Doba halštatská

(700 – 500 př.n.l.)

okolo r. 700 př.n.l. začíná ve střední Evropě starší doba železná –

železo, které v předchozím období závěru pozdní doby bronzové

(Reinecke HB3) se zde objevovalo jen výjimečně,

začíná nyní zdomácňovat a být produkováno –

jako vždy se inovace prosazuje nejprve ve výzbroji – železné meče

původ metalurgie železa opět na Blízkém východě

(Chetité dokonce už po r. 1500 př.n.l.),

k výraznějšímu rozšíření tam však dochází až okolo r. 1000 př.n.l.

a pak již poměrně rychlé šíření i směrem do Evropy

výhody železné industrie –

dostupnost suroviny – železné rudy prakticky všude

(zejm. tzv. bahenní rudy vytvářejí četná lokální ložiska),

železo se tedy stalo poměrně rychle běžně dostupným,

zpočátku ovšem nepříliš kvalitní –

tavba rudy v jednoduchých šachtovitých píckách

s pomocí dřevěného uhlí a s přísadou vápna,

žáru dosahováno dmycháním vzduchu,

vytavila se těstovitá železná lupa, plná nečistot,

kterou bylo nutno dále zpracovávat –

vyčistit dalším nahříváním a kováním –

takto bylo možné získat pouze nepříliš kvalitní měkké železo –

až v době laténské ve střední Evropě zdomácněla náročnější technologie –

využívání nauhličeného tvrdého železa,

resp. výroba železných předmětů svářkovou technikou,

kombinující měkké i tvrdé nauhličené železo

a využívající tak účelně jejich rozdílných vlastností

období mezi lety 700-500 př. n. l. (HC-HD)

znamená výrazný civilizační vzestup v Řecku –

tzv. archaické období až počátky období klasického,

konstituují se početné městské státy,

probíhá velká řecká kolonizace,

při níž Řekové budují nová města a státy na černomořském pobřeží,

na Sicílii a v jižní Itálii,

dostávají se i do na středomořské pobřeží Francie (Massilie) –

konkurují si přitom s blízkovýchodními Puny,

kteří budují také své nové základny ve Středomoří

(Karthago v severní Africe, západní až severní pobřeží Sicílie,

středomořské pobřeží Pyrenejského poloostrova)

kontakt s vyspělými civilizacemi ovlivňuje i domácí obyvatelstvo –

na severu Itálie rozkvět civilizace Etrusků,

navazující na předchozí kulturu villanovskou

řecké kolonie ve východním Černomoří

ovlivnily kulturu tamních stepních Skythů

(vytlačili odtamtud na konci doby bronzové Kimmerijce)

rozvoj dálkového obchodu –

zejm. luxusní zboží řeckého či etruského původu –

železná výzbroj a výstroj, bronzové kovové nádoby,

luxusní keramika, sklo –

ekvivalentem směny byl zřejmě severský jantar, kožešiny,

možná už i otroci

předmětem dálkového obchodu také sůl –

ve střední Evropě dvě významná centra získávání –

Hallstatt v Rakousku (dobývání kamenné soli v dolech)

a Halle ve středním Německu (loužení soli ze sedimentů vodou

a následně zpracování solanky odpařovací metodou)

střední Evropa – určité zhoršení klimatických podmínek –

nástup relativně chladného a vlhkého klimatu subatlantika –

to znamená zejména v období HC zřetelný úbytek sídlišť

a posun od rostlinné výroby k důrazu na chov dobytka

společnost, nepochybně i pod vlivem výraznějších kontaktů

s vyspělejším evropským jihem, se zřetelně sociálně diferencuje –

jestliže v předchozím mlado- až pozdněbronzovém období

vývoj ovlivňovala hlavně lužická kultura,

expandující k jihu do území někdejších mohylových kultur,

nyní mají rozhodující význam tzv. kultury halštatského okruhu,

které se vyvinuly z někdejšího základu mohylových kultur

střední doby bronzové

název od zmiňované lokality Hallstatt –

tamní komunity výrazně profitovaly z těžby soli

(kožené vaky na přepravu těžené soli a nářadí z dolů,

jakož i tzv. brýlovité spony a zdobná bronzová sekera z pohřebiště)

i poměrně vyspělého železářství –

došlo zde k výrazné kumulaci bohatství,

což se odrazilo v pohřebním ritu – výbavě zemřelých –

pohřebiště objevené v 19. stol. pak svým nápadným hmotným inventářem

umožnilo charakterizovat celý kulturní okruh

kultury halštatského okruhu – navazují tedy na někdejší mohylové kultury a vytvářejí pás severně od Alp –

ujalo se rozdělení na podokruhy západo- a východohalštatský –

východní o něco vyspělejší –

západohalštatský okruh se patrně kryje s územím,

kde se konstituuje historické keltské etnikum,

okruh východohalštatský bývá spojován s Venety

keltskými jazyky však mluvily také další populace na území dnešní Francie,

na Pyrenejském poloostrově, na Britských ostrovech

a také na severozápadě Itálie (kultura Golasecca) –

zde díky kontaktům se sousedícími Etrusky se začalo používat písmo, adaptované z etruského – dochované nápisy jsou však v keltském dialektu!

expanze historických Keltů z území někdejšího západohalštatského okruhu v časné době laténské (okolo 500 př.n.l.)

směřovala tedy z velké části na území příbuzných etnik,

hovořících rovněž keltskými jazyky!

severně od kultur halštatského okruhu lze vyčlenit

oblast někdejší lužické kultury –

u nás do této oblasti patří kultury billendorfská a platěnická –

ty setrvávají konzervativněji na žárovém pohřebním ritu

a sociální diferenciace se tam nejeví tak výrazná

žárové pohřby – přibývá nejjednodušších pohřbů jamkových,

kdy popel zemřelého byl po kremaci vysypán do mělké jamky,

aniž by byla přidávána jakákoliv výbava,

vedle toho zůstávají ale i popelnicové hroby –

u nich k jisté diferenciaci dochází –

vedle pohřbů s chudší výbavou (samotná popelnice)

se objevují častěji hroby s početnější doprovodnou keramikou –

často speciální tzv. funerální keramika,

sice nepříliš kvalitně vypálená, ale velmi zdobná –

miniaturní nádobky, tzv. srostlice,

zoomorfní nádobky – zejm. v podobě ptáků –

zřejmá souvislost s náboženskými představami,

keramická chřestítka - asi opět součástí rituálů

někdy i kovové nádoby a další bronzový šperk

nadále se budují hradiště –

nemají ale charakter rezidencí, obývaných nějakou elitou –

nápadné je naopak intenzivní a velmi pravidelné zastavění –

možný výklad –

refugia (útočištná funkce v případě nebezpečí) či místa pobytu bojových družin?

nejproslulejší – Biskupin 1, *2, *3, *4, *5, *6 –

díky výzkumu před 2. světovou válkou (Józef Kostrzewski)

ještě severněji – rovněž kultury s žárovým pohřebním ritem – při pobřeží Severního a Baltského moře kultury chýšovitých a obličejových uren

- dle charakteristické podoby nádob s pozůstatky kremace

civilizačně tento komplex poněkud zaostávající – i železná metalurgie se zde prosadila s jistým zpožděním, sociální diferenciace málo zřetelná

etnicky celý tento komplex patrně různorodý – předkové Germánů, Baltů a Slovanů

naše země – trvá kulturní rozdělení z předchozího období –

v severozápadních Čechách v povodí Labe trvá kultura billendorfská –

tj. z lužického základu

poněkud zvětšuje svůj územní rozsah –

postup Podkrušnohořím přes Teplicko až na Bílinsko

specifický žárový pohřební ritus –

popelnicové či jamkové pohřby ukládány postupně dosti těsně vedle sebe

a přesypávány společným závalem z drobných kamenů –

nad pohřebištěm tak vzniká jakýsi společný protáhlý mohylovitý

či haldovitý útvar (Hrdlovka, Břežánky, Radovesice)

severovýchodní Čechy a severní Morava –

na pohřebištích slezské kultury se kontinuálně pohřbívá

i za kultury platěnické –

míra sociální diferenciace se dle výbavy hrobů poněkud zvětšuje –

objevují se i větší hrobové jámy s úpravou dřevěnou konstrukcí

(horní část obrázku A a 1-8, ostatní kultura bylanská)

a s bohatší výbavou milodary –

větším počtem nádob (i přes 20) a dalšími předměty –

naproti tomu jamkové hroby, obsahující pouze zbytky kremace

podstatně výraznější sociální diferenciace v kultuře bylanské –

střední Čechy (jižně od Labe)

a část severozápadních Čech (Poohří a jižní část Pobělí) - mapa

vývoj navazuje na kulturu štítarskou, ale s jistými novými rysy –

bylanská kultura stojí na jakémsi rozhraní

mezi kulturami západohalštatského okruhu a okruhu popelnicových polí

keramika

pohřbívání – birituální charakter –

od jednoduchých žárových jamkových hrobů,

přes žárové hroby s urnou či i početnější výbavou

ke hrobům kostrovým – * 1, * 2

ty patří zpravidla k bohatěji vybaveným

a vyskytují se dokonce i pohřby nápadně bohaté –

patřící zjevně sociální elitě – rodové aristokracii,

pro kterou se užívá také označení knížecí vrstva

Kolínsko – Bylany, Hradenín –

výzkumy Františka Dvořáka před 2. světovou válkou - * 1, * 2

nověji Poláky u Kadaně (D. Koutecký, Z. Smrž) – moderní výzkum – dokumentovány mj. i nejchudší jamkové pohřby

bohaté hroby dále např. Lovosice, Rvenice u Loun, Račiněves

sídliště známa méně a hlavně až z HD –

např. Tuchomyšl, Radovesice, Soběsuky atd. –

vesměs pak kontinuální vývoj do doby laténské

dtto také halštatská mohylová kultura v západních a jižních Čechách - mapa

(řazena k západohalštatskému kulturnímu okruhu) –

z lokalit např. Manětín

keramika

kultura horákovská na jižní Moravě – mapa

patří kvýchodohalštatskému okruhu

keramika

mohyla v Horákově u Brna – patří do kategorie knížecích pohřbů

kultura kalenderberská 1, *2 v Dolním Rakousku až na jihozápadním Slovensku rovněž východohalštatský okruh –

lokalita Košiariská 1,* 2, *3 u Bratislavy

knížecí pohřby uloženy ve velkých pohřebních komorách

s dřevěnými konstrukcemi –

zemřelý mohl být uložen na čtyřkolovém voze,

zápřah vozu symbolizují koňské postroje

nad knížecími pohřby zpravidla mohyly (někdy i průměr několika desítek metrů!)

vůz –

ve středoevropském prostoru neměl ještě asi nějaký větší význam

jako dálkový dopravní prostředek (otázka kvality komunikací) –

vzhledem ke zdobnosti provedení (kování atd.)

však představoval symbol výjimečného sociálního statutu

a roli hrála patrně také souvislost s náboženskými představami

(kultovní vozíky!)

pohřební výbava bývá velmi bohatá –

až několik desítek keramických nádob

(převážně opět speciální a velmi zdobná funerální keramika –

tuhová či malovaná)

zemřelý dostával do hrobu i potraviny a nápoje – půlka vepře!

muži – výzbroj a výstroj – železný meč, kopí, sekera, nůž,

bronzový, ale i zlatý šperk –

jehlice, spony (harfovitá, hadovitá, loďkovitá aj.) , nákrčníky, náramky

ženy – šperk

k luxusní výbavě patřily i kovové nádoby či další importované předměty (keramika) řeckého či etruského původu,

bronzové situly - hlavně na území východohalštatského okruhu –

svébytná výzdoba – výpověď o náboženských představách –

Vače,

dtto – kultovní vozíky

po r. 600 př.n.l. – RHD –

určité zlepšení klimatu, přibývá sídlišť,

sociální diferenciace se zejména v západohalštatském okruhu ještě zvýrazňuje – budování hradišť – rezidencí, určených k obývání elitou, v jejich blízkosti nápadné knížecí pohřby - mapa

proslulé hradiště Heuneburg 1, *2 –

opevnění po vzoru řeckých lokalit –

hradební zeď se čtverhrannými bastiony – použity cihly!

rezidenční prostředí s odpovídající úrovní hmotné kultury –

keramika,

šperk – oblíbeným typem spon - hadovité

v okolí řada knížecích pohřbů –

největší mohyla Hochmichele 1, *2 – 80 m průměr – pohřeb páru s bohatou výbavou, pod čtyřkolovým vozem

luxusní výbava 1, *2

i z dalších mohyl – krátké mečíky s anténovitým ukončením –

mužští příslušníci elity už nebývají vybaveni velkými železnými meči,

ale právě těmito mečíky – odznak jejich postavení –

nevystavovali se už přímému střetu s nepřítelem jako řadoví bojovníci,

ale boj pouze řídili

zlatý šperk (náramky, prsteny)

neméně proslulý knížecí pohřeb – mohyla Hochdorf,

uprostřed velká hrobová komora, v ní čtyřkolový vůz,

zápřah symbolizuje zdobné jho a postroje,

velké kovové vědro, při jedné ze stěn picí rohy,

zemřelý ale uložen na bronzovém lehátku,

součástí výbavy anténovité mečíky –

jeden z nich se zlatou rukojetí a pochvou,

zlaté i hadovité spony a miska – fiála či prsten

východní Francie – hradiště Mont Lassois,

v okolí opět bohaté knížecí pohřby pod mohylami – La Garenne

především však pohřeb kněžny ve Vix,

ve výbavě opět čtyřkolový vozík,

obrovský bronzový kratér 1, *2, *3 – vyroben v Řecku

odtamtud i konvice (oinochoe),

ženská plastika oděná v peplos či černofigurální keramika

masivní zlatý nákrčník – torques –

s plastickou výzdobou signalizující už nástup časně laténského slohu

okolo 500 př.n.l. – kontinuální vývoj do časně laténského období (Reinecke LA)

na závěr – do střední Evropy pronikli v době halštatské po Kimmerijcích (HB3) také Skythové – ojedinělé doklady,

takže se zřejmě nejednalo o nějakou masivní migraci –

forma kontaktů zůstává nejasná –

nejznámější – poklad z Vettersfelde

(Lužice) – zlatá kování s typickou zvěrnou výzdobou, charakterizující skythský výtvarný sloh