Neolitická revoluce
(12 500 – 5000 př.n.l.)
termín zavedl Gordon Childe –
britský archeolog první pol.20.stol. –
přestože se jednalo o typicky
evoluční záležitost –
proces neolitizace trval
zpočátku několik tisíciletí –
mělo tím být ale
bezpochyby zdůrazněno,
o jak významnou civilizační
změnu v lidských dějinách se jedná –
srovnatelné
s průmyslovou revolucí!
mezolitický člověk – sběrač a
lovec – dosáhl limity svých možností,
úživnost krajiny nedovolila
větší hustotu obyvatel, než asi 0,1/km2
počet mezolitických obyvatel
Čech lze např. odhadnout na max. tak 2000 lidí! –
ti navíc měli značný akční
rádius a migrovali po rozsáhlých územích
v malých pohyblivých
komunitách, tvořených několika rodinami
v průběhu
globálního oteplování po skončení zatím poslední doby ledové -
nejpříznivější podmínky
k životu –
subtropické pásmo, polohy se
střední nadmořskou výškou
(dostatečně teplo, ale i
relativně dost srážek),
vznik otevřenější stepní
krajiny –
rostly zde zejména různé druhy
divokých travin,
vysemeňujících se i vícekrát
do roka –
sběr jejich jedlých semen
hrál velkou roli v obživě,
navíc se na toto prostředí
vázala také stáda gazel, divokých ovcí, koz -
takže zde i dostatek lovné
zvěře
v tomto prostředí se
záhy koncentroval také největší počet lidských komunit
na zemi několik oblastí
s obdobnými podmínkami –
předpokládají se 3 primární
území,
kde vývoj směřoval
k přechodu od extenzivního přisvojovacího způsobu hospodářství
(lov a sběr)
k intenzivnějšímu
hospodářství výrobnímu:
Blízký východ, jihovýchodní
Asie a jižní část severní Ameriky,
odtud pak rozvoj dalších
sekundárních center –
v každém z nich
osvojeny některé specifické druhy rostlin
a domestikována některá
domácí zvířata –
viz mapa
nestejná chronologie –
v jihovýchodní Asii a
v severní Americe
počátky neolitizace spadají až
do 6. tisíciletí př.n.l. –
nenáhodně – klimaticky velmi
příznivé období
Blízký východ podstatně dříve
–
počátky procesu zde spjaty již
s nástupem holocénu –
nejprve nepříliš rozsáhlá
území tzv. úrodného půlměsíce -
od náhorních plošin pohoří
Zagros v severním Iránu,
přes území na horním toku
Eufratu a Tigridu,
po Palestinu
výhodné klimatické podmínky –
teplo, ale relativní dostatek srážek,
otevřená stepní
krajina,
množství divokých trav,
vysemeňujících se vícekráte do roka,
stáda gazel, divokých
ovcí-koz –
mezolitické komunity tu našly
tak výhodnou obživu,
že již nemusely migrovat na
větší vzdálenosti,
ale pohybovaly se na menších
územích –
když pak zlepšení klimatu v období
asi 12 300 - 10 800 let př.n.l. ještě výraznější,
mohly se dokonce usadit na
jednom místě –
proces sedentarizace –
nezbytnost změn
v chování –
šetrnější zacházení se zdroji
potravy s ohledem na dlouhodobé využití –
u sběru semen nebylo až tak
potřeba –
divoké trávy totiž mají vysypavé
klasy,
přičemž dozrávají postupně
v delším časovém úseku,
takže při sběru, i když byla
snaha sklízet klasy již na počátku vegeteční zralosti,
se stejně vždy část zrn z klasů
vysypala a dostala do půdy
ale stáda gazel a ovcí-koz
bylo třeba ponechat ve stavu, schopném reprodukce –
selektivní lov (loveni
„přebyteční“ mladí samci)
důkaz trvalého pobytu na
jednom místě po celý rok –
právě zuby ulovených zvířat, nacházené
na sídlištích jako odpad
(na jaře a v létě mají zvířata
větší přírůstky zubního cementu,
vytvářející světlejší
vrstvičky,
na podzim a v zimě
přírůstky menší a tmavěji zbarvené) -
lze tedy rozpoznat, ve které
části roku byla zvířata ulovena,
a výzkum pozůstatků potvrdil,
že lovena byla vcelku rovnoměrně po celý rok
lovci a sběrači kultury
natufienu –
budují si tedy stálejší
obydlí –
chaty kruhového půdorysu,
s podlahami mírně
zahloubenými pod úroveň okolního terénu,
se stěnami zajištěnými po
obvodu kameny a se střechami z větví a kůží
sídliště Ajn Malláha v Palestině
rozhojňování inventáře
(při usazení se na jednom
místě odpadl problém
s neustálým transportem
nezbytných potřeb na větší vzdálenosti
na drcení a mletí semen
travin, plodů ořechů, žaludů a mandlí
používány speciální
drtidla-zrnotěrky –
tj. větší ploché kameny sloužící
jako podložka
a na nich bylo možné menšími
valouny drtit a roztírat rostlinnou potravu
na mouku či pastu
ke sklizni semen travin
vyvinuty také speciální nástroje – srpy –
měly rukojeť z organické
hmoty (dřeva, kosti)
a do ní se vkládaly čepelky
z pazourku (5-6 kusů) a fixovaly se zatmelením pryskyřicí –
vytvořilo se tak účinné
ostří, kterým bylo možné řezat klasy
k transportu a ukládání
potravin se používaly pletené košíky
příznivé životní podmínky,
ale také trvalý pobyt na jednom místě
vedly k růstu populací –
pokud mezolitické komunity
žily transhumantně, limitovalo to míru porodnosti –
ženy při přesunech byly
schopny přenášet a pečovat pouze o jediné malé dítě,
i když lze počítat
s jistou pomocí mladých dívek či naopak starších žen
při péči o další děti – ty
přece jen již musely být alespoň trochu odrostlejší
tedy intervaly mezi porody
minimálně 4-5 let
při pobytu na jednom místě
tento limit odpadal,
ženy mohly rodit děti
v kratších intervalech -
zvětšoval se tudíž počet
sídlišť i počet jejich obyvatel
náboženský život –
pohřby – pohřeb mladé ženy se štěnětem –
zároveň také první doklad
skutečné domestikace zvířat
i jinde pohřebiště
v blízkosti sídlišť –
El Wad – okolo 100 pohřbů
muž
pohřbený s jakousi čelenkou z korálků z mušle kelnatky
náhrdelník z mušliček z jeskyně Ha Na Han v
Izraeli
období 10 800 - 9 600
př.n.l. –
klimatické období tzv.
mladšího triasu -
po předchozím výrazném
globálním oteplování klimatu
náhlý (tj. proběhnuvší
v řádu několika málo desetiletí) zvrat ve vývoji –
způsobeno situací na
vzdáleném severoamerickém kontinentu –
tam do té doby při oteplování
odtával pevninský ledovec,
ale voda vzhledem ke
geomorfologické konfiguraci pevniny
nemohla plynule odtékat do
oceánů,
vytvářelo se obrovské
pevninské jezero
(skromným pozůstatkem jsou
tzv. Velká jezera) –
tlak vody nakonec prolomil
horskou bariéru –
velké množství chladné sladké
vody se rozlilo
při severoamerických březích po
povrchu Atlantiku –
tím zablokováno atlantické
proudění –
absence teplého Golfského
proudu vyvolala zhoršení klimatu
v Evropě
a dokonce i na Blízkém
východě – tam se nejednalo tolik o ochlazení,
ale klima bylo sušší,
s nedostatkem srážek
pro mezolitické komunity
v oblasti úrodného půlměsíce
to znamenalo citelný úbytek
potravinových zdrojů –
možný byl buď návrat
k původnímu transhumantnímu způsobu života –
některé komunity se k němu
patrně skutečně vrátily
nebo bylo třeba zhoršení
přírodních podmínek čelit aktivně –
byla-li nyní výnosnost semen
divokých travin a luštěnin nižší,
bylo třeba rozšířit plochy,
kde rostly –
vyhledávány zejména
chráněnější údolní polohy v blízkosti vodních toků,
kde bylo přece jen více vláhy
a nepůsobily tak suché větry
tady ale rostla jiná
přirozená rostlinná společenství
a lidé sem museli na zrna
bohaté traviny, na kterých měli zájem,
implementovat uměle –
museli tedy část výnosů semen
uschovat jako osivo
a poté zasít do předem
alespoň minimálně připravené,
tedy okopáváním a rytím
prokypřené půdy –
pomocí dřevěných
zašpičatělých holí a motyk –
rozšiřování ploch s na
zrno bohatými divokými travinami
mělo další předem
nezamýšlený,
ale ve svých důsledcích přímo
revoluční pozitivní význam –
ve vegetaci divokých travin
s vysýpavými klasy
byly vždy v malém
množství přítomny
také přirozeně geneticky
zmutované rostliny s klasy nevysypavými –
při přirozeném způsobu
reprodukce vegetace na místě
ze zrn z vysypavých
klasů zůstávalo množství rostlin s nevysypavými klasy
konstantně velmi malé –
jestliže ale začalo být
používáno k reprodukci lidmi sklizené zrno,
pak v takto získaném
osivu bylo zastoupení zrn z nevysypavých klasů vyšší
(u vysypavých zrn byly přece
při sklizni velké ztráty,
nevysypavá zrna byla naopak
získána všechna)
opakovanými osevy se tak
zastoupení rostlin s nevysypavými klasy
postupně zvyšovalo –
paleobotanikové
prostřednictvím přímých experimentů s divokými travinami
a počítačovým modelováním
dospěli k závěru,
že bylo tímto způsobem možné
během relativně krátké doby
(pouhých 200-300 let)
z divokých travin
vypěstovat první kulturní rostliny – obiloviny!
u nich klasy dozrávaly
zpravidla spíše najednou (v krátkém intervalu),
bylo je pak třeba sklidit,
ale protože se porost obilí
již nemohl reprodukovat samovolně,
lidé museli plochy
s porosty pravidelně osévat do předem připravené půdy -
počátky agrikultury
ochrana takto vytvořených políček před spásáním divokou zvěří,
v období předkeramického
neolitu osvojeny pšenice a ječmen
(později i žito, oves)
a luštěniny
(čočka, hrách, cizrna, vikev, boby),
další inovací byl odchov mláďat
ovcí-koz,
který vedl k postupné
domestikaci tohoto druhu –
paleozoologové dokáží opět
rozlišit domestikovaná zvířata –
protože lidé začali
domestikovaným samicím odebírat také část mléka –
získán tak další důležitý
zdroj živočišných bílkovin!
výživa domestikovaných mláďat
tím byla ale
oproti společenstvím divokých
zvířat poněkud ochuzena –
domestikovaná zvířata se také
nenechávala žít příliš dlouho,
protože nejlepší kvalitu mělo
maso relativně mladých kusů -
počet dospělých jedinců byl
porážením regulován tak,
aby byla zajištěna reprodukce
–
důsledkem bylo zřetelné
zmenšování průměrné velikosti domestikovaných zvířat
dokud trvalo klimaticky
nepříznivé období (přibližně do r. 9 600 př.n.l.),
dovolily popsané inovace
komunitám těchto prvních neolitiků přežívat,
pak ale stejně náhle
klimaticky nepříznivé období odeznělo
a po r. 9 600 nastal
další poměrně rychlý civilizační rozvoj
zásadní proměna života
komunit –
sedentarizace – usazení na
jednom místě,
vyvolávala potřebu
stabilnějších a trvanlivějších obydlí –
materiál – lomový kámen,
hlína
(dusané stěny, případně
sestavování z nepálených-sušených cihel) –
u staveb kruhového půdorysu
bylo možné dosáhnout zastřešení
vytvářením samonosné kupole –
domy typu tholoi,
ale také možnost kombinace
s dřevěnými konstrukčními prvky –
posléze vznikají také pravoúhlé
půdorysy staveb,
s místnostmi překrytými
stropy z dřevěných trámů,
doplňovaných armaturou
z větví, proutěných výpletů a opět hliněným výmazem –
používány spíše rovné či jen
lehce vyspádované (pultové) střechy –
vznikaly tak vlastně
terasovitě uspořádané plochy,
které bylo možné také
využívat k nejrůznějším pracovním činnostem
i ke komunikaci
potřeba opracování dřevěných
konstrukcí
(obydlí, ohrady pro dobytek)
a výroba různého dřevěného nářadí –
nestačila štípaná kamenná
industrie a proto vyvinuta industrie nová –
z jiných typů hornin
(metamorfované břidlice),
opracovatelných broušením,
případně i vrtáním –
tzv. broušená kamenná
industrie –
tesly a sekery určené
k porážení a k opracování dřeva,
zasazované opět do dřevěných
rukojetí
štípaná industrie –
drobné čepelky zasazovány do
kostěných či dřevěných rukojetí –
účinný žací nástroj - srp
příprava potravy –
mouka z obilí drcením –
kamenné zrnotěrky
všechny kamenné suroviny bylo
třeba získávat
i z relativně vzdálených
surovinových zdrojů –
výpravy pro materiál,
případně směna
nutnost uskladňování zásob
potravin –
dřevěné truhly, pletené koše,
případně s hliněným výmazem –
odtud byl pak krok
k objevu keramiky
pletení vláken – počátky
textilu –
pro vlákno (ale také olej)
pěstovány rostliny – len, konopí
další důsledky sedentarizace
–
usedlý člověk mohl mít
podstatně bohatší inventář
(transhumantní mezolitik
omezen tím,
co byl schopen pobrat sebou a
transportovat –
preferoval tedy spíše
nástroje, které mohl využívat co nejuniverzálněji –
i za cenu, že tyto nástroje
nebyly pro jednotlivé výrobní činnosti
tak vhodné a efektivní)
nyní dochází ke značné
diferenciaci a specializaci nářadí,
které je také účinnější a umožňuje
větší výkonnost
bylo již vysvětleno, že sedentarizace
umožňovala také kvantitativní růst populací –
růst populací ovšem
umožňovala hlavně vyšší úživnost krajiny,
kterou aktivní způsob
hospodaření zabezpečoval
větší hustota populací na
menším prostoru
vedla také k častějšímu
vzájemnému kontaktu mezi nimi –
tím se šířily podstatně
rychleji informace
a tedy i všechny technické a
kulturní inovace
duchovní život neolitických
komunit –
zemědělské práce se opakovaly
v neměnném rytmu, daném ročními cykly –
to zřejmě ovlivňovalo i
náboženské představy neolitiků –
(Mircea Eliade, Mýtus o věčném
návratu, Praha 1993) –
mýty o pravidelně před zimou
umírajících
a na jaře se vždy znovu
rodících božstvech,
kult plodivé síly –
rostlinné, živočišné i lidské atd.
první známá neolitická
svatyně –
Göbekli
Tepe v jižním Turecku – návrší –
výzkum Klaus Schmidt
z Německého archeologického ústavu
z místního vápence zde
nedlouho po r. 9 600 př.n.l.
začaly
být vytesávány obrovské pilíře ve tvaru písmene T - *1,
(vysoké skoro 2,5 m a vážící
až 7 tun!) –
okolo množství pazourkových
nástrojů (desetitisíce) –
získávány z ložisek
vzdálených několik kilometrů
pilíře zdobeny zvířecími
symboly -
hadi, lišky, divoká prasata,
divoký skot, gazely a jeřábi –
zdůrazněno, že se jedná o samce
= totémová zvířata?
také rytina postavy muže
s erekcí -
kult samčí/mužské plodivé
síly?
pilíře byly součástí
kruhových (později i pravoúhlých) staveb
se základy pod úrovní terénu
–
počítačová
rekonstrukce areálu
budování tedy velmi náročné
na vynaloženou práci –
podílelo se asi mnoho komunit
ze sídlišť v širokém okolí
scházely se zde pak
pravidelně při nějakých slavnostech?
neolitická stacionární
sídliště se stavbami,
využívajími jako stavební
materiál hlavně hlínu –
životnost obydlí byla přece
jen omezená – 1-2 generace,
zpravidla se pak část
sídliště zplanýrovala
a na vrstvě planýrky se
budovalo znovu
sídliště, obývaná kontinuálně
po stovky a tisíce let
tak postupně narůstala do
výšky,
vznikaly až několik desítek
metrů vysoké umělé pahorky –
telly (tepe, hüyük atp.)
takováto sídliště poskytovala
obyvatelům také lepší ochranu
před agresí méně úspěšných
sousedů –
brzy vznikala i sídliště
relativně velká, řádově i se stovkami lidí –
první protoměstské lokality
dokonce i ještě větší
(vyjímečné) lokality – Jericho, Catal Hüyük
Jericho –
oáza v údolí řeky Jordán
– v jinak poměrně vyprahlé polopouštní krajině,
výzkum Kathleen Kenyon (od
50.let)
osídlení zde již od mezolitu
(natufien) –
po r. 9 600 patrný
postupný rozkvět sídliště -
na úrodných sedimentech,
nanášených při jarních povodních potoky,
pěstováno v údolí obilí,
hrách, čočka
po sedentarizaci zde budována
nejprve obydlí kruhového půdorysu –
tzv. tholoi
–
z lomového kamene či ze sušených cihel –
na podlaze
se dochoval dokonce otisk pletené rohože
pak i domy či svatyně pravoúhlého půdorysu
velký rozkvět zejména 8500-7300
př.n.l. –
akeramický neolit A (anglicky
PPN A = Pre-Pottery Neolithic)
v té době skutečně ještě
nebyla známa keramika -
stálo zde okolo 70 obydlí a
žilo zde několik set obyvatel
pod podlahami domů pohřby zemřelých příslušníků rodu –
manipulace s lebkami
zemřelých –
předmětem samostatného kultu
–
domodelovával se obličej z hlíny či sádry,
inventář – kamenné
zrnotěrky k přípravě mouky,
pěstovaly se tu tehdy z obilnin pšenice a ječmen, dále i luštěniny,
naopak ovce-kozy zde byly
chovány až v průběhu akeramického neolitu B
(7300-6400 př.n.l.) –
tedy podstatně později, než v Anatolii
nejspíše zde jistá symbióza
se sběrači/lovci v sousedních polopouštích –
ti se specializovali naopak
na chov ovcí/koz
vůbec nejpozoruhodnější objev
–
sídliště bylo již v 8.
tisíciletí př.n.l. opevněno -
kamenná hradba vysoká 3,6 m,
před ní příkop široký 8 m a hluboký 2 m
a především válcovitá kamenná věž 1, 2 – asi
vede se diskuse o jejím účelu
–
dosud převažující výklad –
ochrana zřejmě kvůli nájezdům
lovců-sběračů z polopouště
(živili se lovem divokých
ovcí-koz,
později je domestikovali a
stali se z nich kočovní pastevci)
nově ale jiná interpretace –
tzv. opevnění totiž jen na
západní straně –
podle izraelského archeologa
Bar-Yosefa
poukazuje na fakt, že tzv.
opevnění trvalo jen asi 200 let,
bylo pak zavaleno vrstvami
destrukce starších domů a sídlištním odpadem
(tyto vrstvy vznikaly po
planýrkách zástavby,
které se odehrávaly v intervalech
odpovídajících přibližně
době života jedné – dvou
generací obyvatel) -
opevnění pak nebylo již
obnoveno –
spíše prý tedy na ochranu
sídliště před sesuvy půdy z okolních kopců –
vyvolány odlesněním svahů –
poté, co mladší horizonty
sídliště dosáhly úrovně výšky původní zdi,
nebylo této ochrany již
potřeba
Catal Hüyük – pahorek
na planině Konya v turecké Anatolii,
ve skutečnosti opět umělý
tell -
výzkum od 60. let James
Mellaart, dnes Ian Hodder, Ruth Tringham a další
počátky rozkvětu okolo r.7
000 př.n.l.,
v době největšího rozmachu
rozloha asi
až 1000 domů, 5-6 000
obyvatel
bohužel neprozkoumány
nejstarší (nejspodnější) vrstvy tellu –
dnes pod hladinou spodní vody
mimořádná prosperita i
lidnatost sídliště –
obchod s obsidiánem
(sopečným sklem) –
vynikající surovina na
štípanou industrii –
distribuoval se na značné
vzdálenosti (palestinské Jericho!) –
zdroj této suroviny, někdejší sopka nedaleko tellu
byla dokonce spolu se
sídlištěm i vyobrazena
ekonomika dále založena na
pěstování obilí a luštěnin
a chovu ovcí-koz
poměrně velký význam měl ale
i doplňkový lov divoké zvěře
(turů, jelenů, prasat)
prozkoumaná část sídliště –
zejména vrstvy VIA a VIB –
obydlí
nalepená těsně na sebe, jen místy dvorky, bez uliček,
ke komunikaci sloužily
terasovitě uspořádané rovné střechy –
na těch se zřejmě odehrávala
značná část života –
sloužily k nejrůznějším
výrobním činnostem, při teplém počasí se tu i spalo –
do místností se sestupovalo
ze střech otvory, po žebřících,
místnosti byly tmavé, bez
oken, osvětlovalo je jen ohniště –
kouř odcházel opět otvorem ve střeše –
poměrně velký počet místností
sloužil souběžně každodennímu životu,
ale zároveň jako svatyně,
pod podlahami byly uloženy pohřby zemřelých členů rodin
při pozdějších planýrkách
byla rušená obydlí zasypána, zavalena –
někdy se přitom uchovaly
jejich stěny až téměř do výše původního stropu –
stěny – zejména tzv. svatyní
–
byly na vnitřní (interiérové)
straně bohatě zdobeny malbami i reliéfy
motivy maleb: lovná zvířata –
tuři (k domestikaci
skotu došlo na Blízkém východě
právě teprve v průběhu
6. tisíciletí),
jeleni
- obrovití samci (zdůrazněno pohlaví) –
opět doklad kultu plodivé samčí
síly –
s nimi kontrastují
měřítkem nepoměrně menší postavy lovců
stěny zdobily i malby geometrickým ornamentem,
kult býků dokládají vedle
maleb také reliéfy s býčími hlavami (bukraniony) –
někdy byly vymodelovány pouze
z hlíny, jindy byla podkladem skutečná lebka –
a byly také doplňovány
skutečnými býčími rohy
další častý motiv –
symbol
rodící ženy 1, 2, 3 – kult
ženské plodivé síly –
stejný smysl měly i kamenné plastiky 1, 2, 3 –
rodící bohyně sedí na
kamenném trůnu,
často s opěradly
v podobě dvojice levhartů
levharti
tedy mohou být zástupným symbolem těchto bohyň ve svatyních
velmi zajímavý symbol
představují také draví ptáci
doprovázení lidskými
postavami (obětmi?) bez hlav,
symbolika dravých ptáků se ve
svatyních snoubí opět i s býčími symboly
podobně jako v Göbekli
Tepe
tedy zdejší náboženské
představy založeny na uctívání dualistického principu –
mužské plodivé a ženské
rodivé síly
ve vrstvách VIA a VIB nebyla ještě známa keramika –
jedná se stále o tzv.
akeramický neolit,
používalo se nádobí dřevěné
či dokonce nádoby vybroušené z kamene (spíše opět pro kultovní účely)
další vývoj na Blízkém
východě –
okolo 6000 př.n.l. se
objevuje keramika 1, 2, 3, 4,
rychlý rozvoj sídlišť, běžné
začíná být opevňování –
tell Hacilar
1 (starší fáze), 2, 3 (mladší
fáze) v Anatolii
domestikace skotu,
v rostlinné výrobě
zřejmě přechod k používání orby
a také počátky zavlažovacích
systémů
především se však osídlení
rychle šíří
z původní oblasti
úrodného půlměsíce –
po proudu Eufratu a Tigridu
do Mezopotámie,
do údolí Nilu v Egyptě –
neolitici tedy zvládli další důležitý krok –
dokázali výdobytky neolitické
revoluce adaptovat
i na výrazně odlišné přírodní
prostředí
intenzifikace zemědělství
vede k vytváření většího nadproduktu –
to umožňuje další dělbu práce
–
ozvoj techniky (metalurgie
zlata, mědi – chalkolit),
počátky řemeslné výroby
koncentrace většího počtu
obyvatel do sídlišť městského charakteru
vývoj tak spěje poměrně
rychle ke vzniku prvních státních útvarů –
Mezopotámie snad již od 5.
tisíciletí –
první monumentální chrámy - Eridu,
Egypt nejpozději kolem roku
3000 př.n.l.
(nově ale doklady, svědčící
rovněž o časnějším přechodu do raně státního období)
na Blízkém východě se ale
udržuje i jiná tradice obytné zástavby –
kamenné tholoi –
Tell
Arpáčijá v Iráku či tell Chaláf v Sýrii, dle něhož tzv. chaláfská
kultura –
tholoi se ale hlavně šíří
dále do Středomoří – Kypr, Kréta,
později i jižní Itálie,
Sardinie, Korsika, jižní Francie, jižní pobřeží Španělska
nejprve spojena
s nástupem ještě tzv. akeramického neolitu –
Chirochithia
na Kypru – 7. tisíciletí př.n.l.
další vývoj zde pak
v keramickém neolitu – Sotira –
objekty různých půdorysů,
kruhové, zaoblené, pravoúhlé,
stavebním materiálem
zůstává ale hlavně kámen
možné modely – migrace - kolonizace
–
tj. postupné šíření komunit
neolitického obyvatelstva,
vyhledávajících novou půdu
akulturace – přijetí nové
civilizace původním mezolitickým obyvatelstvem –
tento model v čisté
podobě pokládán donedávna za málo pravděpodobný,
předpoklad, že mezolitici
spíše zatlačováni
mnohem početnějšími a
vyspělejšími neolitiky
do oblastí s horšími
životními podmínkami (sever a východ Evropy)
postup neolitizace přes Malou
Asii a řecké ostrovy –
pak dva směry pohybu –
k severu a k západu
současná diskuse na toto téma
–
nové výsledky poskytla
analyza DNA u evropských populací
populace z Blízkého
východu se zřejmě do Evropy postupně šířily,
ale nebyly početné –
zjevně první Indoevropané –
podíl této složky v DNA
se odhadoval u
středoevropských populací asi na 20 %
(nejnovější výsledky analýz
ukazují, že nedosahoval ani 10 %!)
u populací při pobřeží
Středozemního moře
a Atlantického oceánu dokonce
jen na 10 %,
kolonisté se tedy postupně
mísili s domácími populacemi
čili nepočetné komunity
neolitických kolonistů
zakládaly v novém
středoevropském prostředí
nevelká nová sídliště, která
působila spíše jako určitá ohniska neolitizace,
přičemž postupně integrovala
i část místních mezolitických populací –
neboli model demické a
kulturní difuse –
jdoucí ruku v ruce –
ovšem s převahou kulturního ovlivnění
na pevninské Řecko se
neolit dostal ještě ve své akeramické fázi –
tell Nea Nikomedeia –
kultura preseskelská
a dále na Balkán – nejzazší
doklad –
sídliště Lepenski
Vir v Srbsku u Dunaje, nedaleko tzv. Železných vrat –
i když zřejmě spíše než o
zemědělce se jednalo o komunitu,
jejíž hospodářství bylo
zaměřeno na rybolov
pozoruhodné chaty lichoběžníkovitého půdorysu
s obloukovitým
ukončením na V straně (S je vlevo)
a s jakýmsi
plánovitým uspořádáním komunikací do linií pod úhlem 60°,
zajímavá kamenná
plastika,
kontakty s východním
Středomořím dokládají nálezy ozdob,
vybroušených z mušle
Spondylus - náhrdelník
další vývoj – v Řecku
kultura protoseskelská –
již keramika – 7.-6.
tisíciletí
tzv. impresso-kardiální
okruh,
který se pak šíří po
pobřeží Středozemního moře na západ –
Jadran, Itálie,
středozemské pobřeží Francie a Pyrenejského poloostrova –
v průběhu první
poloviny 6. tisíciletí
posléze i část atlantického
pobřeží
(Portugalsko, Španělsko,
západní Francie) –
druhá polovina 6.
tisíciletí
specifický kulturní okruh
–
sídliště z lomového
kamene, domy kruhového půdorysu – tholoi,
osídlení se nevzdaluje
výrazněji od pobřeží –
důraz na rybolov, chov
ovcí a koz, pěstováno samozřejmě i obilí,
později velký význam i
olivovník a vitikultura (pěstování vinné révy) -
šíření až ve fázi keramického
neolitu –
keramika však poměrně hrubá,
výzdoba vrypy, plastickými výčnělky
a zejména otisky mořských
mušlí – srdcovek
proto již zmíněné označení
–
kulturní okruh
s impresso-kardiální keramikou
ve Francii až Nizozemí
kontakt
se středoevropskou
kulturou s lineární keramikou –
kultury La Hoguette a
Limburg
na pevninském Řecku poté
nástup vlastní kultury Sesklo –
telly – objevují se už
také opevnění
domy pravoúhlého půdorysu, s kamennými podezdívkami
už i první malovaná keramika
ta pak zejména
v následující kultuře mladého neolitu – Dimini
důkladně opevněné
sídliště 1, 2 –
první charakteristické
domy typu megaron,
tj. stavby s otevřeným
průčelím, někdy se už objevují dřevěné sloupy,
vzadu někdy ukončeny zaoblenou apsidou
ukázka kvalitní malované keramiky, plastika – abstrahující pojetí –
vývoj až do helladského
období (doba bronzová)
severní Balkán – kultura
krišsko-starčevská –
první polovina 6.
tisíciletí
Criş v Sedmihradsku, Starčevo v Srbsku,
ale i Karanovo
1, 2 v Bulharsku atd. – telly,
stepní oblast, hlavním
stavebním materiálem hlína a dřevo
(spíše horší kvality) –
keramika -
nejprve hlavně hrubší
složka – barbotino, pak i malovaná jemná
odtud ovlivněn neolitický
okruh kultury s lineární keramikou,
vyvíjející se ve střední
Evropě –
(další samostatné téma)
Literatura:
Mithen,
Steven, Konec
doby ledové. Dějiny lidstva od r. 20 000 do r. 5 000 př.Kr.,
Praha 2006
Pavlů,
Ivan, Neolitizace střední Evropy, rkp. přednášky na
FF UK Praha,
Doktorandská škola
archeologie, Praha 2004
Pavlů,
Ivan, Neolit mírného evropského pásma (5 600-4 200
BC) a jeho současníci,
rkp. přednášky na FF UK
Praha, Praha 2004
Pavlů,
Ivan – Zápotocká, Marie edd., Archeologie pravěkých Čech 3. Neolit,
Praha 2007