Mladší a pozdní doba bronzová

(1 250 – 750 př.n.l.)

doba bronzová	Reineckeho označení	absolutní chronologie
mladší	B D H A1-2	1 250 – 1 000 př.n.l.
pozdní	H B1-3	1 000 – 750 př.n.l.

významné změny v celé Evropě – opět souvislost se změnami klimatu –

střední Evropa – zlepšení – oteplení, příznivé podmínky pro obilnářství –

i když i zde ve srážkově chudších oblastech – SZ Čechy! – mohlo působit jisté problémy –

např. dolní hranice výskytu jehličnatých lesů (dnes okolo 600 m n.m.) se zde posunula až k 800 m n.m.!

naopak ve Středomoří a na Balkáně v té době extrémně suché klima –

hladomory, sociální otřesy,

k tomu ze severu z Balkánu a Karpatské kotliny vpád další vlny protořeckého etnika – Dórů

a patrně i dalších skupin (z mohylových kultur)

zánik mykénské civilizace,

rozbořena města-pevnosti s kyklopskými hradbami, zánik paláců, přestalo se používat písma

tzv. „temné období“ řeckých dějin –

jen velmi pomalá konzolidace,

10. stol. – období protogeometrického a 9.-8. stol. geometrického stylu –

to již v Řecku doba železná (železo tam začalo zdomácňovat okolo roku 1000 př.n.l.)

invaze tzv. „mořských národů“ –

rozvrátily i chetitskou říši a městské státy v Sýrii a Libanonu,

s obtížemi přečkal Egypt

střední Evropa – zlepšení klimatu a tím i podmínek pro zemědělství vyvolalo výrazný populační nárůst,

a to dokonce i v severnějších oblastech,

kde předtím ve střední době bronzové jen velmi slabé osídlení kultur předlužické a trzczyniecké,

odtud tlak směrem k jihu

a ten vyvolal i již zmíněné posuny populací mohylových kultur na Balkán a do Středomoří

severní střední Evropa – s dynamickým růstem populace také vznik nového kulturního centra –

kultura lužická

charakterizuje ji důsledný příklon k žárovému pohřebnímu ritu,

zemřelí byli spáleni na hranici a pozůstatky kremace byly poté ukládány do keramických nádob – popelnic

a s nimi pohřbívány do hrobů, vytvářejících zpravidla rozsáhlá pohřebiště, využívaná po několik staletí

lužická kultura expandovala k jihu, ale ovlivnila území někdejších mohylových kultur i nepřímo –

i tam došlo k příklonu k žárovému pohřebnímu ritu -

i když někde se zároveň udržela zvyklost budovat nad hroby mohyly –

vzniká tak rozsáhlý evropský okruh kultur popelnicových polí

toto dynamické období se vyznačovalo také značným neklidem a vojenskými srážkami,

ve výzbroji zdomácňují nejen bronzové meče – mapa rozšíření mečů s jazykovitou rukojetí

a kopí s listovitými hroty

(podle dokladů v pohřebních výbavách používali bojovníci zpravidla dvou kopí),

jakožto nejúčinnějších osobních zbraní,

ale také další pasivní ochranná výstroj

přilba, pancíř, náholenice 1, * 2,

štít – dřevěný, potažený koží a s bronzovou puklicí

nebo také celokovový – u nás nález z Plzně-Jíkalky

mapka rozšíření bronzových štítů

takováto výbava byla ovšem nepochybně nákladná -

objevuje se hlavně u jedinců, kteří se vyčleňují z ostatní společnosti

rekonstrukce kompletní výzbroje bojovníka

mapa výskytu bronzové plechové výstroje v Evropě

vyobrazení bojovníků na váze ze závěru existence mykénské kultury

vytváří se rodová aristokracie

proces sociální difrenciace ale výrazný spíše na území někdejších mohylových kultur,

samotná lužická kultura se jeví jako sociálně málo diferencovaná

hrozba válečných konfliktů vyvolává také budování důkladně opevněných hradišť –

zatím sloužily jako útočiště pro ohrožené obyvatelstvo v případě nepřátelského nájezdu (refugiální funkce)

a jako opěrné strategické body –

nebyly ještě rezidencemi elity

otázka etnicity populací kultur popelnicových polí –

komplikovaná, patrně byli mezi nosteli těchto kultur předchůdci Keltů, Germánů, Venetů, Ilyrů,

dle některých badatelů i Baltů a Slovanů

na východě Balkánu – kultura Babadag – Dákové a Thrákové?

stepní pás východní Evropy – posouvají se tam Kimmerijci

(z kultury kobanské na severní Kavkaze),

ti v pozdní době bronzové (HB3) pronikají až na Balkán

v Černomoří a Středomoří začíná v tzv. geometrickém období také nejstarší řecká kolonizace –

také kolonizace foinická – sevrní Afrika - Karthágo a Pyrenejský poloostrov (viz níže)

Apeninský poloostrov – na Sicílii kultura Pantalica a v 8. stol. př.n.l. první řecké kolonie

střední Itálie (Lazio až Toskánsko) – kultura protovillanovská (počátky historických Etrusků)

v 8. stol. založen také Řím

do severovýchodní Itálie (až do Pádské nížiny) pronikají Veneti

Pyrenejský poloostrov – iberská kultura a pronikání Foiničanů – kolonie na pobřeží

naše území – v mladší době bronzové dochází ke kulturnímu rozdělení,

které trvá až do doby halštatské

sever území se totiž dostává do sféry lužické kultury –

ta pronikala jednak proti proudu Labe až na Litoměřicko a Roudnicko –

výzkumy sídlišť ve Stadicích a Chabařovicích,

žárových pohřebišť na Střekově a v Libochovanech

lužická kultura také od severovýchodu ze Slezska do oblasti severovýchodních až středních Čech –

jižní hranici rozšíření lužické kultury tu vytvořil přibližně tok Labe –

i když tato hranice nebyla úplně stálá a docházelo k jejím posunům jedním či druhým směrem –

na počátku tak např. proniknutí lužické kultury za Labe na Nymbursko, Kolínsko a Čáslavsko

z Horního Slezska lužická kultura také na severní polovinu Moravy – včetně Hornomoravského úvalu

území lužické kultury a obzvláště pak jeho jižní hranici zajišťovala mj. četná hradiště –

např. Hradec Králové, Nymburk ad.

zemědělská sídliště –

zřejmě poměrně velká, množství jam, stop po kůlech,

ale obtížně se rekonstruují půdorysy nadzemních domů – špatně se archeologizovaly

pohřebiště – rovněž rozsáhlá – pohřbívalo se na nich dlouhodobě –až stovky žárových pohřbů –

nejčastěji v hrobové jámě jen popelnice –zpravidla amforka,

někdy překrytá další nádobou – miskou,

někdy přidáno i několik málo dalších nádob

výzdoba keramiky 1, * 2 – zevnitř vytlačovanými vypnulinami, někdy lemovanými rytím (tzv. Buckelstil),

nejprve značná jednotnost na celém území

od období HD (po 1150 př.n.l) lze pozorovat určitou regionalizaci výzdoby –

keramika lužické kultury z Čech 1, * 2

střední, severozápadní a jižní Čechy

tj. území středních Čech jižně od Labe,

Poohří a Pobělí v severozápadních Čechách –

hranice s kulturou lužickou tu probíhala mezi Ústeckem a Teplickem

proniknutí i do jižních Čech (jen slabé osídlení)

specifická kultura knovízská –

vyvinula se zřejmě z mohylového základu (z česko-falcké mohylové kultury),

ale byla silně ovlivněna kulturou lužickou

vzájemné vztahy byly ovšem zřejmě nepřátelské –

také na území této kultury – a zejména v příhraničním území s kulturou lužickou – jsou budována hradiště

zemědělská sídliště mají obdobný charakter jako lužická –

poměrně rozsáhlá, na některých lokalitách se podařilo identifikovat dlouhé nadzemní domy (Velemyšleves)

nápadné rozdíly v pohřebním ritu –

žárová pohřebiště jen malá – nejvýše několik desítek hrobů,

vyjímečně i kostrové pohřby s výbavou –

Žatec – neobvykle bohatý pohřeb s mečem, bronzovou nádobou, noži, jehlicemi a keramikou

vedle toho ale řada anomálních projevů –

pohozené kosterní pozůstatky v sídlištních (odpadních) jamách,

Čachovice – v zásobnicové jámě uloženo 12 lebek –

vše mladí mužští i ženští jedinci v před- či vrcholně produktivním věku –

takže, pokud by se jednalo o příslušníky místní komunity, znamenalo by to pro ni vážné oslabení,

častá na sídlištích dokonce zjištění jen části lidské kostry či jednotlivých kostí –

a to se stopami manipulace (ořezávání, záměrného tříštění apod.) –

pravděpodobný výklad – rituální antropofagie (kanibalismus)

keramika kultury knovízské 1, * 2

jižní (málo) a západní Čechy – kultura milavečská

rovněž ze základu česko-falcké mohylové, pokračuje mohylový způsob pohřbívání,

pohřební ritus se mění na převážně žárový

výraznější sociální diferenciace pohřbených –

„knížecí“ mohyly – Merklín,

Milavče u Domažlic – pohřeb s mečem, pancířem, nožem, břitvou, bronzovými koflíky,

početnou keramikou a hlavně kultovním vozíkem

keramika milavečské kultury

depoty – Plzeň-Jíkalka – mj. bronzový štít (viz výše)

jižní Morava – kultura velatická

ze základu středodunajské mohylové kultury

opět větší sociální diferenciace – mohylový hrob ve Velaticích

ze sídlišť prozloumány např. Lovčičky 1, 2, 3, 4 –

menší nadzemní domy kůlové konstrukce, vytvářející někdy samostatné dvorce

keramika kultury velatické

jihozápadní Slovensko – kultura čakanská

ze základu karpatské mohylové kultury

opět knížecí mohyly – Čaka – průměr mohyly 50 m a výška 5 m

ústřední pohřeb byl vyloupen,

v plášti mohyly odkryt další žárový pohřeb s bohatou výbavou - bronzový pancíř

souhrnně k inventáři kultur mladší doby bronzové:

bronzové zbraně –

meče – hlavně s plnou litou (často také hráněním či vývalkováním zdobenou) rukojetí –

tzv. meče liptovského typu

dále meče s jazykovitou rukojetí

o ochranné výstroji byla již zmínka – vzácně i celokovové kruhové štíty

hygienické potřeby – břitvy

nástroje – nože, srpy, sekery s laloky nebo s tulejí a ouškem

šperk – jehlice – velkých rozměrů, hlavice zdobené hlavně složitým vývalkováním (vázičkové jehlice apod.)

nově se začínají ke spínání šatu užívat spony 1, * 2, * 3 –

lučík může být jednoduchý – z drátu, či roztepaný ve štítek (štítkové spony), zdobený rytím,

zpravidla bývá lučík ukončen méně nebo více nápadnými svinutými růžicemi (růžicové spony),

jehla může být navlečená, případně vycházet přímo z vinutí

náramky a nápažníky 1, * 2

bronzové nádoby 1, * 2, * 3 (toreutika) –

vyráběly se z bronzového plechu technikami plátování a nýtování –

zejména koflíky, ale i vědérka a kotlíky –

výzdoba hlavně plastickým ornamentem, vytvářeným technikou vybíjení

obdobně na severu Evropy –

lury – trubky, používané zřejmě při náboženských obřadech

četné depoty bronzů – použité suroviny, depotů, nových výrobků i depoty kultovní –

Porta Bohemica u Velkých Žernosek – z řečiště Labe

keramika –

tvarová pestrost – amforky, džbánky, koflíky, hrnky, misky, dvojkónické tvary (okříny) atd.

výzdoba v kultuře lužické již zmíněnými vypnulinami nebo rytím a žlábkováním –

to oblíbeno obzvláště v kulturách z někdejšího mohylového základu

(jemná kanelura – svislá, vodorovná i šikmá)

pozdní doba bronzová –

na našem území vcelku plynulý vývoj z předchozího období

z kultury lužické –

v severozápadních Čechách v povodí Labe – kultura billendorfská (vázala se na sousední saské území) –

malý stupeň sociální diferenciace,

chudý inventář – žárové pohřby – v popelnici, ale i pohřby jamkové

(tj. kremace uložena bez nádoby, přímo v hrobové jamce)

v severovýchodních Čechách a na severní Moravě – kultura slezská –

předpokládá se příchod další vlny příbuzného obyvatelstva ze severovýchodu ze Slezska,

které doplnilo původní lužickou populaci

kontinuita vývoje sídlišť i pohřebišť,

na sídlištích se objevují znovu i malé chaty – polozemnice

keramika slezské kultury 1, * 2

sociální diferenciace o něco větší, než v předchozím lužickém období,

odráží se v pohřbívání –

někdy v hrobové jámě vedle popelnice i větší počet nádob, resp. nádobek –

miniaturní tvary, tzv. srostlice, zoomorfní nádobky apod. –

keramika vyráběná zvlášť pro pohřební účely - funerální,

pokračuje i budování hradišť

tehdy se objevila také další, specifická skupina lužické kultury –

chebská skupina popelnicových polí – hradiště – např. Kolová u Kynšperka nad Ohří

pronikla na naše území ze sousedního Vogtlandu – z oblasti kolem Plavna

ve středních a severozápadních Čechách – kultura štítarská

vývoj z kultury knovízské – charakteristická keramika – tzv. etážovité nádoby

v západních a jižních Čechách - nynická skupina popelnicových polí

zejména v jižních Čechách osídlení přitom výrazně zesláblo,

v Čechách západních se předpokládá proniknutí nového obyvatelstva od západu z Horní Falce –

charakterizována plochými žárovými pohřby,

kontinuita s kulturou milavečskou je tu tedy slabší

jižní Morava – kultura podolská –

dochází k určitému vylidnění venkova,

ale nápadná hradiště a koncentrace osídlení v jejich okolí –

hradiště Obřany u Brna, Stillfried v dolním Rakousku –

keramika kultury podolské

první doklad využití železa –

bronzový býček z jeskyně Býčí skála – s tauzovaným železným trojúhelníčkem na čele

jihozápadní Slovensko –

podobný vývoj –

nápadné prořidnutí osídlení na území někdejší čakanské kultury –

jižněji (okolo Komárna) doložena kultura chotínská

specifické období RHB3 –

od východu proniká na Balkán a až do Karpatské kotliny skupina kočovných nomádů –

Kimmerijci – kultura Mezöcsát v Potisí –

specifická zejména výzbroj –

využití železa – bimetalické dýky s prolamovanou křížovou rukojetí

(ta je z bronzu, čepel dýk byla už železná)

odtud pronikají tito jízdní bojovníci ojediněle i dále na západ a severozápad do střední Evropy

bronzový inventář kultur pozdní doby bronzové

meče – s anténovitou rukojetí, auvernierského typu, mörigenského typu

spony – nový typ tzv. harfovité spony –

na jedné straně lučíku vinutí, z něhož vychází jehla, ta se zaklesává do růžice na druhém konci lučíku

objevují se také kovové koňské postroje

náboženské představy mladší a pozdní doby bronzové –

odvozovány zejména z analýzy dochovaných zpráv o náboženství Řeků v archaickém období vývoje

polyteismus, významnou roli hrálo solární božstvo (řecký Apollon) –

do souvislosti s ním bývají kladeny kultovní vozíky,

sluneční symboly (růžice, kotouče a terče), ale i ptačí symboly