Starší a střední doba bronzová

(2 000 – 1 250 př.n.l.)

starší doba bronzová

Blízký východ – historické civilizace

Egeida – již také – střední a mladší doba minojská, helladská, mykénská kultura

Evropa – vývoj pomalejší, daný menší koncentrací obyvatelstva v drsnějších přírodních podmínkách

(riziko neúrody větší – nebyl nikdy takový populační nárůst,

horší možnosti komunikace a tím i menší míra organizace společnosti)

dělení doby bronzové ve střední Evropě na starší, střední, mladší a pozdní dobu bronzovou

bronzová industrie – značné prostorové rozšíření některých typů výrobků,

na základě vypracování jejich typologických řad

(již Oscar Montelus ad. – severní Evropa – periody I-VI)

střední Evropa –

ujal se systém členění doby bronzové a doby železné,

který vypracoval bavorský archeolog Paul Reinecke

ten rozdělil dobu bronzovou, starší dobu železnou (halštatskou) i mladší dobu železnou (laténskou)

vždy na čtyři stupně, označené písmeny A-D

pak se ovšem ukázalo, že skutečný nástup doby železné (halštatské) nastal později,

než se Reinecke domníval,

proto se dnes doba bronzová člení takto:

doba bronzová	Reineckeho označení	absolutní chronologie
starší	B A1-3	2 000 – 1 550 př.n.l.
střední	B B1-2 B C1-2	1 550 – 1 250 př.n.l.
mladší	B D H A1-2	1 250 – 1 000 př.n.l.
pozdní	H B1-3	1 000 – 750 př.n.l.

absolutní chronologie bylo dosaženo jednak napojováním na chronologii civilizací na Blízkém východě

a ve Středomoří (k tomu cf. Jan Bouzek, Pravěk českých zemí v evropském kontextu, Praha 2005)

jednak později potvrzeno radiokarbonovými daty (C 14) a dendrochronologicky

starší doba bronzová (2 000 – 1550 př.n.l.)

nejednotná kritéria vymezení –

ve východní Evropě hlavně tzv. arzenové bronzy (měď + příměs arzénu),

které nahrazují skutečnou bronzovou slitinu

nástup přitom už v eneolitu a další plynulý vývoj

Balkán – používá egejské schéma vývoje (který byl ovšem mnohem vyspělejší)

Egeida – po 2000 př. n. l. – už střední doba bronzová

střední doba mínojská či helladská – do 1600/1500 př. n. l.

Kréta – města, paláce, rozvinuté řemeslo

počátky písma – nejprve piktografické a hieroglyfické, pak krétské lineární písmo A

období prvních paláců (20. – 18. stol.)

- druhých paláců (17. – 15. stol.)

okolo r. 1 500 př.n.l. zemětřesení a vpád řeckých Achájů –

začíná být užíváno lineární písmo B

(rozluštěno po 2. světové válce Michaelem Ventrisem – archaická řečtina)

pevninské Řecko – pomalejší vývoj –

vpád Achájů už r. 2000 př. n. l. – destrukce sídlišť z tamní starší doby bronzové (včetně maloasijské Tróje)

až v 16. stol. – mykénské období – další rozkvět – pevninské Řecko dohání a předhání Krétu

zájem o suroviny z Karpat a dokonce i ze střední a severní Evropy (jantar)

kryje se se středoevropskými stupni staršího bronzu RBA2 –A3 -

střední Evropa –

genetické hledisko –

počátek doby bronzové stanoven z hlediska nástupu kultur, které se pak dále plynule vyvíjely

přitom v období 20. stol. př.n.l. zde ještě bronzová industrie chybí –

vyskytuje se pouze drobný kovový šperk, stále ještě z mědi či z arzenového bronzu

vlastní bronzová industrie až asi okolo 1 850 př.n.l.

starobronzové kultury období RBA1 (2 000 – 1 850 př.n.l.)

ovlivněny vývojem v Karpatské kotlině –

tam kultury hatvánská, kisapostácká a nagyrévská – se žárovým ritem –

patrně komunity ze základu kultury okrových hrobů,

ovlivěné vyspělejšími balkánskými kulturami – Periamos, Monteoru, Wietenberg –

rovněž žárový ritus –

vše kultury s tellovými sídlišti

dvě základní složky středoevropského vývoje –

kultury, vyvíjející se ze základu komplexu kultur se šňůrovou keramikou –

nitranská kultura (JZ Slovensko a východní Morava), košťanská skupina kultury mierzanowické

sídliště známa málo (zřejmě se nedostatečně archeologizovala),

ale naopak rozsáhlá pohřebiště s hroby ve skrčené poloze (Holešov na Moravě až 1000 hrobů!) –

orientace hrobových jam Z–V – muži leželi na pravém a ženy na levém boku (hledí k jihu)

výbava: drobný měděný šperk v podobě vrbového listu a početná kostěná industrie,

kamenná štípaná industrie, keramika málo - převážně nezdobená a jednoduchá

v Čechách – obdobný význam kultura staroúnětická – opět z kultury se šňůrovou keramikou -

střední Čechy, SZ Čechy, Sasko –

opět známa takřka výhradně z pohřebišť – i větších: Polepy u Kolína – přes 100 hrobů, Velké Žernoseky ad.

orientace hrobů ale ve směru J – S (v tom zřejmě ovlivnění kulturou zvoncovitých pohárů),

pohřby na pravém boku (již bez rozlišení pohlaví zemřelých),

časté také opakované několikanásobné pohřbívání do hrobů – osoby spojené příbuzenskými vztahy ? –

to vyžadovalo úpravu hrobových jam – stopy dřevěných konstrukcí nebo kamenné obklady hrobových komor

keramika – třásňový ornament, mísy na více nožkách, kostěné berličkovité jehlice, kovový šperk málo

naopak kultura protoúnětická – navazuje na kulturu zvoncovitých pohárů

pohřebiště malá – okolo 10 hrobů,

pohřební ritus obdobný jako ve staroúnětické –

orientace hrobů J – S, pohřby na pravém boku (muži i ženy)

keramika – ještě rytá výzdoba, bílá inkrustace + plastická žebra:

džbánky, amfory, mísy, mísy na prstencové nožce (vliv nagyrévské kultury),

také další inventář více připomíná kulturu zvoncovitých pohárů –

pazourkové šipky, dýčky, sekerky, kostěné nátepní destičky,

kostěné jehlice s provrtanou hlavicí, měděné záušničky

sídliště dochována častěji

období RBA2 (1 850 – 1700 př.n.l.)

splynutím obou složek proto- a staroúnětické se vyvinula kultura únětická

období s příznivým klimatem –

ve střední Evropě dochází k výraznému nárůstu populace –

únětická kultura vytváří územně rozsáhlý komplex s poměrně jednotným kulturním obrazem

jádro Čechy a Morava, ale na východě i Slovensko a Malopolsko,

na jihu rakouské a bavorské Podunají,

k severu Slezsko, Lužice, Sasko až střední Německo

sídliště – objevují se opět nadzemní dlouhé domy,

ale nemají už tolik vertikálních prvků konstrukce a tím hůře archeologizovány,

jámy

pohřebiště - kostrové hroby S – J orientace

vytvářejí skupinky – rodinné vztahy,

opět opakované několikanásobné pohřby –

hrobové komory proto s úpravami - kamenné skříňky nebo i stopy dřevěných konstrukcí

keramika 1, 2, 3 – technicky velmi dokonalá, dobře zpracovaná,

naznačení ostřejších lomů, kontrast leštěných a neleštěných ploch, „kožovitý“ povrch,

žádná výzdoba – v tom podobná keramice balkánských kultur –

zjevná snaha po napodobení kovových nádob, produkovaných v Egeidě

únětický koflík, vakovité džbánky, misky, hrnky atd.

ještě se vyskytuje měďěná industrie,

ale především nástup industrie ze skutečného bronzu

odlévání předmětů do kadlubů –

z kamene či z vypálené hlíny, jednoduché jednostranné,

ale i vícedílné, opatřené kanálky na lití roztavené bronzoviny

nejsložitější výrobky odlévány do tzv. ztracených forem –

tj. na voskový model předmětu se z hlíny zformoval kadlub,

při výpalu vosk vytekl a dutina se vylila bronzovinou,

poté bylo třeba kadlub rozbít – každý výrobek tak v tomto případě zůstával originálem

i jako nástroje mohly sloužit sekerky s vějířovitým ostřím a lištami

(usnadňovaly připojení k dřevěnému topůrku s ohybem)

ale především se vyráběly zbraně –

sekeromlaty – s čepcem a trubkovitou žebrovanou tulejí

dýky – jednoduché čepele s otvory pro nýty,

připojovaly se tedy k rukojeti z organického materiálu (dřeva, kosti)

ale i honosné dýky s litou rukojetí – depot Kozí hřbety u Horoměřic

šperk: jehlice – cyperská, kroužková, s roztepanou a svinutou hlavicí, terčovitá, křížová atd.

náhrdelníky z drobných bronzových korálků

náramky, nápažníky či nákrčníky – z tyčinky, někdy se svinutými očky na koncích –

tento tvar produkován zřejmě i jako hřivny,

tedy bronzový polotovar, který se v této podobě distribuoval na velké vzdálenosti –

byl předmětem směny a obchodu –

obdobně jako fajánsové korálky z Blízkého východu a Kréty

depoty výrobků – někdy i velmi bohaté

ale i náramky plechové, zdobené vybíjením, či drátěné

také bronzové záušničky – oblíbený typ z drátu, s roztepanou terčovitou ploškou

sociální struktura – jeví se jako poměrně vyrovnaná –

nejbohatší oblastí Čechy – patrně využívání nalezišť cínu v SZ Čechách

ale pak především oblast středního Německa – okolo pohoří Harz –

využívání tamních surovin –

sůl, cínové a měděné rudy – vedlo ke značné kumulaci bohatství,

ale tím i k neobvykle výrazné sociální diferenciaci –

pohřby příslušníků rodové aristokracie v mohylách, uvnitř hrobové komory se srubovou konstrukcí –

bohatá výbava, včetně zlatého šperku 1, 2 - Leubingen

jestliže zpočátku byl kulturní obraz únětické kultury dosti jednotný,

pak v závěru období se začíná výrazněji diferencovat regionálně –

kultury Wieselburg (záapdní Panonie a Burgenland),

Unterwölbling v rakouském Podunají,

Straubing v bavorském Podunají

na Slovensku a Moravě – se začínají vyvíjet již v závěru období RBA2 kultury maďarovská a věteřovská

období RBA3 (1 700 – 1 550 př.n.l.)

posun středoevropského kulturního těžiště směrem do Karpatské kotliny

výrazné vztahy k Egeidě

neklidné období, zřejmě řada konfliktů – budována výšinná opevněná sídliště

z Karpatské kotliny vliv kultury Tei - kultura otomanská – Sedmihradsko, Potisí až východní Slovensko –

exploatace karpatských ložisek měděných rud – vyspělá metalurgie bronzu, ale i zlata – dokonce i depoty

hradiště Barca u Košic – sídliště takřka protoměstského charakteru –

pravidelně uspořádaná zástavba, pravoúhlá síť ulic,

pod podlahou jedné z chat poklad zlatých záušnic sibiňského typu

dokonce i první nález železa! (rukojeť dýky) –

nejspíše ještě železo meteorického původu,

i když v té době se např. v chetitské říši už objevila metalurgie železa, získávaného tavením z rud

Spišský Štvrtok – „slovenské Mykény“ –

hradiště s dvojitou kamennou hradbou a dvěma kamennými kruhovými bastiony u hlavní brány

kontakty s Egeidou – přenosná keramická kamínka – pyraunos,

řemeslně dokonale zpracovaná keramika

kostěné zděře 1, * 2 či střenky s charakteristickou výzdobou rytým ornamentem,

zhotoveným kružítkovitým nástrojem -

opět analogie v prostředí východního Středomoří – mykénská a minojská kultura –

mapka rozšíření těchto nálezů

ty i v dalších kulturách v Potisí a Panonii – füzesaboňská, veszprémská

také kultura maďarovská na jihozápadním Slovensku prodělala výrazný rozkvět –

hradiště Nitrianský Hrádok –

mj. již řemeslná produkce keramiky –

odkryty hrnčířské dílny s pecemi,

kde se keramika vyráběla ve velkých sériích standardizovaných nádob stejných tvarů a velikostí –

určeno zřejmě k distribuci po širokém zázemí

kultura věteřovská 1, * 2 se z Moravy rozšiřuje i do Čech –

opět výšinná opevněná sídliště

jinak osídlení nápadně slábne, doklady násilných zásahů –

Věteřov, Cezavy u Blučiny –

kosterní pozůstatky ubitých osob, pohozených v příkopu

pohřební ritus se rozvolňuje –

nejen kostrové pohřby ve skrčené poloze,

ale i tzv. pohřby v pithoi – velkých nádobách,

rozšiřuje se také budování mohyl nad hroby

východní Evropa – ve stepním pásmu kultura katakombní (vyvinula se z kultury okrových hrobů) –

specifické pohřby – hrobové komory, do nichž se vstupovalo i několikrát zalomenými chodbičkami,

nad hroby vršeny mohylové násypy

západní. Evropa – pomalý vývoj ve vnitrozemí -

zde vrcholí vývoj megalitických kultur –

velké menhirové aleje v Bretagni, Stonehenge 1, 2, Avesbury

rychlý vývoj u Středozemního moře –

Pyrenesjký poloostrov - kultura el-argarská – těžba rud,

zřejmě pro potřeby východního Středomoří

severní Itálie – kultura Polada – vztahy s Balkánem i Podunajím

střední doba bronzová

ve střední Evropě asi 1 550 – 1 300 př.n.l.

Egeida – kultura mykénská – města s opevněnými citadelami, paláce, hrobky s nepravou klenbou

- lineární písmo typu B

z celé Evropy kovy – cín z Anglie a Španělska; měď z Transylvanie, Itálie; zlato – Karpaty

bronzové ingoty tvaru býčí kůže a další typy hřiven

změny klimatu – chladnější a vlhčí, i když vzhledem k převládajícímu západnímu atlantickému proudění zůstávají mírné zimy

ústup obilnářství, vzrůst významu chovu dobytka

pokles civilizační úrovně - zánik protourbánních sídlišť (Barca)

i ve střední Evropě vznikají ale zřejmě kmenové svazy –

náčelníci, kněží, vojenské družiny

v mužských hrobech četné zbraně, v ženských těžký kovový šperk

vzrůst významu vojenských družin – při transhumantním způsobu života boj o území –

zdokonalení výzbroje –

účinná osobní zbraň – meč,

nadále i sekeromlaty, dýky,

nově také kopí s bronzovými hroty –

i ochranná výstroj – poprvé doklady pancířů, přileb, plechových chráničů rukou či nohou

osídlení pahorkatin, kde do té doby osídlení nebylo - pastevectví –

zřejmě sezonní stěhování - transhumance se stády

okruh kultur mohylových - podle pohřbívání

od Karpatské kotliny (tam kontakt s podobně charakterizovatelnou pasteveckou (?) kulturou Noua)

po střední Francii

v západní Evropě ještě nadále megalitické kultury,

ale podobný způsob života i vnitrozemí jižní Francie, Španělska a Itálie (kultura apeninská)

vyspělejší kultura terramarní v severní Itálii a kultury s nákolními stavbami u alpských jezer

na Balkáně (bulharská tellová sídliště) a v Karpatské kotlině ale i typické zemědělské kultury –

kultura piliňská – žárový pohřební ritus, vyspělá metalurgie bronzu

obecně vyjímečné postavení oblastí s rudnými ložisky –

Karpaty, V Alpy, Etrurie, Sardinie, Španělsko – měď

Anglie, Bretaň – cín

na sever Evropy kov dovážen – směna za jantar a také sůl,

vzhledem, že klima zde v tomto období dost drsné –

výrazný civilizační pokles a úbytek populace –

vedle chovu dobytka tu zřejmě značnou roli v hospodářském životě nabyl opět lov, rybolov a sběr

také severní část střední Evropy – slabé osídlení – kultury předlužická a trzczyniecká (východní Polsko)

východní Evropa – stepní pásmo – kultura srubová (navázala na katakombní) –

vyspělá bronzová industrie z Kavkazu, kontakty s říšemi Churritů a Chetitů

mohylové kultury – pro naše území mají význam zejména karpatská mohylová kultura (zasahovala na střední Slovensko),

středodunajská mohylová kultura 1, * 2, * 3, * 4 –

jihozápadní Slovensko, jižní Morava, rakouské Podunají, ale i jižní Čechy

a česko-falcká mohylová kultura 1, * 2 –

střední, západní a řídce i severozápadní Čechy

velmi málo dokladů ze severní Moravy a východních Čech –

oblast vývoje předlužické kultury

hradiště Skalka uVelimi 1, 2, Hradisko u Kroměříže –

jistá návaznost na věteřovskou kulturu –

Vinoř, mohyly na Mladoboleslavsku

územní rozsah osídlení mohylovými kulturami –

preference dosud nevyužívaných území v jižní polovině Čech,

i polohy se střední nadmořskou výškou (tj. 350-600 m),

dokonce i území později opět opuštěná a zarostlá lesem

(díky tomu se tam dobře uchovaly mohylníky)

sídliště mohylových kultur málo archeologizována, nepříliš mnoho dokladů

doloženy ovšem kultovní objekty – např. Uherský Brod –

opět analogie z mykénského a minojského prostředí

pohřby dobytčat – souvislost s významem chovu

hlavně tedy mohylová pohřebiště –

u nás spíše nadále kostrový pohřební ritus,

ale i žárové pohřby (vlivy z jihovýchodu – piliňská kultura)

pohřby umístěny někdy ve vyhloubené hrobové jámě,

jindy na úrovni terénu

či dokonce na vyvýšené plošině-pódiu,

různé konstrukční úpravy – až po hrobové komory –

podstatný je mohylový násyp ze zeminy – mohyla,

obvod mohyly mohl být vymezen kamenným věncem, někdy i příkopem

ale i dodatečné pohřby do pláště mohyly

jistou komplikaci pro chronologii znamená jejich relativně dlouhé využívání –

pohřby až do doby halštatské,

k tomu přistupuje i vylupování mohyl,

k němuž docházelo již v době jejich užívání –

poměrně bohatá výbava zemřelých nepochybně lákadlem

bohatá bronzová industrie -

zbraně –

meče – bronzové čepele s otvory pro nýty,

ale i meče s jazykovitou rukojetí (obkládala se dřevem či kostí)

či meče s plnou litou rukojetí

dýky, listovité hroty kopí,

řada typů sekeromlatů –

sekeromlaty s kotoučovým týlem, sekeromlaty křtěnovského typu

výstroj – byla už zmínka

nástroje a hygienické potřeby – sekery s laloky či srdčitým schůdkem, srpy, nože, břitvy

šperk –

zejména jehlice – větší než v RBA, hlavně s hřebíkovitými či terčovitými hlavicemi,

někdy prohnutý kosákovitý tvar (hlavně v karpatské mohylové)

náramky a nápažníky – z drátu, plechu i tyčinky – oblíbené spirálovité svinutí na koncích

závěsky - srdčité

nejen ve výbavě hrobů, ale časté také samostatné depoty –

několik základních typů depotů –

s hřivnami (tj. distribuované polotovary suroviny),

s nově vyrobenými předměty – čili depoty určené ke směně

ale i depoty opotřebených a neopravitelně poškozených předmětů, určených k přetavení

konečně i depoty s kultovní funkcí – na neobvyklých místech – skalní štěrbiny, prameny apod.

keramika – výzdoba rytím a žlábkováním, amfory, džbánky, misky, časté tvary na prstencovité nožce

duchovní život mohylových kultur – skalní rytiny ze Skandinávie a ze západních Alp

sluneční symboly, orba