Před lety byl radiový orientační běh výsadou radioamatérů, který jsme mohli zaregistrovat také pod názvem „hon na lišku“. Dnes je to sport jako každý jiný. Má svá pravidla, systém soutěží, konají se mistrovství republiky, Evropy i světa.
Radiový orientační běh (ROB) je radioamatérským sportem, ve kterém závodníci vybavení zaměřovacími přijímači mají za úkol co nejrychleji nalézt určitý počet vysílačů (ty představují kontrolní body) ukrytých v soutěžním prostoru.
Vznik a vývoj tohoto sportu úzce souvisí s vývojem radiové techniky. Byli to radioamatéři, kteří se zasloužili o vznik tohoto sportovního odvětví. Svoje přijímače si mohli amatéři zkonstruovat až tehdy, když se na trh dostaly nejen hotová rádia, ale i dostatek součástek potřebných na jejich zhotovení. První zprávy o využití přenosných rádiových přijímačů na vyhledávání vysílače se k nám dostávaly ze Skandinávie (především z Dánska) už před II. světovou válkou.
Po druhé světové válce se postupně stal z této radioamatérské zábavy nový radioamatérský sport, který se rozšířil do celé řady evropských zemí a to pod různými názvy. Např. ve Francii se nazýval „Chasse au renard“, v Německu „Fusch jagd“, ve Velké Británii „Foxhunting“, v Jugoslávii „Takmičenje lov na lisicu“ a v Sovětském svazu „Ochota na lis“.
Pod mezinárodní organizací, která sdružuje radioamatéry z celého světa IARU (International Amateur Radio Union) vznikla sekce pro ARDF (Amateur Radio Direction Finding) – Radioamatérské směrové vyhledávání. Pod jejím vedením se již v roce 1961 konalo 1. mistrovství Evropy ve Švédsku, které se postupem času stalo pravidelnou soutěží. Od roku 1980 se pravidelně konají mistrovství světa.
První MS se uskutečnilo v roce 1980 v Polsku, druhé v roce 1984 v Norsku, třetí v roce 1986 v Jugoslávii.
Až do začátku 60tých let se ve světě konaly závody v pásmu 3,5 MHz (80 m) a v některých státech i v pásmu 28 až 30 MHz (10 m). Závody na VKV pásmu 144 MHz (2 m) se jako první začaly pořádat v Jugoslávii a postupně se rozšířili i do ostatních částí světa. Soutěže v pásmu 28-30 MHz postupně zanikaly.
U nás je vnik radiového orientačního běhu spojen s organizací Svazarm. V rámci branné výchovy a branné přípravy mladých se začíná rozvíjet i disciplína „hon na lišku“. První oficiální závody se uskutečnily 14.6.1959 v Kobylisích. Zúčastnilo se jich 15 lidí. Soutěžilo se v pásmu 80 m. Vzhledem k značným rozměrům přijímače, nemůžeme v tomto období ještě hovořit o běhu. Šlo spíše o chůzi.
V letech 1960-1966 se rozvíjí toto odvětví v obou soutěžních pásmech a vznikají organizované soutěže od okresních po republikové. První MČR se konalo 1960 v Klánovicích u Prahy. V tomto období byl rozvoj „honu na lišku“ bržděn především nedostatkem součástek vhodných pro sestrojení přijímače. Amatérské přijímače měly různou kvalitu a především na nich byl závislý úspěch v závodě.
Mezi lety 1967-1975 se změnila struktura mistrovských soutěží. Zavedl se systém výkonnostních tříd. Od roku 1973 soutěží ženy v samostatné kategorii a zavedla se i kategorie juniorů. Rozvoj sportu však stále brzdil nedostatek součástek.
První sériově vyráběný přijímač z roku 1974 „Junior“, byl určen převážně mladým, začínajícím závodníkům.
V rozmezí let 1976-1981 zaznamenává ROB značný rozmach. Podnik Radiotechnika se začal věnovat výrobě potřebné techniky. Jelikož již měli závodníci srovnatelné vybavení, začaly se projevovat i jiné faktory, které limitovaly výkon v závodě.
Od roku 1982 platí v ROB nová pravidla. Vytvořila se kategorie veteránů. Zkvalitňuje se vybavení i metodika, příprava trenérů a rozhodčích.
V čem spočívá princip tohoto sportu? Základem je s pomocí přijímače a mapy vyhledat stanovený počet vysílačů (kontrol), pokud možno v ideálním pořadí, které není pevně dáno, a v co nejkratším čase doběhnout do cíle.
Princip tedy spočívá v zaměření a nalezení v terénu ukrytých kontrol, které v krátkých časových intervalech vysílají domluvené znaky. K tomu se používá závodník přijímač, mapu daného terénu a buzolu.
Mapy se používají stejné jako pro klasický orientační běh. Pořadí kontrol závisí na závodníkově volbě – i to je faktor ovlivňující finální umístění závodníka.
V mapě má závodník zakreslen pouze start a cíl. Přesněji se jedná o polohu "majáku" – cílového vysílače. Ten vysílá trvale signál na frekvenci, která je odlišná od závodní.
Mapu v tomto druhu orientačního sportu závodník používá pouze jako vhodnou pomůcku pro zvolení optimálního postupu mezi jednotlivými kontrolami a pro návrat do cíle. Rozhodujícím faktorem je tady spíše práce s přijímačem signálů a schopnost přesného zaměření.
Soutěžní pásma jsou určena podle vlnové délky signálu a jsou dvojí: 3,5 MHz (též označováno jako 80 m) a 144 MHz (2 m).
„Osmdesátka“ je složitější na ovládání přijímače. Je nutno nejprve prostřednictvím feritové antény zaměřit směr a poté přes prutovou anténu orientaci signálu. Je však ve skutečnosti snazší, jelikož se signál šíří přímo, tedy alespoň v našich podmínkách, kde postrádáme velehory. Zaměření signálu zde nečiní většinou problém ani u začátečníků.
Naproti tomu pro ovládání jednodušší "dvoumetr", kde je jen jedno přímé zaměření, má své úskalí v podobě chování signálu v členitém terénu. Problémem je slabší (až žádná) slyšitelnost za kopci, "ohýbání" signálu podél vrstevnic, odrazy od protějších nebo sousedních svahů atp. Díky těmto skutečnostem rozhoduje při závodech v tomto pásmu víc než běh a mapařské umění, technické dovednosti a víc než co jiného, závodnická zkušenost.
Na rozdíl od klasického orientačního běhu, ROB vystačí s pouhými pěti kontrolami. Je to nutnost daná způsobem vysílání.
Všechny vysílače rozmístěné v závodním prostoru vysílají na stejné frekvenci v pětiminutovém intervalu. Každý z vysílačů vysílá ve svojí minutě. To znamená, že vysílač (kontrola) č. 1 vysílá po celou první minutu po startu a poté všechny první minuty v následujících pětiminutových intervalech – ostatní 4 minuty, které mu nepřísluší „mlčí“. Kontrola č. 2 vysílá druhou minutu a všechny druhé minuty v následujících pětiminutových intervalech a zbývající 4 minuty mlčí atd. Co tedy musí závodník udělat? Je to jednoduché. Hledá-li závodník konkrétní vysílač, musí během první minuty, kdy vysílá signál doběhnout a nalézt, nebo je-li ještě příliš daleko, zaměřit ho a následně ho dohledat již bez signálu. Jestliže se mu to nepovede, musí následující 4 minuty počkat, než se zase jím hledaný vysílač přihlásí o slovo.
Plný počet pěti vysílačů vyhledávají podle mezinárodních pravidel muži. Ostatní kategorie tj. ženy, junioři i veteráni vždy jeden (až dva) vysílače vynechávají. Nejdelší trať bývá kolem 10 kilometrů. Délka tratě závisí na členitosti terénu. V těžkém nebo kopcovitém terénu je délka trať kratší, v rovinatém terénu delší. Časy vítězů všech kategorií by se měly pohybovat kolem jedné hodiny. Vedle “klasických” závodů se konají i mistrovské závody na dlouhé trati. Tam se čas vítěze zpravidla pohybuje v rozmezí 2 až 2,5 hodin. ROB má také svojí parkovou podobu. Tam se dá trať zvládnout za příjemných 15 minut. Stejně jako u klasického orientačního běhu má tato varianta spíše za úkol zpopularizovat tuto odnož orientačního sportu. Mistrovství světa v ROB se pořádá každý sudý rok a Češi se tradičně umísťují na nejvyšších příčkách. Mistrovství regionů každý lichý rok. Mistrovství v ROB se pořádají na dvou radioamatérských pásmech: 3.5 MHz a 144 MHz. Soutěže na jednotlivých pásmech se pořádají v samostatné dny.
Mapy
Mapy se používají stejné jako u klasického orientačního běhu.
Vysílače
Vysílače použité při Mistrovstvích v ROB musí splňovat Technické specifikace pro zařízení pro ROB. Pořadí jejich vyhledávání je libovolné. Vysílače jsou označeny klasickým „orienťáckým“ lampiónem, který nesmí být dále než 4 m od antény a v jeho blízkosti musí být umístěna alespoň 2 razící zařízení. Na lampiónu je také napsáno číslo kontroly. Vysílače jsou hlídané obsluhou. Jejich technické specifikace jsou:
Specifikace pro vysílače 3,5 MHz:
Kmitočet 3510 - 3600 kHz
Stabilita kmitočtu lepší, než 50 ppm
Úroveň nežádoucích produktů podle národních ustanovení
Výstupní vf výkon 1 - 5 W
Druh provozu A1A (klíčovaná nemodulovaná nosná)
Rychlost klíčování 8 - 12 WPM
Anténa vertikální
Specifikace pro vysílače 144 MHz:
Kmitočet 144,5 – 144,80 MHz
Stabilita kmitočtu lepší, než 50 ppm
Úroveň nežádoucích produktů podle národních ustanovení
Efektivní vyzářený výkon (ERP) 0,25 - 1 W
Druh provozu A2A (klíčovaná nosná modulovaná nf tónem nebo stálá nosná modulovaná klíčovaným nf tónem)
Hloubka modulace 75 (+- 5%)
Rychlost klíčování 8 - 12 WPM
Polarizace antény horizontální
Výška antény 2 - 3 metrů nad úrovní terénu
Přijímače
Přijímač se skládá z těchto funkčních částí: zaměřovací anténní systém, vysokofrekvenční kaskádový zesilovač, kruhový symetrický směšovač, nízkofrekvenční zesilovač, oscilátor a napájení. Dále tvoří základní prvky knoflík na ladění kmitočtu, přepínač antén, regulátor hlasitosti, sluchátka a antény.
Závodníci smí používat přijímače i antény libovolného druhu. Přijímač, který působí slyšitelné rušení v pásmu 3,5 MHz nebo 144 MHz ve vzdálenosti větší, než 10 m, nesmí být v závodech použit. Mezinárodní jury může požadovat kontrolu kteréhokoli přijímače použitím v závodem. Pro každé pásmo se používá jiný přijímač.
Závodníci jsou rozděleni do kategorií podle pohlaví a věku. Jedná se o následující kategorie:
|
Ženy (W) |
Muži (M) |
Věk |
|
W 19 |
M 19 |
19 a mladší |
|
W 21 |
M 21 |
bez ohledu na věk |
|
W 35 |
M 40 |
35/40 a starší |
|
W 50 |
M 50 |
50 a starší |
|
|
M 60 |
60 a starší |
Závodníci patří do kategorií M19 a W19 do konce kalendářního roku, ve kterém dovrší 19 let.
Muži starší, než 40 let a ženy starší, než 35 let patří do příslušné kategorie od začátku kalendářního roku, ve kterém dosáhnou příslušného věku.
ROB patří svým charakterem mezi úzkou skupinu sportů přímo vázaných na přírodní prostředí. Vlastní sportovní činnost probíhá v přírodě, bez níž by ani nebylo tohoto krásného sportu. Učiňme proto při pořádání soutěží a stavbě trati v ROB vše pro její ochranu. Vybraný soutěžní prostor musí být alespoň ze 70 % zalesněn. Nezalesněná část by měla být tvořena převážně loukami, krasovými útvary apod. Neměla by se zde vyskytovat větší pole a rozsáhlejší zástavba. Při výběru závodního prostoru se musí dbát na to, aby geologické směry nezpůsobovaly výrazné anomálie v šíření elektromagnetických vln.
Minimální vzdálenost mezi kontrolami je stanovena na 400 m a minimální vzdálenost kontrol od startu 750 m, resp. 500 m. Vzdálenosti kontrol přímo souvisí s délkou, převýšením a tvarem trati. Na rovinaté trati se vzdálenosti mezi kontrolami prodlužují, v kopcovité trati naopak, ale čas může být stejný. Také tvar trati a jeho situování do terénu má vliv na vzdálenosti mezi kontrolami a možnost postupů na ně. Kontrola by měla být maskována tak, aby nenaváděla závodníky z velké vzdálenosti, obsluha kontroly by měla být maskována co nejvíce.
Kontrolu umísťujeme tak, aby byla přístupná z více směrů, ale aby také nebyla vidět na dálku. Kontrola za stromem sice ztěžuje nalezení, ale pouze z jednoho náběhového směru. V terénní nerovnosti je schována více. Kontroly by však měly být dobře průchozí, aby se na nich nehromadili závodníci. Běžné je umístění kontroly v odvráceném svahu od předpokládaného postupu závodníka. Kontrola v údolí stejně jako ve svahu prověří asi nejvíce technické schopnosti závodníka během postupu na ni.
Značkovací zařízení by mělo být v rámci Pravidel ROB umístěno pokud možno co nejdále od vysílače, aby jej shluk závodníků nebo jednotlivec nepoškodil nebo nerozdupal. Při použití elektronického značkovacího zařízení se jako záložní způsob ražení použijí kleště.
Umístění kontroly z hlediska šíření vln v KV pásmu (3,5 MHz)
V pásmu krátkých vln se používá vertikální polarizace antény. S ohledem na poměrně dlouhou délku vlny (80 m) se elektromagnetické vlnění šíří v celém prostoru homogenně. Terénní překážky (kopce, porosty, stavby) tlumí elektromagnetické pole signálu jen částečně. Dá se říci, že intenzita signálu klesá úměrně se vzdálenosti od vysílače. Podmínky šíření KV vln se mění s denní dobou a zlepšují se v pozdních hodinách se západem slunce. Tím se zesílí intenzita vzdálených radioamatérských stanic a naladění vysílačů umístěných na kontrolách se stává obtížnější. Z hlediska šíření vln se nesmí anténa ani protiváha vysílače v pásmu 3,5 MHz umístit v blízkosti větších kovových předmětů - plat, vedení, kovové konstrukce (platí pravidlo, že vysílač musí být umístěn alespoň tak daleko, jak je kovový předmět vysoký). Dále je nevhodné umístění vysílače poblíž vodních toků a ploch (břehy řek, rybníků, bažiny atd.). Současně nezapomínejme na „rozlaďování“ vysílače při změně vlhkosti vzduchu a předmětů (déšť a naopak vysychání lesa).
Umístění kontroly z hlediska šíření vln v pásmu VKV (144 MHz)
V pásmu velmi krátkých vln (VKV) se používá horizontální polarizace. Vzhledem k tomu, že délky vlny (2 m) se blíží délce vlny světla, má i toto vlnění podobné vlastnosti jako světlo. Šíří se přímým směrem, dochází k minimálnímu ohybu, odráží se od překážek a láme se, při odrazu se mění polarizace. Uvedené vlastnosti naznačují značné rozdíly v homogenitě elektromagnetického pole vytvořeného vysílačem v závodním prostoru a tím i větší nároky na umístění vysílačů z důvodu zajištění objektivity závodu. Toto musí stát vždy na prvním místě před orientačně taktickými požadavky stavitele trati. U antény vysílače – dipólu, křížených dipólů, halo antény - se musí vždy dbát na přesnou polohu v horizontální poloze. Z hlediska šíření vln se nesmí antény vysílače v pásmu 144 MHz umístit v blízkosti odrazových ploch (skalní stěny, vodní plochy, budovy). Taktéž je třeba rozmyslet, popřípadě předem odzkoušet umístění vysílače v místě potenciálního vzniku odrazů a nehomogenit elektromagnetického pole (hluboká údolí, ostré rýhy, kontroly ve svahu atd.).
Musíme se také vyvarovat stavbě tratí v blízkosti výkonných televizních a rozhlasových vysílačů, popřípadě radioamatérských převaděčů, které mohou zahltit vstupní obvody méně odolných přijímačů.
Anténu v pásmu 144 MHz musíme umisťovat v dostatečné vzdálenosti od kmenů stromů a neumisťovat ji do listnaté koruny nižších stromků.
Kontrola by neměla být taktéž umístěna na dominantních místech v terénu (např. špice kóty, jáma, hustník či vývrat v jinak volném lese, krmelec apod.).
Specifika tréninku ROB vychází z charakteristiky, že ROB je branný sport rychlostně-vytrvalostního charakteru s výrazným působením odborně-technické složky. Nejdůležitější tedy je (kromě tréninku běhu, topografie a orientace) osvojit si radiotechnické poznatky, dovednosti a návyky.
Penzum těchto poznatků jsou především z oblasti elektrotechniky a radiotechniky.
Specifické dovednosti
Z dovedností, které je nutné si osvojit jsou to především:
Druhy postupů a zaměřování
Tím, že vodítkem je prvotně vysílač a ne mapa, se styly postupů k jednotlivým kontrolám liší od klasických orientačních sportů. Nácvik správné techniky různých způsobů zaměřování, nabíhání a dohledávání vysílače tvoří podstatnou část technické přípravy a celého tréninkového procesu. I zde ctíme zásadu od jednoduchého ke složitému. Začátečníci se například učí zaměřovat vysílač, který vysílá stále signál bez přerušení. Postupně zkracujeme čas vysílání, měníme vzdálenost vysílače a přecházíme do náročnějšího terénu. Můžeme využít i různé druhy her (zaměření se zavřenými oči, měření úhlů, kreslení zaměření, dohledávka na slepo, dohledávka bez přijímače atd.).
Rozhodčí se dělí do 4 kvalifikačních tříd. Mezinárodní rozhodčí, rozhodčí I., II. a III. třídy. Rozhodčí jsou pravidelně přezkušováni zkušebními komisaři, které jmenuje rada AROB ČR. Jsou přezkoušeny následující znalosti: pravidla ROB, soutěžní řád ROB, klasifikační řád ROB, směrnice pro stavbu tratí, harmonogram přípravy soutěží ROB, organizační a zkušební řád pro rozhodčí ROB.
Trenéři ROB se zařazují do těchto kvalifikačních tříd: trenér I. třídy, trenér II. třídy, trenér III.třídy, cvičitel ROB. Požadavky na vzdělání a praxi pro jednotlivé trenérské třídy upravují požadavky AROB.
Co říci na závěr? Snad jen to, že tato disciplína je společně s orientačním potápěním trochu specifičtějším druhem orientačního sportu. K jejímu provozování musíme mí další technické znalosti a dovednosti. Koho však tato odnož orientačního sportu zaujala, může s ní hned zítra začít. Nejlépe bude, kontaktujete-li nějaký oddíl, který máte poblíž. Seznam kontaktních adres najdete na www stránkách asociace (www.ardf.cz).