Doba laténská

(500 př.n.l. až přelom letopočtu)

mladší doba železná ve střední Evropě – název dle pohřebiště La Téne ve Švýcarsku, jeho objev v 19. století pomohl charakterizovat hmotnou kulturu tohoto období

historicky tato doba spjata se vzestupem Keltů, s nimiž lze spojit laténskou kulturu v užším pojetí, obdobné kulturní a civilizační projevy ovšem platí i pro širší prostor střední a zčásti i západní, severní a východní Evropy – pak lze mluvit spíše o době či civilizaci laténské (Keltové výrazně kulturně ovlivnili minimálně Ibery, Germány, Dáky atd.)

rozhodující oblastí Evropy v té době zůstává Středomoří – Řecko prochází vývojem od klasického, přes helénistické období až po podrobení Římem, ve 2.-1. stol. př.n.l. již říše římská hegemonním vládcem Středomoří a rozhodujícím civilizačním a kulturním činitelem

východ Evropy – Skythové a indoiránští Sarmati – pod silným řeckým (helénistickým vlivem), ten zasáhl neméně výrazně také Thráky Dáky a Illyry

na západě na Pyrenejském poloostrově Iberové – vliv Karthága, později vystřídaný římským,

ale také populace, hovořící dle jazykovědců keltskými jazyky – tedy blízcí příbuzní historických Keltů

střední Evropa – především Keltové, kteří se objevují na historické scéně –

nejprve období značného územního rozmachu – tzv. keltská expanze,

po jejím doznění určitá konzolidace poměrů,

v posledních dvou stoletích př.n.l. se pak Keltové ocitají již pod římským tlakem,

kulturně však jejich civilizace vrcholí – doba keltských měst – oppid

toto historické rozčlenění ovlivnilo i základní periodizaci doby laténské:

- časná doba laténská (Reinecke LA) – doba historické expanze Keltů – 500 - 350 př.n.l.

- střední doba laténská (RLB-C) – doba středoevropské konzolidace Keltů – 350 - 150 př.n.l.

- pozdní doba laténská (RLD) – doba oppid – 150 př.n.l. - přelom letopočtu (ve skutečnosti již asi okolo 40 př.n.l. se středoevropská nadvláda Keltů hroutí po porážce geto-dáckým králem Burebistou a pod náporem Germánů ze severu)

časná doba laténská – doba historické expanze

v průběhu období HD se již zřetelně vymezilo území pravlasti tzv. historických Keltů

(západohalštatský okruh – od rakouského Podunají a jižních Čech, přes jižní Německo až do východní Francie)

odtud se Keltové v období časného laténu (LA) rozšiřují několika směry:

– postup k východu (jižní Morava, jihozápadní Slovensko, Karpatská kotlina)

odtud pak od severovýchodu vpadají do severní Itálie – na severovýchodě (Lombardie, Piemont)

přitom vstřebávají příbuznou keltskou populaci kultury Golasecca

v oblasti Popádí vyvracejí etruskou civilizaci,

stykem s Etrusky se však výrazně kulturně obohacují,

odtud Keltové útočí v 1. pol. 4. stol. př.n.l. i dále na jih – až k Římu,

který ale jejich útok odrazil a postupně si svou severní hranici zajistil

později z Karpatské kotliny keltské útoky směrem na Balkán –

až na pevninské Řecko (280 př.n.l. Keltové vyplenili Delfy!),

menší skupiny pak přes Thrákii až do Malé Asie – oblast nesoucí dodnes po nich jméno Galatie

postup historických Keltů z pravlasti také na západ – až k Atlantiku a pak přes něj – Británie a Irsko

opět na území příbuzných etnik, hovořících keltskými jazyky

a konečně i k jihozápadu – podél Rhony (zatlačují Ligury, ohrozili řecké kolonie na pobřeží jižní Francie – Massilie),

nakonec i přes Pyreneje –

na Pyrenejském poloostrově vytvářejí společně s Ibery společnou keltiberskou kulturu

pouze k severu se Keltové příliš nerozšířili –

tam Germáni – ti ale alespoň po dlouhou dobu pod silným keltským kulturním vlivem

časná doba laténská – doba výrazné sociální diferenciace v keltské společnosti – nadále trvají mimořádně bohaté tzv. knížecí hroby – jejich inventář

charakterizován mj. i vznikem velmi svébytného keltského umění – dříve někdy pokládáno za neumělé napodobování klasických řeckých předloh a tudíž „primitivní“

to je hluboké nedorozumění – ve skutečnosti keltský výtvarný projev založen na zcela jiných a svébytných principech, zakotvených v náboženských představách:

známý je anekdotický příběh, popisující, jak Keltům, když dobyli Delfy, připadalo velmi komické a naivní, že Řekové své bohy zobrazují jako lidi – pro Kelty byla jejich božstva čímsi tajemným, proměnlivým a neuchopitelným, co může nabývat zároveň podobu rostlinnou, zvířecí i lidskou

zároveň se však jejich obraz vytváří z jakýchsi základních elementů – symbolů: např. esovité, spirálovité či vířivé motivy (např. trikvetry), listy palmet či spíše jmelí (někdy také označováno jako motiv rybího měchýře), úponky apod. – výsledný obraz se tedy skládá z řady znaků, které lze číst jednotlivě či v kombinacích – často lze také vzájemně zaměňovat popředí a pozadí obrazu – čili možnost různočtení a tím vyjádření oné mnohoznačnosti, kterou má obraz poskytovat – je útvarem, v němž pozorovatel může vidět zároveň ony jednoduché, vpodstatě geometrické vzory, ale i podivné – současně vegetativní, zoomorfní i antropomorfní motivy (Venceslas Kruta)

lze demonstrovat právě na inventáři z časně laténských knížecích hrobů:

Glauberg – Hessensko, při severní hranici keltské oikumeny – opět rezidenční hradiště, pod ním v posledních letech objevena pozoruhodná struktura s velkými pohřebními mohylami, svatou cestou a zřejmě i ohraženým pravoúhlým areálem keltské svatyně

mohyla 1 – v době výzkumu již zcela nezřetelná (v minulosti postupně odorána), vymezitelná až po odkryvu obvodovým příkopem (nyní byla po skončení výzkumu znovu nasypána a rekonstruována) – v mohyle celkem tři hrobové jámy – orientovány podél osy „svaté cesty“, ohraničené po stranách příkopy, která vede od obvodu mohyly ke čtyřúhelníkové svatyni

hrobová jáma uprostřed mohyly – byla prázdná (spíše než vyloupení lze předpokládat záměrnou kamufláž, která měla odvést pozornost od skutečných pohřbů

kostrový hrob 1 – zkoumán velmi precizně – vyzvednut celý blok zeminy i s hrobem a převezen do laboratoří hessenského Úřadu pro archeologickou památkovou péči (Amt für Bodendenkmalpflege) – tam pak hrob postupně rozebírán – předem přitom monitorován a dokumentován po vrstvičkách rentgenem – bylo tedy možné se při vlastní exkavaci velice dobře orientovat v nálezové situaci – zachyceny a zdokumentovány tedy i předměty velmi špatně dochované, které by při běžném výzkumu mohly být snadno přehlédnuty

definitivní publikace výsledků se teprve připravuje – zatím lze jen předběžně upozornit na některé mimořádní nálezy:

bronzová zobákovitá konvice – s pozoruhodnou plastickou výzdobou na víku – i u lidské postavy si lze povšimnout snahy o využití elementárních motivů – (esíčka znázorňující účes), u dalších vyobrazených figur se pak uplatnila zřetelně ona mnohoznačnost – těla zbudovaná ze spirálovitých útvarů, hlavy s antropomorfními rysy

nádherný zlatý nákrčník – opět obvyklé motivy – šištice jmelí (?), palmetový symetrický motiv – strom života a zoomorfní motiv

ve výbavě hrobu i mnoho dalších předmětů – výzbroj: železný meč se tdobenou bronzovou pochvou s nákončím, trojice železných listovitých kopí, toulec se šípy, luk, výstroj a oděv: kožený pancíř pošitý bronzovými pláty, přilba z bronzového plechu na koženém podkladu, s „křídly“, opasek – kožený s bronzovou hákovitou záponou a kováními a řetízky,

obuv s bronzovými kováními (šněrování?)

šperk: zlatý nákrčník, zlatý nápažník, zlatý prsten, dva bronzové náramky, jedna bronzová maskovitá zoomorfní spona, dvě další menší spony s ukončením ptačí hlavičkou

žárový hrob 3:

opět železný meč, bronzová konvice s trubkovitou výlevkou

v příkopu za mohylou – fragmenty ze tří pískovcových plastik a jedna úplná – chybí pouze chodidla, asi stála na nějakém podstavci, z něhož odlomena a opatrně položena (jinak by se křehký pískovec polámal)

značná podobnost s kostrovým pohřbem v mohyle – pokud jde o výbavu 1, 2 – zvláštní útvary, připomínající uši – ona „křídla“ přilby

z keltského prostředí známy i další obdobně pojaté plastiky a analogie i s vyobrazeními na menších bronzových předmětech

či na zbraních – antropomorfní anténovitý mečík

Dürrnberg – rakouské Podunají – další z proslulých knížecích pohřbů

zejména zobákovitá konvice 1, 2, 3, 4 – na ní lze opět demonstrovat principy kletského výtvarného projevu

mezi nálezy kování také vyobrazení lidské hlavy – komponováno opět z jednoduchých motivků listu jmelí (rybího měchýře)

velká bronzová nádoba z hrobu v Grächwill – Švýcarsko – zhotovena patrně v Etrurii, ale na keltskou zakázku a přizpůsobena keltskému vkusu a projevu – viz

vyobrazení okřídlené bohyně a antropomorfizované plastiky lvů na ústí nádoby

Reinheim v Sársku – z pozoruhodného inventáře knížecího hrobu – picí rohy s kováními, bronzová konvice s trubkovitou výlevkou a s víkem 1, 2, pozoruhodné detaily plastického ztvárnění ucha 1, 2

maskovitá spona v podobě kohouta

série kování a diskovitá spona

zlomek ucha bronzové nádoby – s antropomorfním motivem

zlaté náramky a nákrčník – a opět motiv bobulí jmelí a antropomorfní motiv

dtto – bronzové zrcadlo – Keltové převzali od Etrusků

a ještě honosný náhrdelník z jantarových korálů

náramky ze sapropelitu

a miniaturní přívěsek

Waldalgesheim 1, 2, 3 – poslední z ukázek inventáře proslulých knížecích hrobů – konvice s trubkovitou výlevkou a kotlík, obojí se zajímavými detaily výzdoby, jakož i zajímavá dvojice bronzových kování – opět typická ukázka keltského schematického „portrétu“ – vybudovaného z jednoduchých motivků

Čechy – i u nás doklady časně laténských knížecích pohřbů - většinou bohužel objeveny v době počátků naší archeologie a jejich dokumentace tedy ne zcela uspokojivá – Hořovičky – bronzová faléra s výzdobou hlavičkami (cf. pískovcová plastika z Glaubergu!)

mohyly v Hradišti u Písku 1, 2, 3 – mj. i se zlatými náušnicemi či bronzovou zobákovitou konvicí etruského původu

na řadě pohřebišť kontinuita pohřbívání z pozdní doby halštatské - Manětín – s proslulým nálezem maskovité spony (výzkum Eva Soudská)

a ještě bronzové kování z hrobu z Želkovic u Prahy – opět skvělá demonstrace laténských výtvarných principů

časně laténská sídliště – dvorce, někdy i s ohražením , ne vždy zřetelně rozlišitelné od eventuálních objektů s náboženskými (kultovními funkcemi)

cf. ohražený areál v Droužkovicích u Chomutova (výzkum Zdeněk Smrž) – nález drobné bronzové ataše (z nádoby)

mimořádný význam – Závist u Zbraslavi – v časném laténu vzniká na akropoli zjevně nějaké kultovní centrum

nejprve ohražený areál a skupina polozemnic mimořádných rozměrů (10 x 10 m)

pak ale zcela jiné řešení – vybudování několika pódií 1, 2 (po obvodu vyzděna z lomových kamenů, vnitřek vyplněn drobnějším kamením a zeminou)

užší protáhlé útvary připomínají obětní oltáře u řeckých chrámů, útvary větších rozměrů představují vlastně jakési stylobaty – podstavce, na nichž se v řeckém prostředí budovaly dórské chrámy – tady předpoklad, že vlastní svatyně byly nejspíše budovány ze dřeva

rekapitulace hmotné kultury časné doby laténské – typický inventář – maskovité spony a spony s volnou patkou, mečíky s anténovitou rukojetí, specifická keramika – vypálená do šedočerných odstínů (do keramické hmoty se často přidávala tuha), leštěný povrch, výzdoba otisky kolků – tzv. braubašské zboží

v průběhu 4. století př.n.l. se laténská civilizace ve střední Evropě výrazně proměňuje – střední doba laténská

jestliže v období keltské expanze sehrály nepochybně významnou úlohu bojovnické družiny, pak vzrůst jejich významu se nyní patrně promítl do nápadné proměny sociální struktury keltské společnosti, která se jakoby vyrovnává – mizí dosud tak nápadně se projevující rodová aristokracie – knížecí vrstva

mění se i způsob pohřbívání – plochá keltská kostrová pohřebiště, kam pohřbívá zřejmě celá populace – sociální stratifikace se pak podle hrobových výbav již nejeví tak výrazně – u nás největší prozkoumané pohřebiště v Jenišově Újezdě v severozápadních Čechách

nově kvalitně prozkoumané – Kutná Hora-Karlov (Jarmila Valentová), typická orientace hrobových jam ve směru sever – jih, někdy i stopy dalších úprav či vybavení (dřevěné máry či sarkofágy, kamenné obklady apod.)

mužské hroby – bojovnická vrstva se vyznačuje výbavou, v níž figuruje výzbroj – nejčastěji železný meč, v bronzové pochvě, která bývá zdobená typickým laténským dekorem – problém představuje špatné uchování (kontakt obou kovů – železa a bronzu - přispívá k agresivnímu průběhu koroze – často je možná již jen dokumentace – s využitím rentgenu)

dále kopí s železným listovitým hrotem, častý je i štít – dřevěný – s železným kováním uprostřed

oděv zemřelého spínal charakteristický šperk – spona – v mužských hrobech bývají spony nejčastěji dvě – dle polohy – jedna výše pod krkem a druhá níže na prsou – jedna spínala jakýsi plášťový přehoz, druhá pak vlastní šat, i muži bývali vybaveni šperkem – náramky, nápažníky, nánožníky, torques apod.

ženské hroby – častěji jen jedna spona – na hrudi či u jednoho z ramen – tedy odlišný způsob zapínání šatu, ale i dvojice spon – na každém rameni jedna a další varianty

ukázka hrobové výbavy

oblíbené bronzové náramky z dutých polokoulí 1, 2 (používaly se i jako nánožníky)

ukázka spon a náramků (plechových, drátěných a zejména z tyčinky - s pečetítkovými konci)

spony v tomto období – původně volná patka se začíná přimykat k lučíku – množství variant provedení – obrovský soubor těchto spon byl kdysi nalezen ve velkém kotli přímo ve vývěru teplého pramene v Lahošti u Duchcova – tzv. duchcovský poklad (uctívání pramenů tvořilo důležitou součást keltských náboženských představ) – spony z duchcovského pokladu se dostaly do desítek muzeí po celé Evropě (největší část pokladu je v muzeu v Teplicích) – dostaly se do povědomí evropské archeologie – proto se spony tohoto typu označují jako duchcovské

náboženství a kult – kování (dřevěné konvice?) z Brna-Maloměřic

tzv. čtyřúhelníkové svatyně – tj. otevřené areály – vyznačené ohrazením valy a příkopy, uvnitř často nápadné kameny – stély, případně pramen, studna, cisterna, mohl být i nějaký posvátný strom, někdy bývá i stavba - apod. – zde obřady, prováděné druidy, z keltské Evropy je jich známo mnoho – u nás před léty zkoumán areál v Libenicích u Kolína (Alena Rybová)

naposledy pak důkladný výzkum areálu ve Mšeckých Žehrovicích (Natalie Venclová) – již z dřívějška nález opukové hlavy – opět typický laténský výtvarný projev – obočí a knír v podobě esovitých motivků, na krku masivní nákrčník – torques, v okolí Mšeckých Žehrovic těžena švartna (lignit), z níž se vyráběly oblíbené náramky

keltská sídliště – dlouho se jim nevěnovala patřičná pozornost, v Čechách proběhly v posledních 30 letech i značně rozsáhlé výzkumy (Radovesice, Soběsuky)

- řada sídlišť kontinuální vývoj od pozdního halštatu, typickými obytnými objekty byly polozemnice obdélníkového půdorysu, někdy i dvě vedle sebe a stopy další nadzemní zástavby s lehčími konstrukcemi (hospodářské objekty, jakož i různé doprovodné jámy – jádra usedlostí, někdy opět i se stopami ohrazení – tedy dvorce – ty rozmístěny ve volnějších rozestupech, např. podél vodotečí a vytvářely tak rozvolněnou (rozptýlenou) zástavbu jednotlivých sídlišť – dvorec zřejmě obklopovala pole – z Anglie známy příklady, kde se stopy uspořádání pozemků z doby laténské dodnes dochovaly

i na běžných venkovských sídlištích často doloženo zpracování železa – a to jak hutnická výroba – tavba železa z rud v drobných šachtovitých píckách (často vytvářejí celé baterie, umístěné zpravidla na závětrné straně sídliště, tak aby neobtěžoval kouř), tak následné kovářské práce

v těchto železářských výrobnách zhotovovány na kvalitu nepříliš náročné předměty – zemědělské a hospodářské nářadí

železo již natolik běžné a dostupné, že se užívaly železné srpy, kosy, dřevěný pluh – hák byl již opatřován železnou radlicí, také se objevil dřevěný rýč se železným kováním

dokonalejší železářská produkce – hlavně v pozdní době laténské na oppidech – ukázka z oppida Manching v Bavorsku

zvládnutí výroby nauhličeného tvrdého železa – oceli a využití tzv. svářkové techniky, do měkkého železa se vkládala ostří z nauhličeného železa (meče, nože, sekery atd.) – výsledný železný předmět tak získal takřka optimální vlastnosti

pozdní doba laténská

ve 4.-3. stol.př.n.l. – keltská společnost se jeví z hlediska vnější i vnitřní situace jako stabilizovaná

poté ale dochází ke změnám – na Apenninském poloostrově roste moc Říma, tlak z jihu vede nakonec k podrobení Popádí a vzniku římské Přealpské Gallie – část Keltů podmaněna, část vytlačena k západu do jižní Francie, část se vrací do střední Evropy

v Popádí, kde se Keltové dostali do kontaktu nejprve s Etrusky, poté také s Římem, se jejich společnost vyvíjela zrychleně – právě tady se objevila první keltská oppida – opevněná sídliště městského typu, s vysokou koncentrací obyvatelstva, rozvinutou řemeslnou výrobou a obchodem

v jižní Francii obdobný proces – pod vlivem řeckých kolonií – Massilie

Keltové, kteří se vrátili do střední Evropy, byli tudíž vyspělejší, než jejich zdejší krajané – přinesli řadu inovací a přispěli k podstatné proměně života

středoevropští Keltové se v té době dostávají také do defenzivy – ze severu narůstá tlak germánských kmenů

ne všechny změny v životě společnosti dokážeme dnes uspokojivě vysvětlit – otázka pohřbívání – po roce 200 př.n.l. nápadně rychle ubývá pohřbů na plochých keltských pohřebištích, vedle kostrového ritu se objevuje i žárový (vliv římské civilizace či Germánů?), pak keltské pohřby mizí dokonce úplně – pohřbívalo se zřejmě způsobem, který nezanechal stopy

ubývá také nápadně otevřených venkovských sídlišť v severní polovině Čech

na druhé straně vznikají oppida – zvláštní charakter jejich rozmístění (kromě 8 českých lokalit ještě na Moravě Staré Hradisko u Prostějova)

nejsou situována uprostřed osídlení, ale vysouvají se na či za okraj dosavadní sídelní oikumeny – důvody opět ne zcela jasné – možná vazba na exploataci surovin – v oblastech, kde jsou zdroje zlata (získávalo se rýžováním z vodních toků) – dnes řada dokladů, včetně mlýnků na drcení horniny, sejpů atd., případně tuhy

možná i ústup před tlakem Germánů – v každém případě výrazný vzrůst osídlení jižních Čech

největší z českých oppid – Závist, také nejstarší – okolo 175 př.n.l. a na ploše asi 35 ha, okolo 150 př.n.l. vznikají jižněji na Vltavě Hrazany (30, později až 39 ha), okolo r.120 př.n.l. ještě jižněji Nevězice (13 ha – násilný zánik již v 1.pol. 1. stol., nebyly obnoveny a nahradil je Zvíkov), nejjižněji z oppid Třísov (26 ha), vznik asi jako Nevězice

mezitím růst Závisti – po dvou přestavbách (okolo 150 př.n.l. a okolo 120 př.n.l.) zvětšení opevněné plochy na 100 ha

okolo 120 př.n.l. také vybudování Stradonic (na Berounce) – kontrola spojení na JZ na Plzeňsko a dále s jihoněmeckými oblastmi – rozsahem konkurovalo Závisti (90 ha)

ve východních Čechách České Lhotice (zajišťovaly spojení se Starým Hradiskem, rozsah asi 20 ha)

Staré Hradisko – velká důležitost – kontakt s Baltem – obchod s jantarem

neklid v Čechách někdy po r.90 př.n.l. – násilný zánik oppida Nevězice (požáry) a také doklady poškození Závisti – rozsah se zmenšil na 60 ha, poté však závist znovu přestavěna a dosáhla dokonce maximální rozlohy 118 ha

fortifikace – několik variant provedení – nejstarší a velmi důkladná – s dřevěnými svislými trámy v čele – provázanými s horizontálními prvky procházejícími tělesem hradby a vytvářejícími jakési rošty, vlastní těleso hradby bylo sypané – z drobnějšího kamene a zeminy, v čele pak byla kamenná plenta, která vyplňovala úseky od jednoho svislého trámu (břevna) ke druhému

další varianta – murus gallicus – obdobná roštová konstrukce, ale v čele nejsou dřevěná břevna – souvislá kamenná plenta

u našich hradišť většinou nikoliv pravý murus gallicus, ale méně důkladné provedení s redukovaným systémem dřevěných prvků v tělese valu

brány – klíčový význam v obraně – různá řešení – vtahování tělesa brány dovnitř (tzv. klešťovité brány 1, 2) či umístění mezi souběžně probíhající linie hradeb (vnější brána na Starém Hradisku)

komunikace na oppidech – dlážděný štět, vyjeté koleje po kolech vozů – používaly se tedy už běžněji pro dopravu – při nejmenším v bližším okolí oppid a snad i na dálkových cestách, které už tedy musely být patřičně udržované

zástavba – pravidelně uspořádaná – systém usedlostí – dvorců 1, 2, 3

proměny zástavby v průběhu vývoje oppid - Manching

řemeslná výroba – keramika vytáčená na rychle rotujícím hrnčířském kruhu 1, 2, 3, 4 – tuhová, malovaná – samotné hrnčířské dílny s pecemi zatím u nás odkryty nebyly

výroba skla – poprvé doložena přímo na našem území

železářská, kovářská, kovolitecká a šperkařská výroba – usedlosti těchto řemeslníků zpravidla soustředěny do určitých okrsků, kovářské dílny umisťovány např. do blízkosti hlavních komunikací a bran

mincovnictví 1, 2, 3, 4 – u nás zejména výroba zlatých mincí – duhovek – bezpochyby v souvislosti s exploatací rýžovišť – odlévány do speciálních kadlubů

mincování samotné Keltové převzali od Řeků – vzorem pro první keltské mince byly zejména mince makedonské – platilo zejména pro stříbrné ražby – někdy dokonce napodobováno i písmo (mince typu BIATEC)

vývoj hmotné kultury v době laténské – také specifické typy spon – spony spojené konstrukce – s rámcovým zachycovačem

ještě jedna významná inovace tohoto období – ke mletí obilí začaly být používány tzv. rotační mlýnky - mlýnek z kamenné suroviny s dostatečným abrazivním účinkem, zároveň však odolné vůči otěru, se skládal ze dvou části – spodní disk – ležák měl ve středu prohlubeň, do níž byla zapuštěna osa, na ní se otáčel horní disk – běhoun, kterým se otáčelo pomocí dřevěné páky

lomy na kámen k výrobě mlýnků u Opárna v severozápadních Čechách – značná produkce a distribuce na velké vzdálenosti – z říčního přístavu v Lovosicích po Labi po proudu – žernovy doloženy až ve středním Německu – odkud se po vodě do Čech naopak přepravovala sůl

Lovosice proto významným obchodním centrem, mj. se zde vyrábělo také sklo

kontakty Keltů s germánským prostředím měly tedy různou podobu – od čilých obchodních styků až po zjevně nepřátelské střety – kultura germánských kmenů severní Evropy laténskou civilizací zjevně silně ovlivněna – dostávaly se tam také bronzové a železné předměty, zbraně, šperk atd.

kultovní kotel z Gundestrupu – nejspíše se sem dostal z keltského prostředí

jinak u Germánů stále žárový pohřební ritus – přežívají dále pohřby do obličejových uren

zvláštní praktiky, související opět s náboženským kultem – lidské oběti - proslulý nález z Tollundu 1, 2

zřejmě již ve 2. století př.n.l. pronikají germánské skupiny i na naše území – nejprve na severu v povodí Labe – tzv. podmokelská skupina žárových hrobů

a v horním Pojizeří – kobylská skupina žárových hrobů

germánský tlak postupně narůstal, již před polovinou 1. stol. padla oppida v jižním Německu, které tak ovládli Germáni, útočící i za Rýn

Keltové tak zůstávají jen v Belgii a Gallii – kterou si ovšem postupně podroboval Řím – Gaius Iulius Caesar

české keltské Boiohemum tedy stále více v izolaci – nakonec se ovšem dostalo do konfliktu s geto-dáckým králem Burebistou, který pozavraždění Caesara (44 př.n.l.) vytváří rozsáhlý raně státní útvar v Karpatské kotlině – někde v Potisí utrpělo bójské vojsko zdrcující porážku, po níž následovalo rozsáhlé a ničivé plenění jejich vlastního území (deserta Boiorum), oslabení Bojů využili zřejmě i Germáni k rychlému postupu do Čech – r. 41/40 př.n.l. zanikají převážně násilně česká oppida a keltské osídlení Čech dohasíná