Období stěhování národů

(375/400 – 565-568 n. l.)

 

 

počátek – r. 375 (zhroucení říše Ostogótů pod náporem Hunů)

konec - 565-568 – odchod Langobardů z Panonie do Itálie, Avaři v Karpatské kotlině, slovanská expanze

situace ve 4. století - vznik germánských kmenových svazů a jejich migrace

Burgundové (Bornholm) – ve 4. stol. v Pomohaní, pak Worms a nakonec JV Francie  

                                           (Burgundsko) Švýcarsko, 534 začleněni do franské říše

Vandalové – poč. 5. stol. ze Slezska do Karpatské kotliny – odtud na Z až do Gallie, přes 

                    Pyreneje a do S Afriky, 533- 534 poraženi východořímskou  (byzantskou) říší

Gótové – kolem 200 z dolního Povislí až k Černému moři

                      250 – Vizigóti – mezi Dněstrem a Dunajem (tedy západněji)

                                Ostrogóti – Dněpr až Don (na východě)

slábnoucí říše římská není schopna již ubránit své hranice, stále častěji germánské kmenové svazy vnikají na její území a usazují se tam, po r. 375 Ostrogóti před Huny do Panonie, na Balkán a do Itálie (na římské říši jen formálně závislé království v severovýchodní Itálii, po pádu říše západořímské centrem Ravenna – král Theoderich - království až po roce 550 zničeno Byzancí)

Vizigóti až na poč. 5. stol. do Itálie  - 410 dobyli Řím, pak do Gallie (centrum – Toulouse),

odtud na Pyrenejský poloostrov – zde vytvořili království, zčásti pak podrobeni Araby (po 700), zčásti (Leon) území udrželi – základ dalšího vývoje ve středověku

Vandalové – útok na Řím, poté přes Gallii a Pyrenejský poloostrov až do severní Afriky -.zde vybudovali království – poraženi až v 6. stol. Byzancí (za císaře Justiniána)

Markomani v Čechách - až v 5. stol. se patrně přesunuli do Bavorska – Bajuvarové

Langobardi – z dol. Polabí

                      po 400 přes Moravu i Čechy (?) – kostr. hroby

                      do Podunají a Panonie

                      po 550 střet s Gepidy, na pomoc si přizvali Avary

                      568 do S Itálie – Pavia – až do 8. stol. (podrobení Karlem Velikým)

Alamani – JZ Německo

Sasové – S Německo, s Angly a Juty i do Anglie, část zůstala na svém původním území, ti nakonec podrobeni Karlem Velikým

Durynkové – Posálí, horní Pomohaní, 531 podlehli Frankům

Frankové – část na římském území v Gallii, větší část sídlila nadále v rýnsko – weserské oblasti – sálští Frankové – král Childerich

481 – 511 Childerichův syn Chlodvík – ovládnutí Gallie – franská říše

 

Hunové – postup z asijských stepí od 1. – 2. stol. , v 5. stol. až Potisí – Attilla – 451

poraženi na Katalaunských polích – spojenectví římského vojska a vojsk germánských kmenových svazů

stranou pohybů dlouho Skandinávie a lesní oblasti východní Evropy – Baltové, Slované, Ugrofinové

 

476 – konec západořímské říše a vznik nástupnických „barbarských“ království

postupný rozpad struktur římské civilizace – autarkizace hospodářství atd.

politický a mocenský vzestup franské říše – merovejská kultura (až do pol. 8. stol.)

 

na území barbarika – výpověď písemných  pramenů nedostatečná, nadále hlavním zdrojem informací archeologie

sídliště tohoto období zkoumána málo

hlavně hroby – většinou přechod ke kostrovému ritu  (jedním z faktorů byl patrně vliv křesťanství)

hroby bojovníků 1, 2, 3 a zejména příslušníků vládnoucí rodové aristokracie – bohatá výbava

specifický vkus – na něj se orientovaly dílny, navazující na dosud živou antickou tradici

 

- masivní šperk – důraz na barevnost – spony 1, 2, 3, 4, 5 – paprsčité, ptačí apod. – vykládání drahokamy, sklem, emailem

cf. i Childerichův hrob v Tournai, někdy i luxusní sklo (pracovaly ještě antické dílny v Porýní), zdobné kostěné hřebeny atd.

 

české země – v průběhu stěhování národů zřetelný úbytek osídlení,

nevelká sídliště s polozemnicemi obdélníkového půdorysu (např. Březno u Loun)

kostrové hroby – v 5. stol. snad určitý zásah z Durynska – ovlivněna keramika

počátek 6. století – průchod Langobardů

 

nejvýraznější nález – mohyla Žuráň – ovšem vyloupená

 

etnogeneze Slovanů – problémy

jazykověda, archeologie dost selhává

písemné zprávy k počátkům slovanské expanze – Jordanis, Prokopios – šíří se z území pravlasti i směrem na východ a k jihu do stepního pásma (východní Slované, Antové?) dále po obou stranách Karpatského oblouku, z Karpatské kotliny pokračují na Balkán (jižní Slované), Podunajím pronikají až do dnešního Bavorska a Frank (horní Pomohaní), osídlují Moravu a Čechy, odtud pronikají do míšeňského Srbska a až k Sále a do Durynska

proud po severní straně Karpat obsazuje území Polska, Lužic, Pomořan, překračuje na některých místech i dolní tok Labe

po pol. 6. stol. bezpečně u nás (příchod souvisel s odchodem Langobardů po r. 530)

kultura s keramikou pražského typu – jednoduché hrnce, vytvářené v ruce, keramické desky - pražnice

velmi chudý inventář – kostěný, kovový (železné nože, ocilky) – nutno předpokládat, že hodně byly využívány organické hmoty – dřevo

žárový pohřební ritus – hrobů se ale dochovalo jen nepatrně – vyjimka – Přítluky u Břeclavi – mimořádně příznivé okolnosti k uchování – dnes inundace řeky Moravy - mělce uložené popelnicové pohřby překryty vrstvou náplavů, které ochránily před likvidací zemědělskou činností (orbou)

sídliště – na starém sídelním území, obývaném stabilněji již od pravěku – v některých perifernějších oblastech vůbec (např. Ústecko, Děčínsko)

specifický typ polozemnic 1, 2 – čtvercový půdorys, otopné zařízení – kupolová pec s kamenitohlinitou konstrukcí – zpravidla v SZ koutě

Roztoky, Březno u Loun, Dessau-Mosigkau

okolo 600 z Podunají druhá vlna slovanského osídlení – s vyspělejší keramikou podunajského typu – vytlačeni odtamtud Avary

     počátky formování prvních raně státních útvarů – Samova říše atd. – tvoří již součást české historie

     

Doporučená literatura k dějinám pravěku:

Miroslav Dobeš, Stručný přehled pravěkých dějin severozápadních Čech, in: Archeologické výzkumy severozápadních Čechách v letech 1983-1992, Most 1995,

         7-62

Vladimír Podborský,  Dějiny pravěku, Brno 1997 (skripta FF MU)

Jiří Neustupný a kol.,  Pravěk Československa, Praha 1960

Jan Filip – Miroslav Buchvaldek – Jiří Sláma, Evropský pravěk, Praha 1962

Karel Sklenář, Památky pravěku na území ČSSR, Praha 1974

Jiří Hrala, Malý labyrint archeologie, Praha 1976

Jaroslav Malin,a Archeologie jak a proč?, Mikulov 1976

Radomír Pleiner ed., Pravěké dějiny Čech, Praha 1978

Miroslav Buchvaldek – Jiří Sláma ed., Nástin evropského pravěku, Praha 1982

Miroslav Buchvaldek a kol., Dějiny pravěké Evropy, Praha 1985

Bohuslav Novotný a kol., Encyklopédia archeológie, Bratislava 1986

Karel Sklenář – Zuzana Sklenářová – Miroslav Slabina, Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2002

Jiří Waldhauser, Encyklopedie Keltů v Čechách, Praha 2001

Petr Drda – Alena Rybová, Keltové a Čechy, Praha 1998

Eduard Droberjar, Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha 2002

Konrad Spindler, Muž z ledovce, Praha 1998

Robert Foley, Lidé před člověkem, Praha 1998

Josef Čapek, Umění přírodních národů, in: Josef Čapek, katalog výstavy, Litoměřice 1997.

Ernst H. Gombrich, Příběh umění, Praha 1992 (a další vydání)

Claude Lévi-Strauss, Smutné tropy, Praha 1966

týž, Myšlení přírodních národů, Praha 1996

Mircea Eliade, Mýtus o věčném návratu, Praha 1993

René Huyghe ed., Umění pravěku a starověku, Umění a lidstvo – Larousse/Odeon, sv.1, Praha 1967

Andreas Lommel,  Pravěk a umění přírodních národů, Umění světa – Artia/Hamlyn, sv.1, Praha  1970

Louis-René Nougier, Pravěké umění, in: José Pijoan, Dějiny umění – Odeon, sv.1, Praha 1977