Neolitická revoluce

(12 500 – 5000 př.n.l.)

 

 

termín zavedl Gordon Childe – britský archeolog první pol.20.stol. –

přestože se jednalo o typicky evoluční záležitost –

proces neolitizace trval zpočátku několik tisíciletí –

mělo tím být ale bezpochyby  zdůrazněno,

o jak významnou civilizační změnu v lidských dějinách se jedná –

srovnatelné s průmyslovou revolucí!

 

mezolitický člověk – sběrač a lovec – dosáhl limity svých možností,

úživnost krajiny nedovolila větší hustotu obyvatel, než asi 0,1/km2

počet mezolitických obyvatel Čech lze např. odhadnout na max. tak 2000 lidí! –

ti navíc měli značný akční rádius a migrovali po rozsáhlých územích

v malých pohyblivých komunitách, tvořených několika rodinami

 

v průběhu globálního oteplování po skončení zatím poslední doby ledové -

nejpříznivější podmínky k životu –

subtropické pásmo, polohy se střední nadmořskou výškou

(dostatečně teplo, ale i relativně dost srážek),

vznik otevřenější stepní krajiny –

rostly zde zejména různé druhy divokých travin,

vysemeňujících se i vícekrát do roka –

sběr jejich jedlých semen hrál velkou roli v obživě,

navíc se na toto prostředí vázala také stáda gazel, divokých ovcí, koz -

takže zde i dostatek lovné zvěře

 

v tomto prostředí se záhy koncentroval také největší počet lidských komunit

 

na zemi několik oblastí s obdobnými podmínkami –

předpokládají se 3 primární území,

kde vývoj směřoval k přechodu od extenzivního přisvojovacího způsobu hospodářství

(lov a sběr)

k intenzivnějšímu hospodářství výrobnímu:

Blízký východ, jihovýchodní Asie a jižní část severní Ameriky,

odtud pak rozvoj dalších sekundárních center –

v každém z nich osvojeny některé specifické druhy rostlin

a domestikována některá domácí zvířata –

viz mapa

 

nestejná chronologie –

v jihovýchodní Asii a v severní Americe

počátky neolitizace spadají až do 6. tisíciletí př.n.l. –

nenáhodně – klimaticky velmi příznivé období

 

Blízký východ podstatně dříve –

počátky procesu zde spjaty již s nástupem holocénu –

nejprve nepříliš rozsáhlá území tzv. úrodného půlměsíce -

od náhorních plošin pohoří Zagros v severním Iránu,

přes území na horním toku Eufratu a Tigridu,

po Palestinu

výhodné klimatické podmínky – teplo, ale relativní dostatek srážek,

otevřená stepní krajina,

množství divokých trav, vysemeňujících se vícekráte do roka,

stáda gazel, divokých ovcí-koz –

mezolitické komunity tu našly tak výhodnou obživu,

že již nemusely migrovat na větší vzdálenosti,

ale pohybovaly se na menších územích –

 

když pak zlepšení klimatu v období asi 12 300 - 10 800 let př.n.l. ještě výraznější,

mohly se dokonce usadit na jednom místě –

proces sedentarizace –

nezbytnost změn v chování –

šetrnější zacházení se zdroji potravy s ohledem na dlouhodobé využití –

u sběru semen nebylo až tak potřeba –

divoké trávy totiž mají vysypavé klasy,

přičemž dozrávají postupně v delším časovém úseku,

takže při sběru, i když byla snaha sklízet klasy již na počátku vegeteční zralosti,

se stejně vždy část zrn z klasů vysypala a dostala do půdy

 

ale stáda gazel a ovcí-koz bylo třeba ponechat ve stavu, schopném reprodukce –

selektivní lov (loveni „přebyteční“ mladí samci)

důkaz trvalého pobytu na jednom místě po celý rok –

právě zuby ulovených zvířat, nacházené na sídlištích jako odpad

(na jaře a v létě mají zvířata větší přírůstky zubního cementu,

vytvářející světlejší vrstvičky,

na podzim a v zimě přírůstky menší a tmavěji zbarvené) -

lze tedy rozpoznat, ve které části roku byla zvířata ulovena,

a výzkum pozůstatků potvrdil, že lovena byla vcelku rovnoměrně po celý rok

 

lovci a sběrači kultury natufienu –

budují si tedy stálejší obydlí –

chaty kruhového půdorysu,

s podlahami mírně zahloubenými pod úroveň okolního terénu,

se stěnami zajištěnými po obvodu kameny a se střechami z větví a kůží

sídliště Ajn Malláha v Palestině

rozhojňování inventáře

(při usazení se na jednom místě odpadl problém

s neustálým transportem nezbytných potřeb na větší vzdálenosti

na drcení a mletí semen travin, plodů ořechů, žaludů a mandlí

používány speciální drtidla-zrnotěrky –

tj. větší ploché kameny sloužící jako podložka

a na nich bylo možné menšími valouny drtit a roztírat rostlinnou potravu

na mouku či pastu

ke sklizni semen travin vyvinuty také speciální nástroje – srpy –

měly rukojeť z organické hmoty (dřeva, kosti)

a do ní se vkládaly čepelky z pazourku (5-6 kusů) a fixovaly se zatmelením pryskyřicí –

vytvořilo se tak účinné ostří, kterým bylo možné řezat klasy

k transportu a ukládání potravin se používaly pletené košíky

 

příznivé životní podmínky, ale také trvalý pobyt na jednom místě

vedly k růstu populací –

pokud mezolitické komunity žily transhumantně, limitovalo to míru porodnosti –

ženy při přesunech byly schopny přenášet a pečovat pouze o jediné malé dítě,

i když lze počítat s jistou pomocí mladých dívek či naopak starších žen

při péči o další děti – ty přece jen již musely být alespoň trochu odrostlejší

tedy intervaly mezi porody minimálně 4-5 let

 

při pobytu na jednom místě tento limit odpadal,

ženy mohly rodit děti v kratších intervalech -

 

zvětšoval se tudíž počet sídlišť i počet jejich obyvatel

 

náboženský život –

kamenná plastika

pohřby – pohřeb mladé ženy se štěnětem

zároveň také první doklad skutečné domestikace zvířat

 

i jinde pohřebiště v blízkosti sídlišť –

El Wad – okolo 100 pohřbů

muž pohřbený s jakousi čelenkou z korálků z mušle kelnatky

náhrdelník z mušliček z jeskyně Ha Na Han v Izraeli

 

období 10 800 - 9 600 př.n.l. 

klimatické období tzv. mladšího triasu -

po předchozím výrazném globálním oteplování klimatu

náhlý (tj. proběhnuvší v řádu několika málo desetiletí) zvrat ve vývoji –

způsobeno situací na vzdáleném severoamerickém kontinentu –

tam do té doby při oteplování odtával pevninský ledovec,

ale voda vzhledem ke geomorfologické konfiguraci pevniny

nemohla plynule odtékat do oceánů,

vytvářelo se obrovské pevninské jezero

(skromným pozůstatkem jsou tzv. Velká jezera) –

tlak vody nakonec prolomil horskou bariéru –

velké množství chladné sladké vody se rozlilo

při severoamerických březích po povrchu Atlantiku –

tím zablokováno atlantické proudění –

absence teplého Golfského proudu  vyvolala zhoršení klimatu v Evropě

a dokonce i na Blízkém východě – tam se nejednalo tolik o ochlazení,

ale klima bylo sušší, s nedostatkem srážek

 

pro mezolitické komunity v oblasti úrodného půlměsíce

to znamenalo citelný úbytek potravinových zdrojů –

možný byl buď návrat k původnímu transhumantnímu způsobu života –

některé komunity se k němu patrně skutečně vrátily

 

nebo bylo třeba zhoršení přírodních podmínek čelit aktivně –

byla-li nyní výnosnost semen divokých travin a luštěnin nižší,

bylo třeba rozšířit plochy, kde rostly –

vyhledávány zejména chráněnější údolní polohy v blízkosti vodních toků,

kde bylo přece jen více vláhy a nepůsobily tak suché větry

tady ale rostla jiná přirozená rostlinná společenství

a lidé sem museli na zrna bohaté traviny, na kterých měli zájem,

implementovat uměle –

museli tedy část výnosů semen uschovat jako osivo

a poté zasít do předem alespoň minimálně připravené,

tedy okopáváním a rytím prokypřené půdy –

pomocí dřevěných zašpičatělých holí a motyk –

rozšiřování ploch s na zrno bohatými divokými travinami

mělo další předem nezamýšlený,

ale ve svých důsledcích přímo revoluční pozitivní význam –

ve vegetaci divokých travin s vysýpavými klasy

byly vždy v malém množství přítomny

také přirozeně geneticky zmutované rostliny s klasy nevysypavými –

při přirozeném způsobu reprodukce vegetace na místě

ze zrn z vysypavých klasů zůstávalo množství rostlin s nevysypavými klasy

konstantně velmi malé –

jestliže ale začalo být používáno k reprodukci lidmi sklizené zrno,

pak v takto získaném osivu bylo zastoupení zrn z nevysypavých klasů vyšší

(u vysypavých zrn byly přece při sklizni velké ztráty,

nevysypavá zrna byla naopak získána všechna)

opakovanými osevy se tak zastoupení rostlin s nevysypavými klasy

postupně zvyšovalo –

paleobotanikové prostřednictvím přímých experimentů s divokými travinami

a počítačovým modelováním dospěli k závěru,

že bylo tímto způsobem možné během relativně krátké doby

(pouhých 200-300 let)

z divokých travin vypěstovat první kulturní rostliny – obiloviny!

 

u nich klasy dozrávaly zpravidla spíše najednou (v krátkém intervalu),

bylo je pak třeba sklidit,

ale protože se porost obilí již nemohl reprodukovat samovolně,

lidé museli plochy s porosty pravidelně osévat do předem připravené půdy -

počátky agrikultury

ochrana takto vytvořených políček před spásáním divokou zvěří,

 

v období předkeramického neolitu osvojeny pšenice a ječmen

(později i žito, oves)

a luštěniny (čočka, hrách, cizrna, vikev, boby),

 

další inovací byl odchov mláďat ovcí-koz,

který vedl k postupné domestikaci tohoto druhu –

paleozoologové dokáží opět rozlišit domestikovaná zvířata –

protože lidé začali domestikovaným samicím odebírat také část mléka –

získán tak další důležitý zdroj živočišných bílkovin!

výživa domestikovaných mláďat tím byla ale

oproti společenstvím divokých zvířat poněkud ochuzena –

domestikovaná zvířata se také nenechávala žít příliš dlouho,

protože nejlepší kvalitu mělo maso relativně mladých kusů -

počet dospělých jedinců byl porážením regulován tak,

aby byla zajištěna reprodukce –

důsledkem bylo zřetelné zmenšování průměrné velikosti domestikovaných zvířat

 

dokud trvalo klimaticky nepříznivé období (přibližně do r. 9 600 př.n.l.),

dovolily popsané inovace komunitám těchto prvních neolitiků přežívat,

 

pak ale stejně náhle klimaticky nepříznivé období odeznělo

a po r. 9 600 nastal další poměrně rychlý civilizační rozvoj

 

zásadní proměna života komunit –

sedentarizace – usazení na jednom místě,

vyvolávala potřebu stabilnějších a trvanlivějších obydlí –

materiál – lomový kámen, hlína

(dusané stěny, případně sestavování z nepálených-sušených cihel) –

u staveb kruhového půdorysu bylo možné dosáhnout zastřešení

vytvářením samonosné kupole –

domy typu tholoi,

ale také možnost kombinace s dřevěnými konstrukčními prvky –

 

posléze vznikají také pravoúhlé půdorysy staveb,

s místnostmi překrytými stropy z dřevěných trámů,

doplňovaných armaturou z větví, proutěných výpletů a opět hliněným výmazem –

používány spíše rovné či jen lehce vyspádované (pultové) střechy –

vznikaly tak vlastně terasovitě uspořádané plochy,

které bylo možné také využívat k nejrůznějším pracovním činnostem

i ke komunikaci

 

potřeba opracování dřevěných konstrukcí

(obydlí, ohrady pro dobytek) a výroba různého dřevěného nářadí –

nestačila štípaná kamenná industrie a proto vyvinuta industrie nová –

z jiných typů hornin (metamorfované břidlice),

opracovatelných broušením, případně i vrtáním –

tzv. broušená kamenná industrie –

tesly a sekery určené k porážení a k opracování dřeva,

zasazované opět do dřevěných rukojetí

 

štípaná industrie –

drobné čepelky zasazovány do kostěných či dřevěných rukojetí –

účinný žací nástroj - srp

 

příprava potravy –

mouka z obilí drcením – kamenné zrnotěrky

 

všechny kamenné suroviny bylo třeba získávat

i z relativně vzdálených surovinových zdrojů –

výpravy pro materiál, případně směna

 

nutnost uskladňování zásob potravin –

dřevěné truhly, pletené koše, případně s hliněným výmazem –

odtud byl pak krok k objevu keramiky

 

pletení vláken – počátky textilu –

pro vlákno (ale také olej) pěstovány rostliny – len, konopí

 

další důsledky sedentarizace –

usedlý člověk mohl mít podstatně bohatší inventář

(transhumantní mezolitik omezen tím,

co byl schopen pobrat sebou a transportovat –

preferoval tedy spíše nástroje, které mohl využívat co nejuniverzálněji –

i za cenu, že tyto nástroje nebyly pro jednotlivé výrobní činnosti

tak vhodné a efektivní) 

nyní dochází ke značné diferenciaci a specializaci nářadí,

které je také účinnější a umožňuje větší výkonnost

 

bylo již vysvětleno, že sedentarizace umožňovala také kvantitativní růst populací –

růst populací ovšem umožňovala hlavně vyšší úživnost krajiny,

kterou aktivní způsob hospodaření zabezpečoval

 

větší hustota populací na menším prostoru

vedla také k častějšímu vzájemnému kontaktu mezi nimi –

tím se šířily podstatně rychleji informace

a tedy i všechny technické a kulturní inovace

 

duchovní život neolitických komunit –

zemědělské práce se opakovaly v neměnném rytmu, daném ročními cykly –

to zřejmě ovlivňovalo i náboženské představy neolitiků –

(Mircea Eliade, Mýtus o věčném návratu, Praha 1993) –

mýty o pravidelně před zimou umírajících

a na jaře se vždy znovu rodících božstvech,

kult plodivé síly – rostlinné, živočišné i lidské atd.

 

první známá neolitická svatyně –

Göbekli Tepe v jižním Turecku – návrší –

výzkum Klaus Schmidt z Německého archeologického ústavu

 

z místního vápence zde nedlouho po r. 9 600 př.n.l.

začaly být vytesávány obrovské pilíře ve tvaru písmene T - *1,

* 2, * 3, * 4

(vysoké skoro 2,5 m a vážící až 7 tun!) –

okolo množství pazourkových nástrojů (desetitisíce) –

získávány z ložisek vzdálených několik kilometrů

pilíře zdobeny zvířecími symboly  -

hadi, lišky, divoká prasata, divoký skot, gazely a jeřábi –

zdůrazněno, že se jedná o samce = totémová zvířata?

také rytina postavy muže s erekcí -

kult samčí/mužské plodivé síly?

pilíře byly součástí kruhových (později i pravoúhlých) staveb

se základy pod úrovní terénu –

1, * 2, * 3

počítačová rekonstrukce areálu

budování tedy velmi náročné na vynaloženou práci –

podílelo se asi mnoho komunit ze sídlišť v širokém okolí

scházely se zde pak pravidelně při nějakých slavnostech?

 

neolitická stacionární sídliště se stavbami,

využívajími jako stavební materiál hlavně hlínu –

životnost obydlí byla přece jen omezená – 1-2 generace,

zpravidla se pak část sídliště zplanýrovala

a na vrstvě planýrky se budovalo znovu

sídliště, obývaná kontinuálně po stovky a tisíce let

tak postupně narůstala do výšky,

vznikaly až několik desítek metrů vysoké umělé pahorky –

telly (tepe, hüyük atp.)

takováto sídliště poskytovala obyvatelům také lepší ochranu

před agresí méně úspěšných sousedů –

brzy vznikala i sídliště relativně velká, řádově i se stovkami lidí –

první protoměstské lokality

dokonce i ještě větší (vyjímečné) lokality – Jericho, Catal Hüyük

 

Jericho

oáza v údolí řeky Jordán – v jinak poměrně vyprahlé polopouštní krajině,

výzkum Kathleen Kenyon (od 50.let)

osídlení zde již od mezolitu (natufien) –

po r. 9 600 patrný postupný rozkvět sídliště -

na úrodných sedimentech, nanášených při jarních povodních potoky,

pěstováno v údolí obilí, hrách, čočka

 

po sedentarizaci zde budována nejprve obydlí kruhového půdorysu –

tzv. tholoi

z lomového kamene či ze sušených cihel

na podlaze se dochoval dokonce otisk pletené rohože

pak i domy či svatyně pravoúhlého půdorysu

 

velký rozkvět zejména 8500-7300 př.n.l. –

akeramický neolit A (anglicky PPN A = Pre-Pottery Neolithic)

v té době skutečně ještě nebyla známa keramika -

stálo zde okolo 70 obydlí a žilo zde několik set obyvatel

 

pod podlahami domů pohřby zemřelých příslušníků rodu –

manipulace s lebkami zemřelých –

předmětem samostatného kultu –

domodelovával se obličej z hlíny či sádry,

vkládaly se oči z mušliček

 

inventář – kamenné zrnotěrky k přípravě mouky,

pěstovaly se tu tehdy z obilnin pšenice a ječmen, dále i luštěniny,

naopak ovce-kozy zde byly chovány až v průběhu akeramického neolitu B

(7300-6400 př.n.l.) –

tedy podstatně později, než v Anatolii

nejspíše zde jistá symbióza se sběrači/lovci v sousedních polopouštích –

ti se specializovali naopak na chov ovcí/koz

vůbec nejpozoruhodnější objev –

sídliště bylo již v 8. tisíciletí př.n.l. opevněno - 

kamenná hradba vysoká 3,6 m, před ní příkop široký 8 m a hluboký 2 m

a především válcovitá kamenná věž 1, 2 – asi 8 m vysoká a 9 m v průměru –

 

vede se diskuse o jejím účelu –

dosud převažující výklad –

ochrana zřejmě kvůli nájezdům lovců-sběračů z polopouště

(živili se lovem divokých ovcí-koz,

později je domestikovali a stali se z nich kočovní pastevci)

nově ale jiná interpretace –

tzv. opevnění totiž jen na západní straně –

podle izraelského archeologa Bar-Yosefa

poukazuje na fakt, že tzv. opevnění trvalo jen asi 200 let,

bylo pak zavaleno vrstvami destrukce starších domů a sídlištním odpadem

(tyto vrstvy vznikaly po planýrkách zástavby,

které se odehrávaly v intervalech odpovídajících přibližně

době života jedné – dvou generací obyvatel) -

opevnění pak nebylo již obnoveno –

spíše prý tedy na ochranu sídliště před sesuvy půdy z okolních kopců –

vyvolány odlesněním svahů –

poté, co mladší horizonty sídliště dosáhly úrovně výšky původní zdi,

nebylo této ochrany již potřeba

 

Catal Hüyük – pahorek na planině Konya v turecké Anatolii,

ve skutečnosti opět umělý tell -

výzkum od 60. let James Mellaart, dnes Ian Hodder, Ruth Tringham a další

počátky rozkvětu okolo r.7 000 př.n.l.,

v době největšího rozmachu rozloha asi 20 ha,

až 1000 domů, 5-6 000 obyvatel  

bohužel neprozkoumány nejstarší (nejspodnější) vrstvy tellu –

dnes pod hladinou spodní vody

mimořádná prosperita i lidnatost sídliště –

obchod s obsidiánem (sopečným sklem) –

vynikající surovina na štípanou industrii –

distribuoval se na značné vzdálenosti (palestinské Jericho!) –

zdroj této suroviny, někdejší sopka nedaleko tellu

byla dokonce spolu se sídlištěm i vyobrazena

 

ekonomika dále založena na pěstování obilí a luštěnin

a chovu ovcí-koz

poměrně velký význam měl ale i doplňkový lov divoké zvěře

(turů, jelenů, prasat)

 

prozkoumaná část sídliště – zejména vrstvy VIA a VIB

obydlí nalepená těsně na sebe, jen místy dvorky, bez uliček,

ke komunikaci sloužily terasovitě uspořádané rovné střechy –

na těch se zřejmě odehrávala značná část života –

sloužily k nejrůznějším výrobním činnostem, při teplém počasí se tu i spalo –

do místností se sestupovalo ze střech otvory, po žebřících,

místnosti byly tmavé, bez oken, osvětlovalo je jen ohniště –

kouř odcházel opět otvorem ve střeše –

poměrně velký počet místností sloužil souběžně každodennímu životu,

ale zároveň jako svatyně,

pod podlahami byly uloženy pohřby zemřelých členů rodin

při pozdějších planýrkách byla rušená obydlí zasypána, zavalena –

někdy se přitom uchovaly jejich stěny až téměř do výše původního stropu –

stěny – zejména tzv. svatyní –

byly na vnitřní (interiérové) straně bohatě zdobeny malbami i reliéfy

motivy maleb: lovná zvířata –

tuři (k domestikaci skotu došlo na Blízkém východě

právě teprve v průběhu 6. tisíciletí),

jeleni - obrovití samci (zdůrazněno pohlaví) –

opět doklad kultu plodivé samčí síly –

s nimi kontrastují měřítkem nepoměrně menší postavy lovců

stěny zdobily i malby geometrickým ornamentem,

kult býků dokládají vedle maleb také reliéfy s býčími hlavami (bukraniony) –

někdy byly vymodelovány pouze z hlíny, jindy byla podkladem skutečná lebka –

a byly také doplňovány skutečnými býčími rohy

další častý motiv –

symbol rodící ženy 1, 2, 3 – kult ženské plodivé síly –

stejný smysl měly i kamenné plastiky 1, 2, 3

rodící bohyně sedí na kamenném trůnu,

často s opěradly v podobě dvojice levhartů

levharti tedy mohou být zástupným symbolem těchto bohyň ve svatyních

velmi zajímavý symbol představují také draví ptáci

doprovázení lidskými postavami (obětmi?) bez hlav,

symbolika dravých ptáků se ve svatyních snoubí opět i s býčími symboly

podobně jako v Göbekli Tepe

tedy zdejší náboženské představy založeny na uctívání dualistického principu –

mužské plodivé a ženské rodivé síly

 

ve vrstvách VIA a VIB nebyla ještě známa keramika –

jedná se stále o tzv. akeramický neolit,

používalo se nádobí dřevěné

či dokonce nádoby vybroušené z kamene (spíše opět pro kultovní účely)

 

další vývoj na Blízkém východě –

okolo 6000 př.n.l. se objevuje keramika 1, 2, 3, 4,

rychlý rozvoj sídlišť, běžné začíná být opevňování –

tell Hacilar 1 (starší fáze), 2, 3 (mladší fáze) v Anatolii

domestikace skotu,

v rostlinné výrobě zřejmě přechod k používání orby

a také počátky zavlažovacích systémů

především se však osídlení rychle šíří

z původní oblasti úrodného půlměsíce –

po proudu Eufratu a Tigridu do Mezopotámie,

do údolí Nilu v Egyptě – neolitici tedy zvládli další důležitý krok –

dokázali výdobytky neolitické revoluce adaptovat 

i na výrazně odlišné přírodní prostředí

intenzifikace zemědělství vede k vytváření většího nadproduktu –

to umožňuje další dělbu práce –

ozvoj techniky (metalurgie zlata, mědi – chalkolit),

počátky řemeslné výroby

koncentrace většího počtu obyvatel do sídlišť městského charakteru

vývoj tak spěje poměrně rychle ke vzniku prvních státních útvarů –

Mezopotámie snad již od 5. tisíciletí –

první monumentální chrámy - Eridu,

Egypt nejpozději kolem roku 3000 př.n.l.

(nově ale doklady, svědčící rovněž o časnějším přechodu do raně státního období)

 

na Blízkém východě se ale udržuje i jiná tradice obytné zástavby –

kamenné tholoi –

Tell Arpáčijá v Iráku či tell Chaláf v Sýrii, dle něhož tzv. chaláfská kultura –

tholoi se ale hlavně šíří dále do Středomoří – Kypr, Kréta,

později i jižní Itálie, Sardinie, Korsika, jižní Francie, jižní pobřeží Španělska

nejprve spojena s nástupem ještě tzv. akeramického neolitu –

Chirochithia na Kypru – 7. tisíciletí př.n.l.

další vývoj zde pak v keramickém neolitu – Sotira

objekty různých půdorysů, kruhové, zaoblené, pravoúhlé,

stavebním materiálem zůstává ale hlavně kámen

 

šíření neolitu do Evropy

možné modely – migrace - kolonizace –

tj. postupné šíření komunit neolitického obyvatelstva,

vyhledávajících novou půdu

akulturace – přijetí nové civilizace původním mezolitickým obyvatelstvem –

tento model v čisté podobě pokládán donedávna za málo pravděpodobný,

předpoklad, že mezolitici spíše zatlačováni

mnohem početnějšími a vyspělejšími neolitiky

do oblastí s horšími životními podmínkami (sever a východ Evropy)

 

postup neolitizace přes Malou Asii a řecké ostrovy –

pak dva směry pohybu – k severu a k západu 

současná diskuse na toto téma –

nové výsledky poskytla analyza DNA u evropských populací

populace z Blízkého východu se zřejmě do Evropy postupně šířily,

ale nebyly početné –

zjevně první Indoevropané –

podíl této složky v DNA

se odhadoval u středoevropských populací asi na 20 %

(nejnovější výsledky analýz ukazují, že nedosahoval ani 10 %!)

u populací při pobřeží Středozemního moře

a Atlantického oceánu dokonce jen na 10 %,

kolonisté se tedy postupně mísili s domácími populacemi

čili nepočetné komunity neolitických kolonistů

zakládaly v novém středoevropském prostředí

nevelká nová sídliště, která působila spíše jako určitá ohniska neolitizace,

přičemž postupně integrovala i část místních mezolitických populací –

neboli model demické a kulturní difuse –

jdoucí ruku v ruce – ovšem s převahou kulturního ovlivnění

 

na pevninské Řecko se neolit dostal ještě ve své akeramické fázi –

tell Nea Nikomedeia – kultura preseskelská

a dále na Balkán – nejzazší doklad –

sídliště Lepenski Vir v Srbsku u Dunaje, nedaleko tzv. Železných vrat –

i když zřejmě spíše než o zemědělce se jednalo o komunitu,

jejíž hospodářství bylo zaměřeno na rybolov

pozoruhodné chaty lichoběžníkovitého půdorysu

s obloukovitým ukončením na V straně (S je vlevo)

a s jakýmsi plánovitým uspořádáním komunikací do linií pod úhlem 60°,

zajímavá kamenná plastika,

kontakty s východním Středomořím dokládají nálezy ozdob,

vybroušených z mušle Spondylus - náhrdelník

 

další vývoj – v Řecku kultura protoseskelská –

již keramika – 7.-6. tisíciletí

tzv. impresso-kardiální okruh,

který se pak šíří po pobřeží Středozemního moře na západ –

Jadran, Itálie, středozemské pobřeží Francie a Pyrenejského poloostrova –

v průběhu první poloviny 6. tisíciletí

posléze i část atlantického pobřeží

(Portugalsko, Španělsko, západní Francie) –

druhá polovina 6. tisíciletí

specifický kulturní okruh –

sídliště z lomového kamene, domy kruhového půdorysu – tholoi,

osídlení se nevzdaluje výrazněji od pobřeží –

důraz na rybolov, chov ovcí a koz, pěstováno samozřejmě i obilí,

později velký význam i olivovník a vitikultura (pěstování vinné révy) -

šíření až ve fázi keramického neolitu –

keramika však poměrně hrubá, výzdoba vrypy, plastickými výčnělky

a zejména otisky mořských mušlí – srdcovek

proto již zmíněné označení –

kulturní okruh s impresso-kardiální keramikou

 

ve Francii až Nizozemí kontakt

se středoevropskou kulturou s lineární keramikou –

kultury La Hoguette a Limburg

 

na pevninském Řecku poté nástup vlastní kultury Sesklo

telly – objevují se už také opevnění

domy pravoúhlého půdorysu, s kamennými podezdívkami

už i první malovaná keramika

ta pak zejména v následující kultuře mladého neolitu – Dimini

důkladně opevněné sídliště 1, 2

první charakteristické domy typu megaron,

tj. stavby s otevřeným průčelím, někdy se už objevují dřevěné sloupy,

vzadu někdy ukončeny zaoblenou apsidou

ukázka kvalitní malované keramiky, plastika – abstrahující pojetí –

vývoj až do helladského období (doba bronzová)

 

severní Balkán – kultura krišsko-starčevská –

první polovina 6. tisíciletí

Criş v Sedmihradsku, Starčevo v Srbsku,

ale i Karanovo 1, 2 v Bulharsku atd.  – telly,

stepní oblast, hlavním stavebním materiálem hlína a dřevo

(spíše horší kvality) –

keramika  -

nejprve hlavně hrubší složka – barbotino, pak i malovaná jemná

odtud ovlivněn neolitický okruh kultury s lineární keramikou,

vyvíjející se ve střední Evropě – 

(další samostatné téma)

 

Literatura:

Mithen, Steven, Konec doby ledové. Dějiny lidstva od r. 20 000 do r. 5 000 př.Kr.,

Praha 2006

Pavlů, Ivan,  Neolitizace střední Evropy, rkp. přednášky na FF UK Praha,

Doktorandská škola archeologie, Praha 2004

Pavlů, Ivan,  Neolit mírného evropského pásma (5 600-4 200 BC) a jeho současníci,

rkp. přednášky na FF UK Praha, Praha 2004

Pavlů, Ivan – Zápotocká, Marie edd., Archeologie pravěkých Čech 3. Neolit,

Praha 2007