mezi nejúčinnější organizační formy lyžařské výuky. Většinou se tato výuka uplatňuje u začátečníků v lyžařských školách, kde o individuální výuce hovoří až do počtu 3 žáků. Tato forma je vhodná pro úvodní výuku pro rychlejší zvládnutí lyžařských začátků nebo při výuce slabých žáků v družstvu jako doučování.

Při lyžařských výcvicích škol je tato forma využívána výjimečně s ohledem na velký počet žáků v družstvu a nízký počet instruktorů. Pro individuální výuku využíváme všechna pedagogická doporučení platná při výuce v družstvu nebo skupině. Výhodou této formy výuky je trvalá kontrola v provedení nacvičovaných prvků techniky a okamžitá oprava chyb. Při správném vedení výuky instruktorem a zájmu a nasazení žáka přináší individuální výuka rychlé výsledky. Nevýhodou pro dítě i pro instruktora je to, že výuka vyžaduje mimořádné nasazen a je provázena značnou únavou. Dítě také nemá porovnání s ostatními dětmi ve skupině či družstvu.