Římské imperium 12-9 př. n. l. ovládlo Panonii
hranice se tak posunula na Rýn a Dunaj
čili evropská dichotomie Řím – barbaři
při hranicích impéria zůstali Dákové, zbytky Keltů a zejména Germáni,
(Thráci, Illyrové a Keltové byli impériem podrobeni)
první období konfrontace mezi impériem a Germány 12 př. n. l. – 16 n. l.
ofenziva Římanů na Veseru – Germania Magna měla být provincií
úspěšné války s Marobudem v Čechách (Markomani) ale
pak povstání v Panonii a roku 9 n. l. cheruský Arninius porazil
v Teutoburském lese (někde u Bielefeldu)
celé římské vojsko
tím rezignace Říma na další výboj k severu, spíše snaha
o zajištění hranice a diplomatické úsilí o kontrolu dění v barbariku –
klientské státy (Vanniovo království –
Kvádové na JZ Slovensku)
římská hranice – limes romanus – od Rýna přes dolní Mohan na Dunaj
castra – sídla legií (5000-6000 mužů) – Timgad
1, 2 – nejlépe dochovaný příklad – severní Afrika,
pravidelná založení – hlavními osami komunikace cardo a decumanus, pravidelná
pravoúhlá síť ulic, veřejná prostranství a budovy (správní budovy, kasárna, chrámy,
baziliky, lázně, divadla a amfiteátry atd.)
kastely – pěší kohorty či jízdní aly - cca 500 mužů – obdobné
uspořádání - Saalburg 1, 2, Künzing (u Mnichova),
Kelemantia/Leányvár (vysunutý do
barbarika – severně od Dunaje!)
či
jednotky pomocné – auxilia - z obyvatel provincií a římských spojenců -
federátů
strážní věže – burgi
tam, kde chyběly přírodní překážky, dokonce i zeď či val
podél hranice (cf. o něco později proslulý Hadriánův val v Británii)
základny propojeny silnicemi podél limitu
canabae - civilní tábory (obchodníci, řemeslníci, markytánky)
u caster vznikají velká sídliště s vlastní civilní
správou – civitates:
-
Neuss,
Kolín n/R, Bonn, Trevír, Mohuč
-
V Podunají
– Carnuntum, Aquincum
některá centra vyrostla z někdejších keltských oppid
(Remagen, Worms, Vídeň)
promíšení obyvatelsktva u limitu – vojáci římského, ale i
nejrůznějšího provincionálního původu – usazování vysloužilců, barbaři
sídla vysunutá do barbarika – rezidence spojeneckých
barbarských panovníků, ale i římské posádky apod. – Mušov 1, 2 – hrob se dvěma
následnými pohřby
z 1. a 2. stol.
římská kultura a životní styl – půdorys a architektura měst
-
fóra,
paláce úředníků, soudní a správní budovy, chrámy, amfiteátr, lázně (thermae)
zemědělské zázemí – velkostatky (villae rusticae)
s otroky ale i kolonát (pronájem půdy svobodným rolníkům) + germánští
laetové
řemesla – rozkvět výroby v provinciích
velkovýroba – cihelny, hutě, kovárny, zbrojířské dílny,
tkalcovny
vyspělá výroba kovových nádob (toreutika), šperkařství,
hrnčířství (terra sigillata, terra nigra atd.), sklářství
dary luxusních předmětů do barbarika (ale i jako kořist nebo
obchodem)
bronzové a stříbrné nádoby 1, 2, 3, 4 –
často jako soupravy pro přípravu vína – vědra, cedníky, konvice, mísy (mísidla)
skleněné poháry a misky, terra sigillata
1, 2, 3 – keramika odlévaná
do forem – reliéfní výzdoba
bronzové sošky, kování,
spony, mince, vzácně i zbraně (obcházen dohled římských úřadů, které nechtěly,
aby barbaři získávali kvalitní římskou výzbroj)
výměnný obchod s barbarikem – za víno, látky, keramiku
atd. - koně, hovězí dobytek, kožešiny a kůže, obilí, otroci, jantar
160 – 180 n. l. – války markomanské
na tlak Germánů
odpovědělo impérium protiofenzivou, operace v barbariku – Trenčín /Laugaritio
– proslulý nápis
pak ale 233-234 nápor germánských Alamanů
259-260
vpád Alamanů a Franků přes hranice impéria, část limitu opuštěna, ostatní úseky
hájeny až do 5. století
Germáni zároveň ale přijímáni i do římského vojska
od konce 3. století se usazovali masově v provinciích
laeti v Galii –
měli pronajatou půdu a zároveň vykonávali vojenskou povinnost
poměry v barbariku
Germáni – Plinius st. a Tacitus jmenují svazy Ingveonů,
Istveonů,Hermionů (synové legendárního praotce Manna)
archeologie – při Severním moři Ingveoni (Chaukové, Frísové,
Anglové)
-
při
Rýnu a Veseře Istveoni a z části i Hermioni
-
v Porýní
a při řekách Ems a Lippe - menší kmeny – z nichž se později vyvinul svaz Franků
-
SZ
od Harzu – Cheruskové
-
Hessensko
– Chattové
-
Polabí
– Hermioni – hlavně svaz Svévů
-
Langobardi
na dolním Labi, Semnoni v Braniborsku, Hermunduři v Durynsku, Markomani
v Čechách, Kvádové – Morava, a JZ Slovensko, Alamani – JZ Německo
-
ve
Skandinávii Suiones ad. (předchůdci Švédů atd.)
odtud pohyb na V do Polska,
Slezska – Vandalové (z Jutska)
-
ostrov
Bornholm – Burgundi – pak mezi stř. Odru a Labe
-
z J
Norska mezi Odru a Vislu (Pomořany) – Rugiové
-
z J
Švédska a Gotlandu do dolního Povislí – Gotové a Gepidové
třídění doby římské v barbariku
– Eggers
období laténsko-římské A (před n.l.)
B1 (1-50
n.l.)
B2
(50-150 n.l.)
C1
(150-200 n.l.)
C2
(200-300 n.l.)
C3
(300-350 - u nás až do 400 n.l.)
rozvoj osídlení na pobřeží Severního
moře - ústup moře (regrese,
v posledním století př. n. l. ) – úrodné naplaveniny u ústí řek – tzv.
marše, když pak po přelomu letopočtu
záplavy – sídliště na uměle zvýšených pahorcích - wurty
dlouhé velké
kůlové domy – trojlodní – spojení obývání s chlévy (u nás tyto stavby málo)
výrobní objekty –
hutnictví, železářství
keramika – opět tvarována
v ruce, až ve 3.- 4. stol opět i jemnější keramika, vytáčená na kruhu
rozsáhlá pohřebiště se žárovými
pohřby
ale v dolním Polabí a J
Skandinávii i kostrové pohřby s bohatou výbavou
od 3. stol. se šíří – typ Hasleben –
Leuna – reprezentují patrně vládnoucí vrstvu v kmenových svazech
germánský panteon – Wodan (Wotan,
Odin) – bůh válečníků a vládce říše mrtvých
-
Donar
(Thor) – s kladivem (kovář) – bůh hromu a blesku
obětiště v bažinách – S Evropa
runové písmo – spíše kultovní a
magický význam než praktické používání
až ve 2. pol. 4. stol. nejstarší
literární památka – překlad bible do gótštiny – biskup Wulfila
společenské zřízení
vojenská demokracie – thing - shromáždění
bojovníků
ale již silná vrstva rodové
aristokracie a kmenových náčelníků
ti vytvářejí vojenské družiny (invaze
– rodová a kmenová pouta přitom zatlačována do pozadí)
podíl na vzniku kmenových svazů –
potřeba velké vojenské síly
J a stř. Polsko – kultura przeworská
– vyvíjí se dále
růst intenzity osídlení, postup až na
horní Pripeť, Dněstr, na V Slovensko a do Potisí
slovanští Venetové? (není obecně
přijímáno) –
vyspělé hutnictví – Góry
Świetokrzyźskie
masová produkce keramiky – Igolomia u
Krakova tzv. sivá (šedá) keramika
udržuje se žárový pohřební ritus, ale
i velmi bohaté hroby (lubieszowský typ)
kultura wielbarská
S Polsko – z oksywské,
s podílem migrace Gótů
kulturně a etnicky smíšená oblast
šíření na JV – podíl na vzniku
černjachovské kultury?
baltské kmeny – V Polabí
tzv. rýhovaná keramika
obchodní kontakty – za jantar
získávány římské importy
kultury djakovská, goroděcká,
pjanoborská – keramika s otisky tkanin
tarandy - kamenné útvary se žárovými
pohřby
připisují se Ugrofinům
zarubiněcká kultura
horní a stř. Podněpří
od 2. stol. př. n. l. – žárová
pohřebiště, nezdobená keramika, otevřená i opevněná sídliště
Slovani?
v J oblastech Ukrajiny ve 2. –
4. stol. n. l.
ze zarubiněcké kultury (snad i wielbarské) se
vyvíjí
kultura černjachovská
žárová pohřebiště, ale i kostrové
hroby
keramika točená na kruhu
s hlazeným povrchem
etnicky smíšené prostředí – nadvláda Gótů, ale s nimi
předpokládáni i Slovani, Dákové a Sarmati?
sarmatské kmeny – až do dol. Podunají
– Roxolani
a Potisí –
Jazygové
spolu s Germány útočili na
impérium
Dácie – 1. stol. n.l. - Decebalovo
království (centrum Sarmizegetuza)
dácká i lipická kultura – v hor.
Podněstří a Moldávii?
poč. 2. stol. ovládl Dácii císař Trajan
(římskou provincií Dácie do r. 271)
stačilo to na romanizaci
obyvatelstva, to pak přicházelo do kontaktu také s Góty, Gepidy, ale i
Slovany
doba římská v Čechách
germánská žárová pohřebiště nejprve
na severu – od Děčína po Litoměřice – podmokelská skupina
a v horním Pojizeří – kobylská skupina žárových hrobů
v poslední třetině 1. stol.
př.n.l. rychlé rozšíření na celé území Čech
rozsáhlá pohřebiště –
Dobřichov-Pičhora, Třebusice u Slaného, Lomazice u Kadaně
jednoduché popelnicové hroby –
s nádobou v zemi
spálené kosti, součásti oděvu a
výstroje - prošlé žárem hranice
někdy i rozlámané bronz. nádoby,
cedníky, konvice, mísy, naběračky
ale i hodně jamkových pohřbů –
kremace bez urny, bez výbavy – Opočno u Loun
na druhé straně i bohaté kostrové
hroby lubieszowské (lübsowské) skupiny
rozsáhlá sídliště – často
v později inundačním terénu (v době římské byl rozsah inundací ještě malý
– vysoká retenční schopnost krajiny, která byla z velké části nadále
pokryta lesy)
polozemnice 1,
2 + menší nadzemní kůlové stavby -
vyjímečně dlouhé sloupové domy -
Sedlec v J Čechách, Jenišův Újezd
hutnictví železa - Ořech u Prahy,
Kyjice u Chomutova – blízko zdrojů železných rud
chronologie (keramika, spony) -
stupeň A – poháry plaňanského typu
stupeň B – jemná vyhlazená keramika zdobená radélkem
1, 2 (meandrovité motivy z linií zhotovených
ozubeným kolečkem)
ale i hrubá keramika se záměrně drsněným povrchem (rytím a hřebenováním)
spony samostřílové konstrukce a spony
s očky
mladší doba římská – Dobřichov –
Třebická, Pňov, Přešťovice, Plotiště, trvají ale i Třebusice - rozsáhlá
pohřebiště
žárové pohřby v popelnici, méně
jamkové hroby
kostrové hroby – bohaté – skupina Hassleben – Leuna (i stříbrné
šperky)
sídliště málo zkoumána – opět
polozemnice a kůlové domy
keramika – hluboké mísy – plastická
výzdoba – žebra – kanelura a čočkovité vklesliny