Tato sportovní disciplína je kombinací orientačních a řidičských dovedností. Vychází z pravidel, která stanovuje Svaz pořadatelů a jezdců automobilových orientačních soutěží.
Základním principem je orientační jízda podle předem stanoveného itineráře s dodržením předepsané jízdní doby. Doplněná je o praktické zkoušky, jak ve formě jízdy zručnosti, tak ve formě „klasického“ orientačního běhu v terénu.
Samotná jízda vede po pozemních komunikacích, za plného silničního provozu. Dodržování pravidel silničního provozu je povinností.
Stejně jako při všech orientačních soutěžích , i zde je nedílnou součástí výkonu absolvování jednotlivých kontrolních stanovišť. Správnost průjezdu posádky AOS je kontrolována ve formě tzv. průjezdních kontrol, časových a tajných, (ty sledují dodržování pravidel silničního provozu).
Jízdy zručnosti jsou obvykle zařazovány na začátek soutěže, není to však striktním pravidlem.
Při jízdách zručnosti je hodnoceno pět povinných prvků společně s měřením času:
· start
· slalom vpřed
· slalom vzad
· zacouvání, nebo zajetí do „garáže“
· zastavení
Jízda zručnosti je samozřejmě variabilní, vždy záleží na pořadateli. Jako příklad takové zkoušky můžeme popsat následující trať. Po startu se vyjíždí z „garáže“ poté absolvujeme slalom sestavený ze sedmi kuželů a poté couváme do „garáže“. Následuje opět výjezd, couvání slalomem a posledním úkolem je zastavit vozidlo zadním levým kolem v kruhu průměru 50 cm. Jízda končí a měření času se zastavuje, když je vozidlo uvedeno do klidu. Je vypnut motor a vůz je zajištěn proti rozjetí. Trestnými body jsou ohodnoceny všechny nepřesnosti v průběhu jízdy. Za trestné body se připočítává čas.
Již před příjezdem na soutěž mají soutěžící k dispozici časový rozvrh soutěže, rozpis obcí, kterými je vedena trať a příjezdový itinerář. Obce jsou v soupisu sestaveny v abecedním pořadí (nejedná se tedy o popis tratě). Soutěžící mají možnost se s danou oblastí seznámit, podle mapy, nebo i průjezdem v reálném terénu, což je zásadní rozdíl oproti orientačním soutěžím, kdy je prostor závodu utajován, anebo je stavovskou ctí každého závodníka do prostoru závodu před vlastní soutěží nevstupovat.
Příjezdový itinerář je návod k projetí určité trasy, obvykle v délce od 5 do 10 km a končí vždy v místě prezentace závodníků. Itinerář slouží především ke kontrole počítadel ve vozech soutěžících a jejich případným úpravám.
Vedle jízdy zručnosti je hlavním prvkem soutěže vlastní orientační jízda podle itineráře po předepsané trati. Kromě itineráře mají k dispozici závodníci i podkladovou mapu, kterou zajišťuje pořadatel.
Podkladovou mapu, itinerář a jízdní výkaz obdrží posádka dvě minuty před startem. Posádky startují ve dvouminutových intervalech a způsob projetí dané trasy závisí jednak na údajích v itineráři, (časové dispozice a umístění kontrol) jednak výkon samozřejmě ovlivňuje i aktuální dopravní situace. Všechny kontroly jsou v terénu označeny cedulemi, jako kontrolní prostředek může posloužit i radar.
Do jízdního výkazu posádka dostává potvrzení od „živých“ kontrol. Na samoobslužných kontrolách si průjezd značí sama. Případně odchylky oproti stanovenému plánu jsou postihovány trestnými body. Pozdní, ale i předčasný průjezd je rovněž penalizován. Je stanoven celkový časový limit na absolvování celého závodu a pokud jej posádka překročí je diskvalifikována.
Po poslední časové kontrole závod končí, a rozhodčí společně porovnávají skutečné trasy se správnými, které jsou spolu s vzorovými jízdními výkazy zveřejněny. Po spočítání výsledků je zveřejněna výsledková listina po dobu 30 minut. V průběhu tohoto časového úseku mají možnost posádky podat protesty proti výsledků. Nestane li se tak, je závod zakončen a nejlepší posádky jsou slavnostně vyhlášeny .
Uvedená pravidla jsou striktně dodržována pouze u mistrovských soutěží, u ostatních akcí může pořadatel průběh závodu modifikovat, například zařazením vložky ve formě „klasického orientačního závodu“. Jakékoliv změny musí být uveřejněny v propozicích.