Doba římská

(1 – 400 n. l.)

 

 

Římské imperium 12-9 př. n. l. ovládlo Panonii

hranice se tak posunula na Rýn a Dunaj

čili evropská dichotomie Řím – barbaři

při hranicích impéria zůstali Dákové, zbytky Keltů a zejména Germáni, (Thráci, Illyrové a Keltové byli impériem podrobeni)

první období konfrontace mezi impériem a Germány  12 př. n. l. – 16 n. l.

ofenziva Římanů na Veseru – Germania Magna měla být provincií

úspěšné války s Marobudem v Čechách (Markomani) ale pak povstání v Panonii a roku 9 n. l. cheruský Arninius porazil v Teutoburském lese  (někde u Bielefeldu) celé římské vojsko

tím rezignace Říma na další výboj k severu, spíše snaha o zajištění hranice a diplomatické úsilí o kontrolu dění v barbariku – klientské státy  (Vanniovo království – Kvádové na JZ Slovensku)

římská hranice – limes romanusod Rýna přes dolní Mohan na Dunaj

castra – sídla legií (5000-6000 mužů) – Timgad 1, 2 – nejlépe dochovaný příklad – severní Afrika, pravidelná založení – hlavními osami komunikace cardo a decumanus, pravidelná pravoúhlá síť ulic, veřejná prostranství a budovy (správní budovy, kasárna, chrámy, baziliky, lázně, divadla a amfiteátry atd.) 

kastely – pěší kohorty či jízdní aly - cca 500 mužů – obdobné uspořádání - Saalburg 1, 2, Künzing (u Mnichova),

Kelemantia/Leányvár (vysunutý do barbarika – severně od Dunaje!)

               či jednotky pomocné – auxilia - z obyvatel provincií a římských spojenců - federátů

strážní věže – burgi

tam, kde chyběly přírodní překážky, dokonce i zeď či val podél hranice (cf. o něco později proslulý Hadriánův val v Británii)

základny propojeny silnicemi podél limitu

 

canabae - civilní tábory (obchodníci, řemeslníci, markytánky)

u caster vznikají velká sídliště s vlastní civilní správou – civitates:

-         Neuss, Kolín n/R, Bonn, Trevír, Mohuč

-         V Podunají – Carnuntum, Aquincum

některá centra vyrostla z někdejších keltských oppid (Remagen, Worms, Vídeň)

promíšení obyvatelsktva u limitu – vojáci římského, ale i nejrůznějšího provincionálního původu – usazování vysloužilců, barbaři

 

sídla vysunutá do barbarika – rezidence spojeneckých barbarských panovníků, ale i římské posádky apod. – Mušov 1,  2 – hrob se dvěma následnými pohřby

 z 1. a 2. stol.

Cífer-Pác, Stupava 1, 2

 

římská kultura a životní styl – půdorys a architektura měst

-         fóra, paláce úředníků, soudní a správní budovy, chrámy, amfiteátr, lázně (thermae)

zemědělské zázemí – velkostatky (villae rusticae) s otroky ale i kolonát (pronájem půdy svobodným rolníkům) + germánští laetové

řemesla – rozkvět výroby v provinciích

velkovýroba – cihelny, hutě, kovárny, zbrojířské dílny, tkalcovny

vyspělá výroba kovových nádob (toreutika), šperkařství, hrnčířství (terra sigillata, terra nigra atd.), sklářství

dary luxusních předmětů do barbarika (ale i jako kořist nebo obchodem)

bronzové a stříbrné nádoby 1, 2, 3, 4 – často jako soupravy pro přípravu vína – vědra, cedníky, konvice, mísy (mísidla)

skleněné poháry a misky, terra sigillata 1, 2, 3 – keramika odlévaná do forem – reliéfní výzdoba

bronzové sošky, kování,  

spony, mince, vzácně i zbraně (obcházen dohled římských úřadů, které nechtěly, aby barbaři získávali kvalitní římskou výzbroj)

výměnný obchod s barbarikem – za víno, látky, keramiku atd. - koně, hovězí dobytek, kožešiny a kůže, obilí, otroci, jantar

 

160 – 180 n. l. – války markomanské

   na tlak Germánů odpovědělo impérium protiofenzivou, operace v barbariku – Trenčín /Laugaritio – proslulý nápis

pak ale 233-234 nápor germánských Alamanů

            259-260 vpád Alamanů a Franků přes hranice impéria, část limitu opuštěna, ostatní úseky hájeny až do 5. století

Germáni zároveň ale přijímáni i do římského vojska

od konce 3. století se usazovali masově v provinciích

 laeti v Galii – měli pronajatou půdu a zároveň vykonávali vojenskou povinnost

 

poměry v barbariku

Germáni – Plinius st. a Tacitus jmenují svazy Ingveonů, Istveonů,Hermionů (synové legendárního praotce Manna)

archeologie – při Severním moři Ingveoni (Chaukové, Frísové, Anglové)

-         při Rýnu a Veseře Istveoni a z části i Hermioni

-         v Porýní a při řekách Ems a Lippe - menší kmeny – z nichž se později vyvinul  svaz Franků

-         SZ od Harzu – Cheruskové

-         Hessensko – Chattové

-         Polabí – Hermioni – hlavně svaz Svévů

-         Langobardi na dolním Labi, Semnoni v Braniborsku, Hermunduři v Durynsku, Markomani v Čechách, Kvádové – Morava, a JZ Slovensko, Alamani – JZ Německo

-         ve Skandinávii Suiones ad. (předchůdci Švédů atd.)

odtud pohyb na V do Polska, Slezska – Vandalové (z Jutska)

-         ostrov Bornholm – Burgundi – pak mezi stř. Odru a Labe

-         z J Norska mezi Odru a Vislu (Pomořany) – Rugiové

-         z J Švédska a Gotlandu do dolního Povislí – Gotové a Gepidové

třídění doby římské v barbariku – Eggers

 období laténsko-římské A (před n.l.)

                                      B1 (1-50 n.l.)

                                      B2 (50-150 n.l.)

                                      C1 (150-200 n.l.)

                                      C2 (200-300 n.l.)

                                      C3 (300-350 - u nás až do 400 n.l.)

rozvoj osídlení na pobřeží Severního moře  - ústup moře (regrese, v posledním století př. n. l. ) – úrodné naplaveniny u ústí řek – tzv. marše, když pak po přelomu letopočtu  záplavy – sídliště na uměle zvýšených pahorcích - wurty

dlouhé velké kůlové domy – trojlodní  spojení obývání s chlévy (u nás tyto stavby málo)

výrobní objekty – hutnictví, železářství

keramika – opět tvarována v ruce, až ve 3.- 4. stol opět i jemnější keramika, vytáčená na kruhu

rozsáhlá pohřebiště se žárovými pohřby

ale v dolním Polabí a J Skandinávii i kostrové pohřby s bohatou výbavou

od 3. stol. se šíří – typ Hasleben – Leuna – reprezentují patrně vládnoucí vrstvu v kmenových svazech

germánský panteon – Wodan (Wotan, Odin) – bůh válečníků a vládce říše mrtvých

-         Donar (Thor) – s kladivem (kovář) – bůh hromu a blesku

 obětiště v bažinách – S Evropa

runové písmo – spíše kultovní a magický význam než praktické používání

až ve 2. pol. 4. stol. nejstarší literární památka – překlad bible do gótštiny – biskup Wulfila

 

společenské zřízení

vojenská demokracie – thing - shromáždění bojovníků

ale již silná vrstva rodové aristokracie a kmenových náčelníků

ti vytvářejí vojenské družiny (invaze – rodová a kmenová pouta přitom zatlačována do pozadí)                

podíl na vzniku kmenových svazů – potřeba velké vojenské síly

 

J a stř. Polsko – kultura przeworská – vyvíjí se dále

růst intenzity osídlení, postup až na horní Pripeť, Dněstr, na V Slovensko a do Potisí

slovanští Venetové? (není obecně přijímáno) –

vyspělé hutnictví – Góry Świetokrzyźskie

masová produkce keramiky – Igolomia u Krakova tzv. sivá (šedá) keramika

udržuje se žárový pohřební ritus, ale i velmi bohaté hroby (lubieszowský typ)

 

kultura wielbarská

S Polsko – z oksywské, s podílem migrace Gótů

kulturně a etnicky smíšená oblast

šíření na JV – podíl na vzniku černjachovské kultury?

 

baltské kmeny – V Polabí

tzv. rýhovaná keramika

obchodní kontakty – za jantar získávány římské importy

 

kultury djakovská, goroděcká, pjanoborská – keramika s otisky tkanin

tarandy - kamenné útvary se žárovými pohřby

připisují se Ugrofinům

 

zarubiněcká kultura

horní a stř. Podněpří

od 2. stol. př. n. l. – žárová pohřebiště, nezdobená keramika, otevřená i opevněná sídliště

Slovani?

v J oblastech Ukrajiny ve 2. – 4. stol. n. l.

 ze zarubiněcké kultury (snad i wielbarské) se vyvíjí

 

kultura černjachovská

žárová pohřebiště, ale i kostrové hroby

keramika točená na kruhu s hlazeným povrchem

etnicky smíšené prostředí  – nadvláda Gótů, ale s nimi předpokládáni i Slovani, Dákové a Sarmati?

 

sarmatské kmeny – až do dol. Podunají – Roxolani

                                     a Potisí – Jazygové

spolu s Germány útočili na impérium

 

Dácie – 1. stol. n.l. - Decebalovo království (centrum Sarmizegetuza)  

dácká i lipická kultura – v hor. Podněstří a Moldávii?

 poč. 2. stol. ovládl Dácii císař Trajan (římskou provincií Dácie do r. 271)

stačilo to na romanizaci obyvatelstva, to pak přicházelo do kontaktu také s Góty, Gepidy, ale i Slovany

 

doba římská v Čechách

germánská žárová pohřebiště nejprve na severu – od Děčína po Litoměřice – podmokelská skupina a v horním Pojizeří – kobylská skupina žárových hrobů

v poslední třetině 1. stol. př.n.l. rychlé rozšíření na celé území Čech

rozsáhlá pohřebiště – Dobřichov-Pičhora, Třebusice u Slaného, Lomazice u Kadaně

jednoduché popelnicové hroby – s nádobou v zemi

spálené kosti, součásti oděvu a výstroje - prošlé žárem hranice                                       

někdy i rozlámané bronz. nádoby, cedníky, konvice, mísy, naběračky               

ale i hodně jamkových pohřbů – kremace bez urny, bez výbavy – Opočno u Loun

na druhé straně i bohaté kostrové hroby lubieszowské (lübsowské) skupiny

rozsáhlá sídliště – často v později inundačním terénu (v době římské byl rozsah inundací ještě malý – vysoká retenční schopnost krajiny, která byla z velké části nadále pokryta lesy)

polozemnice 1, 2 + menší nadzemní kůlové stavby -

vyjímečně dlouhé sloupové domy - Sedlec v J Čechách, Jenišův Újezd

hutnictví železa - Ořech u Prahy, Kyjice u Chomutova – blízko zdrojů železných rud

 

chronologie (keramika, spony) - stupeň A – poháry plaňanského typu

                                                  stupeň B – jemná vyhlazená keramika zdobená radélkem 1, 2 (meandrovité motivy z linií zhotovených ozubeným kolečkem) 

ale i hrubá keramika se záměrně drsněným povrchem (rytím a hřebenováním)

spony samostřílové konstrukce a spony s očky

 

mladší doba římská – Dobřichov – Třebická, Pňov, Přešťovice, Plotiště, trvají ale i Třebusice - rozsáhlá pohřebiště

žárové pohřby v popelnici, méně jamkové hroby                                 

kostrové hroby –  bohaté – skupina Hassleben – Leuna (i stříbrné šperky)

sídliště málo zkoumána – opět polozemnice a kůlové domy

keramika – hluboké mísy – plastická výzdoba – žebra – kanelura a čočkovité vklesliny