počátek – r. 375 (zhroucení říše
Ostogótů pod náporem Hunů)
konec - 565-568 – odchod Langobardů
z Panonie do Itálie, Avaři v Karpatské kotlině, slovanská expanze
situace ve 4. století - vznik
germánských kmenových svazů a jejich migrace
Burgundové (Bornholm) – ve 4. stol.
v Pomohaní, pak Worms a nakonec JV Francie
(Burgundsko) Švýcarsko, 534 začleněni do franské říše
Vandalové – poč. 5. stol. ze Slezska
do Karpatské kotliny – odtud na Z až do Gallie, přes
Pyreneje a do
S Afriky, 533- 534 poraženi východořímskou
(byzantskou) říší
Gótové – kolem 200 z dolního
Povislí až k Černému moři
250 – Vizigóti – mezi
Dněstrem a Dunajem (tedy západněji)
Ostrogóti –
Dněpr až Don (na východě)
slábnoucí říše římská není schopna
již ubránit své hranice, stále častěji germánské kmenové svazy vnikají na její
území a usazují se tam, po r. 375 Ostrogóti před Huny do Panonie, na Balkán a
do Itálie (na římské říši jen formálně závislé království v severovýchodní
Itálii, po pádu říše západořímské centrem Ravenna – král Theoderich -
království až po roce 550 zničeno Byzancí)
Vizigóti až na poč. 5. stol. do
Itálie - 410 dobyli Řím, pak do Gallie
(centrum – Toulouse),
odtud na Pyrenejský poloostrov – zde
vytvořili království, zčásti pak podrobeni Araby (po 700), zčásti (Leon) území
udrželi – základ dalšího vývoje ve středověku
Vandalové – útok na Řím, poté přes
Gallii a Pyrenejský poloostrov až do severní Afriky -.zde vybudovali království
– poraženi až v 6. stol. Byzancí (za císaře Justiniána)
Markomani v Čechách - až
v 5. stol. se patrně přesunuli do Bavorska – Bajuvarové
Langobardi – z dol. Polabí
po 400 přes Moravu i
Čechy (?) – kostr. hroby
do Podunají a Panonie
po 550 střet
s Gepidy, na pomoc si přizvali Avary
568 do S Itálie –
Pavia – až do 8. stol. (podrobení Karlem Velikým)
Alamani – JZ Německo
Sasové – S Německo, s Angly
a Juty i do Anglie, část zůstala na svém původním území, ti nakonec podrobeni
Karlem Velikým
Durynkové – Posálí, horní Pomohaní,
531 podlehli Frankům
Frankové – část na římském území
v Gallii, větší část sídlila nadále v rýnsko – weserské oblasti – sálští
Frankové – král Childerich
481 – 511 Childerichův syn Chlodvík –
ovládnutí Gallie – franská říše
Hunové – postup z asijských
stepí od 1. – 2. stol. , v 5. stol. až Potisí – Attilla – 451
poraženi na Katalaunských polích –
spojenectví římského vojska a vojsk germánských kmenových svazů
stranou pohybů dlouho Skandinávie a
lesní oblasti východní Evropy – Baltové, Slované, Ugrofinové
476 – konec západořímské říše a vznik
nástupnických „barbarských“ království
postupný rozpad struktur římské
civilizace – autarkizace hospodářství atd.
politický a mocenský vzestup franské
říše – merovejská kultura (až do pol. 8. stol.)
na území barbarika – výpověď
písemných pramenů nedostatečná, nadále
hlavním zdrojem informací archeologie
sídliště
tohoto období zkoumána málo
hlavně hroby – většinou přechod ke
kostrovému ritu (jedním z faktorů
byl patrně vliv křesťanství)
hroby bojovníků 1,
2, 3 a zejména příslušníků
vládnoucí rodové aristokracie – bohatá výbava
specifický vkus – na něj se
orientovaly dílny, navazující na dosud živou antickou tradici
- masivní šperk – důraz na barevnost
– spony 1, 2, 3, 4, 5 –
paprsčité, ptačí apod. – vykládání drahokamy, sklem, emailem
cf. i Childerichův
hrob v Tournai, někdy i luxusní sklo
(pracovaly ještě antické dílny v Porýní), zdobné kostěné
hřebeny atd.
české země – v průběhu stěhování
národů zřetelný úbytek osídlení,
nevelká sídliště s polozemnicemi
obdélníkového půdorysu (např. Březno u Loun)
kostrové hroby – v 5. stol. snad
určitý zásah z Durynska – ovlivněna keramika
počátek 6. století – průchod
Langobardů
nejvýraznější nález – mohyla Žuráň – ovšem vyloupená
etnogeneze
Slovanů – problémy
jazykověda, archeologie dost selhává
písemné zprávy k počátkům
slovanské expanze – Jordanis, Prokopios – šíří se z území pravlasti i
směrem na východ a k jihu do stepního pásma (východní Slované, Antové?)
dále po obou stranách Karpatského oblouku, z Karpatské kotliny pokračují
na Balkán (jižní Slované), Podunajím pronikají až do dnešního Bavorska a Frank
(horní Pomohaní), osídlují Moravu a Čechy, odtud pronikají do míšeňského Srbska
a až k Sále a do Durynska
proud po severní straně Karpat
obsazuje území Polska, Lužic, Pomořan, překračuje na některých místech i dolní
tok Labe
po pol. 6. stol. bezpečně u nás
(příchod souvisel s odchodem Langobardů po r. 530)
kultura
s keramikou pražského typu – jednoduché hrnce, vytvářené v ruce,
keramické desky - pražnice
velmi chudý inventář – kostěný,
kovový (železné nože, ocilky) – nutno předpokládat, že hodně byly využívány
organické hmoty – dřevo
žárový pohřební ritus – hrobů se ale
dochovalo jen nepatrně – vyjimka – Přítluky u Břeclavi – mimořádně příznivé
okolnosti k uchování – dnes inundace řeky Moravy - mělce uložené
popelnicové pohřby překryty vrstvou náplavů, které ochránily před likvidací zemědělskou
činností (orbou)
sídliště – na starém sídelním území,
obývaném stabilněji již od pravěku – v některých perifernějších oblastech
vůbec (např. Ústecko, Děčínsko)
specifický typ polozemnic
1, 2 – čtvercový půdorys, otopné zařízení –
kupolová pec s kamenitohlinitou konstrukcí – zpravidla v SZ koutě
Roztoky, Březno u Loun, Dessau-Mosigkau
okolo 600 z Podunají druhá vlna
slovanského osídlení – s vyspělejší keramikou
podunajského typu – vytlačeni odtamtud Avary
počátky formování
prvních raně státních útvarů – Samova říše atd. – tvoří již součást české
historie
Doporučená literatura
k dějinám pravěku:
Miroslav Dobeš, Stručný přehled pravěkých dějin severozápadních
Čech, in: Archeologické výzkumy v severozápadních
Čechách v letech 1983-1992, Most 1995,
7-62
Vladimír
Podborský, Dějiny pravěku,
Brno 1997 (skripta FF MU)
Jiří Neustupný
a kol., Pravěk Československa, Praha 1960
Jan Filip –
Miroslav Buchvaldek – Jiří Sláma, Evropský pravěk, Praha 1962
Karel Sklenář, Památky pravěku
na území ČSSR, Praha 1974
Jiří Hrala, Malý labyrint
archeologie, Praha 1976
Jaroslav
Malin,a Archeologie jak a proč?, Mikulov 1976
Radomír Pleiner
ed., Pravěké dějiny Čech, Praha 1978
Miroslav
Buchvaldek – Jiří Sláma ed., Nástin evropského pravěku, Praha 1982
Miroslav
Buchvaldek a kol., Dějiny pravěké Evropy, Praha 1985
Bohuslav
Novotný a kol., Encyklopédia archeológie, Bratislava 1986
Karel Sklenář – Zuzana Sklenářová – Miroslav Slabina, Encyklopedie pravěku v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku, Praha 2002
Jiří Waldhauser, Encyklopedie Keltů v Čechách, Praha 2001
Petr Drda – Alena Rybová, Keltové a Čechy, Praha 1998
Eduard Droberjar, Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě,
Praha 2002
Konrad Spindler, Muž z ledovce, Praha 1998
Robert Foley, Lidé
před člověkem, Praha 1998
Josef Čapek, Umění
přírodních národů, in: Josef Čapek, katalog výstavy, Litoměřice 1997.
Ernst H. Gombrich, Příběh umění, Praha 1992 (a další vydání)
Claude Lévi-Strauss, Smutné tropy, Praha 1966
týž, Myšlení
přírodních národů, Praha 1996
Mircea Eliade, Mýtus
o věčném návratu, Praha 1993
René Huyghe ed., Umění pravěku a starověku,
Umění a lidstvo – Larousse/Odeon, sv.1, Praha 1967
Andreas Lommel, Pravěk a umění přírodních národů, Umění světa
– Artia/Hamlyn, sv.1, Praha 1970
Louis-René Nougier, Pravěké umění,
in: José Pijoan, Dějiny umění –
Odeon, sv.1, Praha 1977