Orientační závod na horském kole je sport, jehož podstatou je spojení jízdy na horském kole s orientací v neznámém terénu. Závodníci při něm na horském kole za pomoci mapy a buzoly absolvují trať v terénu určenou startem, kontrolami a cílem. Závodník se během svého výkonu pohybuje po cestách a stezkách terénem, jízda mimo ně je zakázána, není li pořadatelem určeno jinak.
Cílem výkonu je absolvování závodní tratě v minimálním čase, přičemž rozhodujícím prvkem pro jeho dosažení by měly být orientační schopnosti závodníka.
Zkratka názvu disciplíny (MTBO) pochází z anglického názvu Mountain Bike (horské kolo) Orienteering (orientační závod), používaného v ostatních zemích, který konkretizuje záměr disciplíny absolvovat trasu závodu na horském kole. Tolik citace pravidel MTBO.
A právě volba tohoto názvu, který má kořeny právě u nás , byla při zakládání nové disciplíny asi tím nejkonfliktnějším bodem jejího vzniku. Po zatím používaných zkratkách pro různé disciplíny orientačních závodů jako LOB ( lyžařský orientační běh) a NOB (noční orientační běh) a především po poněkud nedobrovolném smíření se s faktem, že tato disciplína si své místo na slunci hledá velmi aktivně, se několik pravověrných orientačních běžců jen nerado smiřovalo se zařazením anglické zkratky horského kola do názvu disciplíny.Leč průkopníci MTBO trvali na svém, nepřijali názvy jako COZ (cyklistické orientační závody), OZHK ( orientační závody na horských kolech) a podařilo se novou sekci založit pod dnes již celosvětově užívanou zkratkou. Snad jen úplně první země, která uspořádala mezinárodní klání , Francie, dodnes používá vlastní VTT. Prostě Francouzi.
Pokud bychom chtěli nahlédnout do historie, nelze nevzpomenout konec padesátých let, kdy zakladatelé horských kol, legendy Gary Fisher a Joe Breeze sice sjíždí na upravených strojích americký kopec Mont Tamalpais, leč v našich polohách bylo možné sehnat Esku či Favorita, vybavit ho silnějším výpletem a trochu lehčími převody a hurá do terénu. Poštovní doručovatelky včetně mé matky používaly kolo značky Ukrajina. Ale i přes tuto skutečnost lze takzvané cykloorientační závody v tomto období zaznamenat. Účastníci používali mapy 1:75 000, jezdilo se po asfaltkách a polních cestách, bývalo tak 5- 6 kontrol a závody byly orientačně jednoduché.
Tento typ závodu i přes značný nezájem přeci jen přežíval, zejména díky brněnským oddílům, a také svým příznivcům ze strany Klubů českých turistů. Ve svém metodickém dopise „Stavba tratí pro OB“ zmiňuje cykloorientační závody též v roce 1988 Zdeněk Lenhart a Petr Ďoubalík.
V roce 1988 si začínají první nadšenci přivážet z ciziny horská kola a tudíž nejen kalifornští hippies, ale i český biker začíná objevovat kouzlo jízdy volným terénem a po pádu komančů už jde vše ráz na ráz. Baštami, kde se rodí nová disciplína se vedle Brna stává Nové Město na Moravě, Jablonec nad Nisou, pražská FTVS a řadí se sem i do té doby oddíl klasických orientačních běžců, OK Jiskra Nový Bor. Na koho jsem zapomněl, tomu se zároveň omlouvám. Právě ukázkový závod na novoborských pětidenních závodech v Doksech v r. 1993 měl na popularitu mezi orientačními běžci velký význam. Krátká trať s překrásnými pasážemi a dojezd špalírem nadšených diváků.
Na podzim roku 1994 se uskutečnila pod vedením Vladislava Lepšíka první výprava českého výběru do ciziny, kdy na základě dosavadních výsledků a za vlastní prostředky, vyráží do Francie na jejich mezinárodní mistrovství český výběr a po zprvu poněkud pohrdavém přehlížení naší výpravy se dá konstatovat, že na nás pořadatelé vzpomínají s otevřenou pusou dodnes. A právě tam se zrodila myšlenka uspořádat v příští sezoně mezinárodní Mistrovství České republiky.
To se stalo vrcholnou částí sezony 1995 a počet účastníků klání překonal číslo dvě stě. Rodinnou atmosféru tohoto období MTBO podtrhlo dnes již legendární vyhlášení vítězů a následná zábava v sále Radvanecké hospody a je zajímavé , že toto nepsané pravidlo následné společenské akce si vzali za své i pořadatelé dalších závodů v MTBO.
Vedle kontinuálního technického vývoje závodních strojů zaznamenala velký zlom i potřebná úprava map pro orientační běh, tak aby více vyhovovala pohybu na horském kole. Již od roku 1994 se začínají objevovat mapy speciálně upravené a po stanovení základního klíče vznikla pro jmenované MČR v r. 1995 i první speciálka, v měřítku 1:15000 , nazvaná Bike-Bor.
Dnešní MTBO je plnohodnotnou disciplínou Českého svazu orientačního běhu, má svou fungující komisi a každoročně probíhá seriál českého poháru, čítající přes desítku závodů. Evropský pohár se začal jezdit v roce 1998 , světový pohár o rok později a v roce 2002 již proběhl ve Francii první světový šampionát , který například vloni zavítal až do daleké Austrálie a v roce 2007 jej bude pořádat Česká republika.
Dlouhodobější mezinárodní soutěž nahradila v loňském roce světový pohár série World Ranking Event, která vyvrcholila dvojzávodem v Novém Boru a Doksech.
Konkurence našim borcům se zněkolikanásobila, s podivem i v lyžařském Finsku, přesto jsou naši bikeři schopni vozit i dnes medaile z vrcholových klání.
Pokud bychom chtěli nějakou osobnost MTBO jmenovat, tak mezi muži od počátku až dodnes vyčnívá několikanásobný mistr republiky i vítěz Světového poháru Jarda Rygl z Brna.
Postupem času se též vygenerovaly disciplíny, ve kterých se závodí dodnes. Vedle klasické, krátké a dlouhé trati se též závodí na trati s volným pořadím kontrol nazvaným Free order a díky své stále stoupající popularitě lze v MTBO spatřit i závod klubových štafet. Délky tratí jsou stanoveny soutěžním řádem předepsaným předpokládaným časem vítěze a hlavní mužské a ženské kategorie mají již dnes své licence Elity a skupiny A a B. Licence se udělují na základě výsledků závodů českého poháru. Závodů MTBO se může zúčastnit i ten, kdo není organizován v žádném oddílu a většinou využívá kategorie příchozích. Vznikly též kategorie pro mládež.
Způsob měření času dnes již plně využívá elektronického systému a dovoluje následně porovnávat jednotlivé mezičasy své a svých soupeřů.
Dnes je už jen výjimkou, že na závodech MTBO potkáte toho, kdo si jen občas vyrazí potrénovat na kole a přitom pravidelně objíždí pohárové závody. Skupina bikerů se silně specializovala, snad s výjimkou těch, co kombinují lyžařský OB s MTBO, kteréžto disciplíny jsou si svým pojetím velmi podobné.
Jelikož existuje naprostý zákaz jízdy po lese, který se trestá diskvalifikací a závodník musí stoprocentně využívat jen komunikací, je proto orientace snazší než u pěšího OB, a právě proto klade MTBO naopak velký důraz na fyzickou a technickou připravenost závodníka. Dnes již není výjimkou, že elitní závodníci využívají tréninkových metod svých kolegů, závodníků na horských kolech, a zároveň se i neztratí v jejich konkurenci při absolvování různých bike maratónů. Roční kilometráž špičkového závodníka v MTBO silně překračuje 10 000 km.
Příprava v sobě kloubí prvky cyklistického tréninku, kdy je zimní příprava zaměřena na najíždění objemů ať již po silnici či terénem, aby se s blížící sezónou přešlo na kvalitativně zaměřený trénink s důrazem na rozvoj rychlosti, s prvky orientační přípravy, zaměřené na procvičování paměti a představivost reálu z předložené mapy. Fungující MTBO kluby již zařadili speciální tréninky mezi svůj běžný přípravný program.
Příklady speciálních mapových tréninků MTBO:
1) Imitace klasického závodu: trenér označí v terénu kontrolní body, úkolem závodníka je absolvovat připravenou trať v co nejkratším čase v tom sledu kontrol, jak je má v mapě pospojovány.
2) Paměťový trénink: na startu je vyvěšena vzorová mapa se zakreslenými kontrolami,
úkolem závodníka je zapamatovat si co největší počet kontrol a všechny absolvovat s možností vracet se na start k opětovnému „náhledu“
3) Scorelauf: závodník dostane na startu mapu s určitým počtem kontrol, které jsou různě
barevně odlišeny a každá barva značí různou bodovou hodnotu kontroly. Úkolem závodníka je v určitém časovém limitu nasbírat co nejvíce bodů. Pokud mají dva či více závodníků stejný počet, rozhoduje dosažený čas.
4) Shluky kontrol: v mapě jsou vyznačeny tzv. shluky kontrol, což bývá 4-6 kontrol
vzdálených nedaleko od sebe. Předepsané pořadí shluků je nutno dodržet, v rámci shluku je však možno volit vlastní, nejvýhodnější , pořadí.
Je samozřejmě možné přebírat z pěšího OB i další formy tréninku, vždy však s ohledem na to, že i při tréninku je zákaz pohybu po lese na kole a že kontroly jsou umisťovány výhradně na komunikacích.
Současná technická vybavenost bikera je na vysoké úrovni, tak se zaměřme a její základní prvky.
Začněme kolem. Vidím úsměvy vás, zkušených bikerů v případě, že se vám tato publikace dostane do ruky , co že vám to vlastně radím. Ale pro vás, kdo chcete začít může být těchto pár řádek první potřebnou pomůckou. Nechci se zaměřovat na to, zda je vhodnější ta či ona značka, zda „prvňák“ nebo „celopéro“, ale už charakter vlastního MTBO, tedy jízda po cestách sjízdných a méně sjízdných, sjezdy i výjezdy už sám hovoří o tom, že nejvhodnější bude typ kola nejčastěji používaný. Tedy pevný rám s odpruženou vidlicí. Ovšem zdůrazňuji kolo horské, MTBO nezná kompromisy. Předepsaný je rozměr kol 26 palců , tedy žádná trekingová kola a jiné hybridy.
Rám by měl být dostatečně tuhý, a co nejlehčí. Doporučuji klasickou stavbu rámu a na tom, zda je vyroben z oceli, hliníku či karbonu příliš nezáleží, spíše na spolehlivosti značky.
Vidlice volte uzamykatelnou pro možnost rychlejšího pohybu po silnici a tady je asi na místě říct, že v tomto případě je cena vidlice přímo úměrná její kvalitě, záleží na vašich možnostech.
Nášlapné pedály jsou asi nejrozpoznatelnější komponentou celého kola, pro ten případ kdy přecházíte na výbavu nového stroje. To vám potvrdí každý cyklista, navíc v MTBO neustále z kola slézáte a nasedáte a proto jsou nášlapné pedály optimální variantou.
Pro další části kola, jakojsou brzdy a řadící systémy, platí takřka to samé, co o vidlici, tedy čím dražší, tím lepší. Ale pokud to nejste právě vy, kdo musí jet sebeprudší kopec víc jak 50 km/hod., myslím, že speciální cykloprodejny vám za rozumnou cenu dodají příslušnou kvalitu. Pokud si však koupíte v nějakém hypermarketu krásně barevné kolo za 2990,- Kč, nemůžete počítat s tím, že si na něm vybojujete licenci E. Tedy pokud jste předtím šestkrát nevyhráli Tour de France.
Mapa pro MTBO se v základním barevném výrazu příliš neliší od map pro pěší OB, má však odlišnou klasifikaci cest. Zatímco tloušťka čáry zákresu pro OB je takřka přímo úměrná šíři cesty , v MTBO mapách je zvláštní důraz kladen na rychlost jízdy na kole. Obecně platí, že čím je cesta lépe sjízdná a tedy rychlejší, tím je čára plnější a tlustší, ovšem v případě 20 metrů široké cesty plné písku bude tato vyznačena jen tečkami jako cesta na kole jen velmi obtížně zdolatelná. Ale i tomto klíči ještě stále dochází k určitému vývoji tak, aby charakter mapy vyhovoval bikerům.
Ukázka části mapy pro MTBO s klasifikací komunikací.
K další nezbytné výbavě patří mapník s otočnou deskou, což je pomůcka pro upevnění mapy, abyste jí nemuseli držet v ruce. Nejčastěji se používají takové typy, které lze umístit na řidítka. Zde je možná i vlastní výroba, ale tak , aby se mapník při jízdě lesem neklepal. Profi mapníky lze zakoupit například na závodech českého poháru.
Ukázka jednoho z mnoha typů mapníků (umístěný na řidítkách kola)
Busola stačí i malinká na hodinkách , nebo jen upravit kolečko z již vyřazené a upevnit si ho na ruku.
Přilba je povinností a na trhu je jich dostatek v srovnatelných kvalitách. Tady jednoznačně platíte za značku a design.
Computer na řidítkách pod mapníkem nevidíte, lze ho přemístit na představec nebo roh a nebo ho vozit na ruce. Ten, co je spojen drátem s kolem se vozí na ruce poněkud nešťastně. Nebo oželet údaje o vzdálenostech, což praktikuje většina zkušených.
Pumpička, nýtovač řetězu a náhradní duše patří také k běžné výbavě cyklisty.
Oblečení běžné pro pohyb na kole, tedy dres rukavice a kalhoty, tyto zásadně s vložkou, pokud si tuto disciplínu nechcete hned po prvním závodě definitivně zošklivit.
Vše si na závody musíte přivézt sami, pouze čipovou jednotku vám půjčí pořadatel. Minutu před vlastním ostrým startem dostanete mapu, kde máte zakreslenu trať, kterou absolvujete buď v tom pořadí, jak máte pospojovány kontroly nebo v případě free-order máte k dispozici jen volně zakreslené kontroly a vašim úkolem je objet je všechny v co nejkratším čase.
Vedle spolehlivě fungující komise MTBO funguje i dostatečný zdroj informací pro všechny O-bikery a tím je doména www.mtbo.cz, kde lze ukázky map a mapového klíče bezpečně najít.
Je samozřejmě problémem. Na straně jedné jsou ve společnosti skupiny, které se zásadně a velmi negativně podílejí na devastaci životního prostředí, ovšem na ty je každá ekologická rada krátká. Proto je mnohem jednodušší obrátit se na ty, kteří potřebují povolení k pořádání svých akcí, tedy sportovce a nejlépe na ty, co se pohybují po lese a na cyklisty s mapou zejména. Takže to chce velkou dávku diplomacie při jednání o možnosti uspořádání závodu MTBO. Jakožto spoluzakladatel této krásné disciplíny bych rád poděkoval každému pořadateli seriálu českého poháru, který letos začíná druhou desítku, za to že se jim závody uspořádat podařilo. O zákazu volného pohybu závodníka po lese již bylo řečeno na začátku, jedinou výjimku pohybu po lese představuje možnost běhu s kolem na zádech či jinde, ale prostě ve vzduchu. Kolo nelze ani tlačit. Samozřejmě může pořadatel vhodnou stavbou trati výrazně ovlivnit pohyb závodníků po lese a nevyvolávat zbytečně kontroverzní atmosféru.
Obecně lze nazvat závody v orientačních sportech rodinnými disciplínami a tahle určitě není výjimkou. Jsem–li muž a je-li mým partnerem zase muž, zdá se být situace nejjednodušší. Mám–li za partnera ženu a jsme bezdětní je mou jedinou další starostí, že se musím před závodem starat o technický stav dvou bajků a večer se musím zeptat, zda smím s kamarády na pivo, je-li partnerka unavená a nechce jít se mnou. Máme-li dítě malé, je již dobrým a zažitým pravidlem, importovaným ze skandinávských zemí, že pořadatel připraví úschovnu malých děcek, o které je tam spolehlivě postaráno a v klidu si mohou oba rodiče vyplavovat adrenalin na trati. Večer se samozřejmě musím ptát taky ovšem mé šance se limitně blíží k nule. No a máme –li dítě starší a má-li horské kolo, jsou zde pro něj připraveny tratě pro začátečníky a večer celá rodina nad kotlíkem s bublající gulášovou polévkou dokáže neskutečně horlivě diskutovat nad postupem na jejich jedinou společnou kontrolu. Večer se ptát na nic nemusím, vše zakryji záminkou, že si jdu s potomkem ještě jednou projet zmiňovanou pasáž.