Hry
s prvky odvahy a sebedůvěry
|
Základní charakteristika |
Hry s prvky odvahy vyžadují od účastníků
projev vlastností, které mu umožňují překonávat překážky. Ideální je, pokud
je obtížnost úkolu ve hře nastavena tak, aby se jedinci právě podařilo úkol
splnit a tím tak získal sebedůvěru pro plnění náročnějších úloh. Hry vyžadují
profesionální přístup od organizátora, znalost účastníků, zohlednění
bezpečnosti. Členové skupiny řeší úkoly často individuálně a zapojují vedle
odvahy především svou kreativitu a rychlost. Snažíme se jednotlivci ukázat,
že může a měl by být efektivním členem skupiny. V některých hrách
k cíli vede několik cest a je na skupině, kterou z nich si vybere.
V nich je vyhrazen čas na plánování a přípravu postupu. |
|
Počty, pomůcky, zatížení |
Popis činnosti |
Nákresy, poznámky, org.
pokyny, bezpečnost |
10-20
nebo i více, pomůcky
žádné |
Ulička důvěry Požádáme
skupinu, aby vytvořila 2 řady stojící proti sobě ve vzdálenosti asi 80 cm.
Tím vznikne ulička důvěry. Vyzveme jednoho dobrovolníka, aby se postavil 15
metrů před dvojice. Má za úkol proběhnout uličkou a udržet stejnou rychlost,
jakou běžel před ní. Všichni, kteří tvoří uličku, předpaží a tím uzavřou
průchod. Otevírají ho připažením až těsně před běžcem |
Variace:
Rozšířit uličku a nechat probíhat dvojice držící se za ruce. Bezpečnost:
Plně se soustředit, odhadnout rychlost běžce a rychle vzpažovat |
10-20
nebo i více, švédská
bedna |
Pád důvěry Postaví se švédská bedna, ze které se bude padat:
Pod ní vytvoří skupina 2 řady vzdálené na předpažení. Hráči v řadě se
dotýkají rameny, předpaží, dlaněmi vzhůru a paže uspořádají zipovitým
způsobem. Z paží vytvořená plošina, musí být delší než osoba, která
padá. Dobrovolník, zpočátku lehčí vystoupí na plošinu,
postaví se zády ke skupině, tak aby směřoval doprostřed obou řad, pak se
zeptá: jste připraveni? Skupina: jsme připraveni, můžeš padat! Odpověď zní
Adam padá. Osoba padá se zpevněným
tělem a připaženýma rukama. Chytající jdou s napjatými pažemi vstříc
padajícímu, aby ho pak lehkým,,zapérováním,, chytili, lehce pohoupali a
postavili na nohy. |
Variace:
Padající je pohupován a posouván hlavou vpřed. Zůstane zpevněn jako při pádu. Bezpečnost:
být si jist důvěrou v účastníky. |
10-20
nebo i více, duchna,
malá žíněnka,načiní pro skok do výšky, nebo kůly a lano s dostatečnou
délkou |
Elektrický
plot Příprava:
mezi dva kůly asi 4m od sebe nebo na volejbalovém hřišti napneme síť, nebo
šňůru ve výšce 150 – 160 cm nad zemí. Vzdálenost od země se řídí podle
průměrné výšky skupiny (výše ramen). Kolem sítě musí být rovná plocha, pokud
možno s měkým dopadem. Skupina se nedobrovolně dostala do prostoru,
který je ohraničen elektrickým plotem. Dotyk plotu znamená nebezpečí života.
Úkolem skupiny je dostat se rychle a bezpečně na svobodu. Musí plot zdolat
vlastními silami a za pomoci vodivé tyče. Nesmí se dotknout ani kůlů, na
kterých je plot upevněn. Plot nelze podlézt, ani přeskakovat. Dotkne-li se
někdo plotu, ztrácí život a musí se vrátit znovu na start. Dotkne-li se
vodivá tyč plotu, ztrácí život všichni, kteří se jí dotýkali a musí pokus
znovu opakovat. Porušením těchto pravidel je i dotyk oděvu. Skupina dostane
čas na plánování |
Variace: Při jakémkoli doteku plotu se vrací
skupina znovu na start Bezpečnost: Doporučuji zajistit rovnou, čistou
plochu 2-3 m kolem plotu. Výšku upravovat podle zdatnosti skupiny. Pomocná tyč má být pevná, hladká bez zbytku větví |
10-20
nebo i více, dostatečný
počet šerep či šátků, kužel |
Boj o vlajku
Uprostřed herní plochy je kruh, uprostřed kruhu je
vlajka. Kolem kruhu je jedno družstvo. Za zadní čarou herní plochy je
družstvo soupeře. Hráči obou družstev mají zezadu za pasem vsunutou šerpu,
každé družstvo své barvy. Druhé
družstvo na signál útočí a snaží se získat vlajku. Kdo při útoku či obraně
ztratí šerpu je vyřazen. Pokud je celé družstvo vyřazeno, nebo soupeř získá
vlajku a dopraví ji za zadní čáru, hra končí. Hraje se na časový limit.Držení
protihráče je faul. Za dva fauly je hráč vyřazen |
Bezpečnost:
zajistit hladkou herní plochu |
10-20 nebo i více, pomůcky
žádné |
Kolenobérec Členové
skupiny si lehnou na záda těsně vedle sebe, předpaží a skrčené nohy opřou
chodidly o podložku. Dobrovolník opře ruce o kolena prvního ležícího hráče a
bérce nohou postupně položí do jeho dlaní. Z této základní polohy začne
ručkovat po kolenou všech ležících a ti si postupně předávají jeho nohy. Po
skončení ručkování si lehne na konec ležící řady do stejné pozice jako
ostatní. Pokračuje další, dokud se nevystřídá celá skupina. |
Když
už ručkující hráč nemůže, ohlásí to a ostatní hráči mu umožní opřít si nohy o
zem |
Aktivita v rámci mezipředmětových vztahů (doporučeno pro hluchoněmé) |
||
10-20 nebo i více, pomůcky žádné |
Kolenobérec Lze praktikovat s hluchoněmými spoluobčany. Členové skupiny si lehnou na záda těsně vedle
sebe, předpaží a skrčené nohy opřou chodidly o podložku. Dobrovolník opře
ruce o kolena prvního ležícího hráče a bérce nohou postupně položí do jeho
dlaní. Z této základní polohy začne ručkovat po kolenou všech ležících a
ti si postupně předávají jeho nohy. Po skončení ručkování si lehne na konec
ležící řady do stejné pozice jako ostatní. Pokračuje další, dokud se
nevystřídá celá skupina. |
Když už ručkující hráč nemůže, ohlásí to a
ostatní hráči mu umožní opřít si nohy o zem |
Literatura: |
NEUMAN,
J. Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. 1. vyd.
Praha : Portál, 1998, 325 s. ISBN 80-7178-218-1. NEUMAN,
J. Překážkové dráhy, lezecké stěny a výchova prožitkem. 1. vyd. Praha : Portál, 1999, 320 s. ISBN 80-7178-292-0 |