Zvláštnosti výuky sjíždění a zatáčení dětí a mládeže
Ještě donedávna se v lyžařské výuce dětí používalo výcvikových postupů pro dospělé.
Dnes už tato praxe neplatí. Lyžařský výcvik dětí nechápeme jako obměnu výcviku dospělých, ale jako výcvik zcela svébytný.Výcvik dětí má specifický charakter vyplývající z fyzických, psychických a mentálních zvláštností dětí různých věkových stupňů. Představuje v současné době ucelený systém,
který se především vyznačuje věkovým členěním, upraveným výcvikovým prostorem a didaktickými a metodickými zvláštnostmi.
VĚKOVÉ ČLENĚNÍ
Lyžařskou výuku dětí členíme na tři základní stupně:
stupeň 3- až 5letých - seznamování, navykání
stupeň 6- až 10letých - hra, výcvik hrou
stupeň 11- až 14letých - učení, základní výcvik
Uvedené rozdělení je pouze schematické, mentální úroveň i celkový tělesný rozvoj
mnoha dětí často neodpovídá kalendářnímu věku. Každý stupeň má své zvláštnosti, které
je potřeba při výuce respektovat.
Předškolní věk - období seznamování(3 až 5 let)
Je to období ve kterém dochází k velmi výraznému rozvoji motoriky a výrazného růstu. Je to období dětské hry, která je hlavní činností dítěte. Somatický a funkční rozvoj dítěte má pozitivní vliv nejen na motoriku, ale i na sportovní výkonnost. Dítě si v tomto věku dokáže osvojovat celostní pohybové činnosti, není zatím možné rozkládat pohyb na jednotlivé fáze. Má velkou potřebu spontánní pohybové aktivity, která se odhaduje na 6 hodin denně. U předškolních dětí se velmi intenzivně projevuje snaha imitovat pohyb (zvířat, lidí apod.), čehož lze využít při nácviku některých lyžařských dovedností. Dobře vyvinuté jsou koordinační schopnosti, ostatní motorické schopnosti jsou na relativně nízké úrovni (Kouba, 1995, Měkota a kol., 1988).
Lyžařská výuka:
S výukou lyžování se doporučuje začít ve věku 3,5 – 5 let. U zvláště nadaných dětí pak kolem 3 roku života.
Děti se seznamují se zimním obdobím (sníh, mráz, sněžení), s lyžařským vybavením a jeho možnostmi (lyže, hole, helma). Vhodným prostředím pro výuku je lyžařské hřiště (lyžařská zahrádka).
Vhodná je individuální výuka. Výuka v družstvu je problematická, důležitá je přítomnost blízké osoby, aby se dětem nestýskalo. Vyučovat na lyžích by se mělo maximálně 15 minut, poté udělat přestávku a úplně změnit činnost. Vhodné je zařadit hry na sněhu (koulování, stavění sněhuláků aj.). Poté je možné pokračovat v nácviku (Vodičková a kol, 2005).
Prvořadým úkolem je vytvořit a postupně upevňovat schopnost dynamické rovnováhy.
Setkáváme se s typickými projevy této věkové skupiny:
Děti jezdí "šusem" v nízkém postavení nebo v dřepu. Nemají totiž plně rozvinutý cit
pro rovnováhu a nezvyklou situaci kompenzují nízkou polohou těla. Necháme je
jezdit v nízkém postavení, častým opakováním sjezdu se tohoto návyku zbaví samy
a "vyjezdí se".
Děti rovněž jezdí v široké stopě; široké, otevřené postavení nohou jim dává pocit
jistoty a stabilnějšího postoje. Důsledkem toho je vysazený postoj s relativně
napjatýma nohama a předkloněným trupem. V této extrémní poloze však jezdí
většinou uvolněně. Návyk odstraníme častým opakováním přímého sjezdu v mírně
boulovitém terénu.
Děti jezdí v postavení na vnitřních hranách; díky nedokončenému vývoji kloubů mají
nohy více do X než dospělí, a to vede k jízdě po vnitřních hranách lyží.
Často se objevuje oboustranný přívrat. Bývá způsoben snahou dítěte brzdit, je však i
neuvědomělý. Odstraní se tím, že necháme děti jezdit "šusem" přes mírné terénnínerovnosti na vyhrazených svazích. Když je na svahu hodně lidí, děti z obavy před kolizí neuvědomovaně pluží, proto jezdíme s dětmi ve skupině.
S dítětem můžeme začít lyžovat asi až od čtvrtého roku. Zvykat je na lyže, na sníh a na
zimu však můžeme od okamžiku, kdy začne chodit. Praxe dokazuje, že se děti v tomto
věku nejlépe seznámí s lyžováním v doprovodu rodičů. Lyžování je pro děti novou
činností; u některých dětí může vyvolat stresové situace. Rodiče nebo nejbližší jsou pro
dítě jistotou, že se jim nemůže nic stát. Dominantní snahou cvičitele je vytvořit u dětí "pocit
skluzu" a "pocit lyží".
Nejvhodnější organizační formou výuky pro 3- až 5leté děti na stupni seznamování je
týdenní pobyt na horách společně s rodiči. Pozornost věnujeme nácviku nošení lyží, chůzi
sunem, obratu přešlapováním, výstupu stranou, přímému sjezdu, přejíždění terénních
nerovností, odšlapování, mírné vlnovce.
Mladší školní věk - období výuky hrou (6-10 let)
Je charakterizováno jako období pozvolného tělesného vzrůstu. Dochází k ustupování dětské hry a nástupu školní povinnosti. Vývoj motoriky je závislý na funkcích nervové soustavy, na růstu a osifikaci kostí a podílu svalstva na tělesné hmotnosti. Dítě se snadno učí novým pohybům na základě názorné ukázky a krátké instrukce. Psychický vývoj se vyznačuje rozvojem rozumových funkcí, dokáží se soustředit na jednotlivosti, souvislosti jim však unikají. Své vnímání opírají o názorné vlastnosti reálných předmětů. Děti v tomto věku jsou impulzivní, rychle střídají radost a smutek, vyznačují se slabou vůlí při překonávání nezdarů, větší odvahou a menší mírou sebekritičnosti k vlastním výkonům.
Z pohybových schopností lze u dětí rozvíjet všechny pohybové schopnosti. Vhodná jsou dynamická cvičení bez dlouhých odpočinkových fází, nevhodná jsou silová cvičení nebo dlouhodobá jednostranná zátěž. Z pohledu výuky pohybu se toto období nazývá „zlatý věk motoriky“ a je klíčové pro další rozvoj pohybových dovedností.
Lyžařská výuka:
Lyžařská výuka by měla být zaměřena na činnosti komplexního charakteru a měla by být realizována formou hry se stále novými podněty a úkoly. Měla by být dynamická, rychlý spád, dostatečnou intenzitu a musí odpovídat možnostem krátkodobé koncentrace pozornosti dětí. Velice vhodné je ponechat dětem dostatečný časový prostor pro volný pohyb, samostatné řešení naučeného úkolu bez zasahování dospělých.
Vhodným prostředím pro výuku je dětské lyžařské hřiště nebo dětský lyžařský svět.
Děti např. využívají tzv. přestupování. Protože vrozené reflexní pohyby paží a nohou
jsou samostatně pro každou končetinu, působí dětem značné obtíže nácvik snožné
techniky zatáčení. Při nácviku oblouků respektujeme tuto zvláštnost.
Děti využívají rotace. Tuto přirozenou tendenci můžeme při výuce prvních oblouků
vhodně využít. Postavením slalomových branek usměrníme zrak dítěte, tím i pohyb
jeho hlavy a trupu, aby se dostal do rotace. Chápeme ji ale jako jev p řechodný, dítě
se jí časem zbaví.
Děti neodkonale koordinují pohyb. Je to důsledek nedokonalého rozvinutí
nervosvalového systému. Proto v tomto věku nacvičujeme lyžařské pohyby jen v
hrubé formě a tolerujeme koordinační potíže.
Při nácviku se zaměřujeme především na přímý sjezd a obměny sjezdu, základy jízdy
na vleku, odšlapování, bruslení, přejíždění terénních nerovností, mírnou a zvýrazněnou
vlnovku, základní dlouhé a střední oblouky a skoky z malého sněhového můstku.
Starší školní věk – období učení (11-15 let)
V tomto věkovém období dochází k postupnému přechodu od dětství k dospělosti. Také dochází k významným biologickým a psychickým změnám, které mají vliv na nerovnoměrný vývoj v motorické, psychické a sociální oblasti dospívající mládeže.
Z hlediska tělesného vývoje dochází k prudkým změnám, zejména v růstu tělesné výšky, což může mít negativní vliv na kvalitu pohybů dítěte. Mládež v tomto období má snížené koordinační schopnosti a zhoršuje se držení těla.
Psychický vývoj se vyznačuje dalším růstem osobnosti, rozvíjí se paměť a objevuje se abstraktní a logické myšlení a chápání. Dítě se dokáže soustředit delší dobu a zvyšuje se rychlost učení a snižuje se potřeba opakování již nacvičeného prvku.
Motorický vývoj je ovlivněn biologickým vývojem. Vývoj není tak harmonický jako v předešlém období. Děti v tomto věku dokáží provádět pohyb stále přesněji, ekonomičtěji a účelově. Dokáží anticipovat (předvídat) vlastní pohyby, ale i pohyby ovládaného náčiní (hole,lyže). Rychle chápou nové pohyby a dokáží se ho velmi rychle naučit a uplatnit ho i v proměnlivých podmínkách. Pohyby naučené v tomto věku jsou zpravidla pevněji uložené v paměti než pohyby naučené v dospělosti. V druhé části staršího školního věku, v období puberty se u některých dětí mohou vyskytnout již zmiňované problémy s koordinací jednotlivých pohybů, díky nevyrovnanému tělesnému růstu. Projevuje se to zejména zhoršením přesnosti a plynulosti pohybů. Kolem 14 roku dochází k diferenciaci dle pohlaví. Dívky lyžují s citem pro pohyb, harmonii a ladnost pohybů. U chlapců se projevuje vyšší nasazení a silově rychlostní pojetí lyžování.
Lyžařská výuka:
Lyžařská výuka je zaměřena již na nácvik základních technik sjíždění a zatáčení na lyžích. Výuka může probíhat ve skupinách výkonnostně a dovednostně stejně nadaných žáků. Lze využít i analyticko-syntetický postup nácviku jednotlivých lyžařských dovedností.
