Muž z ledovce

(archeologie na prahu třetího tisíciletí)

příklad archeologického výzkumu,

založeného na široké interdisciplinární spolupráci

podle knihy Konráda Spindlera, profesora univerzity v Innsbrucku,

který vedl tým

pracující na vyhodnocení velmi zajímavého archeologického nálezu

(zpracováno s využitím dalších informací a obrázků z internetu)

19.září 1991 – Hauslabjoch

(sedlo nazvané podle rakouského důstojníka a kartografa) –

hlavní alpský hřeben na hranicích Rakouska a Itálie – rozvodí,

k severu údolí Ötz – srážky odváděny do Innu a tedy do Dunaje,

jižně do údolí Adiže, čili do Pádu

sedlo ve výšce asi 3280 m,

jen kousek pod sedlem (3210 m n.m.) sice na severní straně,

ale vlastně ještě na italském území –

senzační nález dochovaného lidského těla v ledovci

způsobeno extrémním odtáváním ledovce v důsledku globálního oteplování

původně domněnky o novodobém stáří mrtvoly –

ovšem doprovodné nálezy –

největší pozornost budila sekerka, původně pokládaná za cepín!

během několika dní se o nálezu dozvěděla řada lidí,

mj. proslulý horolezec Reinhold Messner,

kteří na místě prováděli ze zvědavosti ohledání,

poškodili tím samozřejmě nálezovou situaci,

naštěstí tak ale bylo pořízeno alespoň více fotografií,

které spolu s pečlivými výslechy svědků archeology

umožnily původní situaci vcelku spolehlivě rekonstruovat

samotné pozůstatky vyprošťovali rakouští policisté

(původně se myslelo, že nález je na rakouském území),

naštěstí za přítomnosti lékaře –

šéfa patologického ústavu v Innsbrucku

až ke stolu v pitevně přizván archeolog prof. Spindler,

který viděl předměty, které byly vyzvednuty spolu s mrtvolou

první odhad datování byl do starší doby bronzové

(nebylo jasné z jakého materiálu je sekerka atd.)

později se podařilo prokázat pomocí datování C14

příslušnost zemřelého i nálezů

eneolitické kultuře Remedello (severní Itálie) –

data v rozpětí 3350-3100 př.n.l.

odpovídalo by u nás ještě střednímu eneolitu

(i když kultura Remedello synchronizována spíše až

s kulturami neolitu mladšího –

u nás je s ní příbuzná kultura chamská)

předchází kulturám šňůrové a zvoncovitých pohárů

hned v následujících dnech archeologický výzkum,

ale musel být zastaven kvůli nástupu zimy

(mezitím se stalo senzací, masmédia,

vytvořen celorakouský koordinační výbor pod vládou,

spory o to, komu nález vlastně patří –

nakonec dohoda s Itálií –

zpracování nálezů bylo ponecháno Rakousku,

které se ale zavázalo,

že poté budou předány Itálii k uložení a muzejnímu vystavení)

výzkum mohl pokračovat až v roce 1992 –

prakticky celý kus ledovce pod převisem rozpuštěn přístroji

foukajícími teplý vzduch

a prohledán milimetr po milimetru,

restaurování nálezů v Römisch-Germanisches Museum v Mohuči,

což je skvěle vybavené pracoviště pro konzervaci

a restaurování archeologických nálezů,

spolupráce s desítkami odborníků, zejména přírodovědců a techniků

(z ČR se podílel Výzkumný ústav obuvi ve Zlíně)

skvělá ukázka možností dnešní archeologie

čili rekonstrukce situace:

muž ve věku 35-40 let, fyzicky zdatný,

zhojené zlomeniny žeber na levé straně hrudníku,

naopak nezhojené zlomeniny žeber na pravé straně

(nedlouho – do 14 dnů před smrtí?),

až dodatečně po uložení v Itálii zjištěn v r.2001

při vyšetření s použitím počítačové tomografie

vstřel šipkou s kamenným hrotem (viz později)

zajímavé tetování – záda na páteři, u kolen a kotníků –

léčebný význam?

měly odstranit bolesti páteře a kloubů – počínající degenerativní procesy

výška muže asi 160 cm, váha 50 kg?

oděv:

opasek s kapsou (ledvinka) – z telecí kůže –

dvakrát ovinuto kolem pasu a fixováno překřížením konců

kalhoty – vlastně dvoje kožešinové nohavice,

dole jazyky, kterými se upevnily do bot,

nahoře řemínky, které se opět přivazovaly k opasku –

kožešina (tedy i s chlupy) z kozy domácí

bederní zástěra z kůže kozy domácí, nosila se provlečená mezi nohama

a uchycená vpředu a vzadu na opasku

svrchní oděv – kožešinový přehoz (pončo), není jasné jak byly řešeny rukávy

šito z kousků kožešiny (kozy, ovce), jemnými nitěmi ze zvířecích šlach,

místy ovšem neodborně vyspravováno šitím vlákny z trávy

obuv - kožené podešve oválného tvaru,

nahoře provlečeny silné kožené řemínky, kterými se stahovalo –

boty zhotoveny z kůže z medvěda,

uvnitř bot jakási síť – kostra spletená z trávových provázků –

fixovala vycpávky ze sena, které obuv zateplovaly (seno se muselo vyměňovat) –

rekonstrukce této obuvi byla provedena u nás ve Zlíně

čepice z medvědí kožešiny, uvazovaná na řemínky pod bradou

plášť (pelerina) – upletený z trávy –

metr dlouhá stébla, svisle a provlékána asi 8 vodorovnými pruhy –

donedávna něco podobného existovalo ještě v lidové kultuře v alpské oblasti –

plášť chrání výborně před deštěm –

voda stéká po vláknech dolů, dobré izolační vlastnosti

kresebná rekonstrukce 1, * 2 jednotlivých částí oděvu,

figurina z muzea v Bolzanu 1, * 2

v ledvince opasku zjištěno 5 předmětů:

pazourkové čepelové škrabadlo

pazourkový vrták

kousek pazourkové čepelky – na nejjemnější práce –

výroba šípů – rýhy pro uchycení tětivy,

seřezávání ptačích per pro stabilizační křidélka šípů

kostěné šídlo –

nelze přesněji určit druh zvířete (ovce, koza, kozoroh, kamzík?)

pletivo stromové houby troudnatce kopytovitého,

znečistěno krystalky pyritu –

hořlavý troud na roznícení ohně

tělo luku - z tisu, patrně nedokončeno –

délka 182 cm, přitesáváno měděnou sekerou

měděná sekera – lichoběžníkovitého tvaru, s lištami po stranách,

čepel malá, délky 9,3 cm,

uchycena do kolínkovitého topůrka

z tisu, úvazy ze surové kůže, tmel z březové pryskyřice

skupina artefaktů

dýka – malinká pazourková čepel s řapem,

dřevěná rukojeť z jasanu, dlouhá 9 cm –

fixace šňůrou ze zvířecí šlachy, dvě trávová vlákna,

k připevnění k opasku apod., aby nevypadla

pochva dýky – délka 12 cm, upletena z trávy (spletené vlastně v rohož a sešité),

nahoře provlečen kožený řemínek – na něm asi pochva zavěšena na opasku

toulec na šípy – kožešinový pytel (kamzík, kozorožec, jelen, srnec?),

po délce vyztuženo 92 cm dlouhým lískovým prutem, není jasné víko

uvnitř – 2 šípy hotové – zlomené – s pazourkovými hroty (dlouhé 90 a 85 cm),

jeden byl z kaliny tušalaje (keř s velmi tvrdými rovnými pruty),

druhý kompozitní - má přední část z dřínu, zadní opět z kaliny –

obě části do sebe zasunuty a fixováno tmelem z březové pryskyřice,

ta fixovala i hroty, detail hrotu šípu

křidélka z ptačích per – nelze dosud přesněji určit druh ptáka

12 nedokončených šípů z kaliny tušalaje – nemají ještě hrot

dále v toulci svazeček se 4 kusy jeleního parohu –

patrně měly posloužit na hroty šípů – převázán lipovým lýkem

další kus parohu – jako šídlo, nástroj na pletení sítě a pod.

dvě šlachy – opět převázány lipovým lýkem, mohly se hodit

provázek z lýka – asi 2 m, byl by vhodný jako tětiva k luku

krosna – ohnuté lískové pruty,

prkénka vyřezaná z modřínu s výřezy na koncích,

detail konstrukce

kožešinový pytel,

patrně dohromady fixováno provázky (spleteny a zkrouceny z trávy) –

krosna silně poničena, ležela nejvýše

co mohlo být v krosně – našlo se rozházeno okolo:

dvě nádobky z březové kůry – sešity vlákny

jedna možná s potravou –

nebylo zjištěno, čím sešita (dírky), ani co obsahovala

druhá – lépe dochovaná – válcovitá, výška asi 20 cm, průměr 10-15 cm,

sešita lipovým lýkem,

vnitřek černý – styk s uhlíky,

zabaleny do javorových listů a obloženy trávou – senem,

uhlíky – z různých dřevin –

jilm, borovice, smrk, olše, muchovník oválný, vrba síťnatá –

rostou v různých nadm.výškách – jilm nejníže, vrba nad pásmem lesa

kosti kozorožce – zbytek krčních obratlů –

patrně i se sušeným masem – potrava

plod trnky - vitamíny

dva kusy houby – choroše (březovník obecný) –

na rozdělání ohně se nehodí,

interpretace - antibioticky působící látka –

ničí bakterie, užíváno i v lidovém lékařství –

tedy cosi jako součást „lékárničky“ – navlečeno na provázku

retušér – z lipového dřeva – dovnitř vsazen trn z kousku parohu jelena –

sloužil k jemnému opracování pazourku retuší

střapec z kožešinového řemínku –

kousky o celkové délce 70 cm (jakási rezerva pro opravy),

na něm navlečena provrtaná kamenná perla z dolomitu

síť s řídkými oky, spletená z trávy – k lovu ptáků?

obilky – byly zachyceny na oděvu

závěry: příslušník eneolitické kulltury Remedello v údolí Adiže (jižní Tyroly),

území této kultury se rozprostírá až do Pádské nížiny

zemědělský charakter – sídliště, obydlí, interiér, údolí Valcamonica –

skalní kresby – orba a zápřah 1, * 2

znalost zpracování mědi

doplňkový chov ovcí a koz,

sezónně pasených severně od alpského hřebene v údolí zadního Ötzu,

Ötzi ve speciální komoře v muzeu v Bolzanu –

nové výzkumy těla

přechod přes sedlo – dnes zde dokonce památník

„Ötzi“ byl ale už patrně doma na žních,

pak nějaká traumatická událost (dle stavu nehtů – přestaly růst),

souviselo se zlomením žeber? útěk do hor?,

chtěl přečkat na severní straně?,

v sedle ho dle původní interpretace měla zastihnout podzimní vánice

(dobu lze určit dle nálezů pylů v ledovci –

v těsném kontaktu s pozůstatky – dle rozboru bylo už po létě!

zmrznul a zapadal sněhem –

nově zpochybněno, že hned zamrznul v ledovci –

nejprve došlo k vysušení mumie a až poté se ocitla trvale v ledovci

nově také zjištění, že nahoře v sedle došlo k nějakému konfliktu

a „Ötzi“ byl patrně smrtelně postřelen šípem –

snímek z počítačového tomografu,

nepatrná stopa po vstřelu šípu na kůži – střela tedy prošla zády

šipka po vyjmutí

zarazila se o výběžek páteřního obratlu blízko klíční kosti

předpoklad, že přeťala tepnu a způsobila vnitřní krvácení

výzkum stop krve na těle Ötziho a na artefaktech –

stopy lidské krve dvou jiných osob na šípech,

krev třetí osoby na poraněné ruce 1, * 2

krev čtvrté osoby na zádech –

snad toho, kdo Ötzimu vytrhl z rány šíp, on sám to udělat nemohl

nakonec zjištěno i vážné poranění hlavy

- patrně bezprostřední příčina smrti

to mění zásadně původní interpretaci,

pokud jde o smrt Ötziho a vyvolává nové otázky –

byl Ötzi sám nebo se do sedla dostal jako příslušník nějaké skupiny?

konflikt se odehrál uvnitř této skupiny?

nebo naopak Ötzi či jeho skupina byli pronásledováni,

resp. zaskočeni v sedle?

Ötzi se zjevně urputně bránil

proč nebyl zabitý Ötzi pohřben?

při zhoršujícím se klimatu v eneolitu vznikl ledovec, ten až do roku 1991

zcela nově též výzkum mitochondriální DNA –

Ötzi patřil k populační skupině, která nezanechala v dalším vývoji potomstvo

on sám pravděpodobně sterilní

Bolzano - rekonstruovaná figurina Ötziho 1, * 2

v Museo archeologico dell´Alto Adige

současný život v mýtu – zprostředkovaný masmédii

indogermánský árijský Ötzi

Literatura:

Konrad Spindler, Muž z ledovce, Praha 1998

(překlad z německého originálu, vydaného v Innsbrucku 1993)

Použité ilustrace: dtto

a WWWstránky Archeologického muzea v Bolzanu

Franco Rollo et al., American Journal of Physical Antropology,

February 2008

Martin Richards, Current Biology, November 2008