Honičky a DPH úvodní část hodiny

Základní charakteristika	Honičky jsou obvykle aktivity, při kterých je organismus účastníků relativně intenzívně a krátkodobě zatěžován. Měly by být řízeny tak, aby zaměstnávaly všechny účastníky na vymezeném prostoru; při nich jeden nebo více hráčů honí ostatní. Honičky jsou někdy vhodnou aktivitou při zahájení další aktivity, pokud předem dojde k přípravě organismu na zatížení. U menších dětí je možné aplikovat je dříve a často jsou používány na začátek cvičební hodiny. Aby však honička měla nejen fyziologický, ale také výchovný význam, je třeba mít stále na zřeteli, že musí probíhat organizovaně, účastníci se současně učí pohybovat po hřišti, vyhýbat se spoluhráčům a soupeřům, takticky se rozmisťovat v poli, unikat soupeři, sledovat činnost ostatních hráčů atd. Z hlediska rozvoje pohybových schopností jsou orientovány na schopnosti obratnostní, rychlostní a vytrvalostní. Základní aktivitou je běh a chůze. Existuje celá řada námětů a způsobů, jak tuto aktivitu obměňovat a možností kde ji hrát. Její přednosti: minimálně pomůcek, dá se hrát téměř všude, zapojen celý organismus, vhodné pro většinu věkových kategorií, atd. Pohybové hry tipu honiček mají mnohem důležitější význam při vytváření potřebné pracovní atmosféry a pohody. Pro správný provoz je nutné: - sledovat vyváženost úkolů a možností honících a honěných - obměňovat včas pravidla, režim, prostorové podmínky apod. - honička nesmí být ukončena „vyčerpáním“ jedné nebo druhé strany… - pozor na bezpečnost provozu – nikdy ne aktivity příliš tvrdé, na kluzkém povrchu a vždy s bezpečným prostorem po stranách hřiště.
Pomůcky, prostředí	Popis činnosti	Poznámky, org. pokyny, bezpečnost
	Honička jednoduchá Honič (hráč který má babu) pronásleduje ostatní. Když se mu podaří plácnou rukou některého z honěných, předá mu dotykem babu i svoji funkci honiče. Vracení role, tzv. oplátka není dovolena. Nový honič nesmí dát babu tomu, od koho ji dostal	-vždy doporučuji více honičů, pokud je více hráčů jek deset
Šátek, švihadlo, popruh	Honička třínohých Rozdělte hráče do dvojic. V každé dvojici se oba postaví vedle sebe a svážou si šátkem, švihadlem vnitřní nohu. Po tělocvičně se pohybují spojené dvojice. Jedna dvojice má vždy babu a jejím úkolem je chůzí nebo během, předat babu jiné dvojici. Stačí plácnutí jednoho z dvojice a celá dvojice má babu.	Bezpečnost: Hráčům doporučuji dlouhé kalhoty, přes které budou svazováni. Volíme raději široké popruhy.
	Honička s domečkem na zádech Jeden hráč má babu a honí ostatní ve vymezeném prostoru. Ti se však před ním můžou zachránit. Pronásledovaný se před babou zachrání tím, že někomu vyskočí na záda. Oba pak nesmějí dostat babu po dobu, kdy je honič u nich. Může bít však na zádech asi pět vteřin, poté musí seskočit. Pokud se chce hráč opět schovat před honičem, musí si najít někoho jiného a vyskočit mu na záda.	Máme-li větší skupinu zvolíme dva chytače
	Na černokněžníka Je to námět honičky, při které každý, kdo dostane babu se musí proměnit v nehybnou sochu. Zůstane v předepsané poloze. Vysvobodit svého začarovaného druha může ten, kdo je dosud volný. Musí to však provést stanoveným způsobem. Jestliže černokněžníkovi zůstanou stát u předklonu, s rukama opřenýma o kolena (dělají kozu), osvoboditel je oživí a znovu vrátí do hry tím, že je přeskočí roznožkou. Jindy platí podmínka, že hráči zakletí černokněžníkem zůstanou stát v širokém stoji rozkročném a jsou osvobozeni volným hráčem, který podleze pod jejich nohama.	Pokud hrajete s větším kolektivem pověřte úlohou černokněžníků dva, tři i více hráčů. Podaří-li se jim znehybnit všechny hráče? - děvčata nehrají na černokněžníka, ale na čarodějnici.
Jeden, až tři lehké míče	Honička s míčem Honič má v ruce molitanový míček. Babu předává dotykem míče. Pokud se honič někoho dotkne má babu. Předá mu míč a stává se honěným.	Lze vymezit část těla kde zásah neplatí¨ -u více hráčů zvolíme dva až tři honiče
	Řetězová honička Na začátku má vždy jeden babu a začíná honit. Kdo dostane babu, stává se pomocníkem honiče. Chytí se s ním za ruku a dál běhají společně. Zpočátku se zdá, že je pomocník honiči nepříjemnou přítěží, která ho zdržuje v pohybu,ale jak postupně pomocníků přibývá, vytváří se stále delší řetěz, který snadno zažene prchající hráče do kouta. Tam ho obklíčí a chytí. Babu předávají volnou rukou jen první a poslední v řadě.	Můžeme pozměnit pravidla tím, že honění hráči můžou podběhnout pod řetězem hráčů, kteří je chytají. Ovšem jen tehdy, když ho nechytí krajní hráč.
Jednu či více žíněnek	Honička se záchranou Jednu nebo více žíněnek (podle počtu hráčů) rozmístíme po herní ploše.Zvolíme jednoho či dva honiče, závisí na počtu hráčů. Honič začne honit. Pokud se dotkne honěného rukou, znehybní ho a hráč si lehne na zem. Nechycení zachraňují znehybněné tak, že je dva až tři zachránci přenesou (nejčastěji zvednutím za končetiny) na žíněnku. Zde chycení obživnou a hrají dále.	- můžeme stanovit, že po čtvrtém chycení se stane hráč honičem a honič honěným.
	Chytaná do kruhu Tři chytači se drží za ruce a snaží se někoho chytit tím, že ho uzavřou do kruhu. Pokud se jim to podaří je chycený. Ten se pak k nim připojí do řetězu a všichni pokračují v chytání dalších, dokud nejsou všichni pochytáni.	Na začátku hry můžeme chytačů ulehčit práci tím, že přidáme čtvrtého hráče.
10-30, žádné , střední	Honička s přibíráním dvojic Podstatou hry je honička dvojic s přibýváním dvojic. Před hrou určíme pouze jednu dvojici. Po začátku hry dvojice chytá dalšího hráče, tím vznikne trojce dále čtvrtého a tito čtyři se dělí na dvě dvojce a každá samostatně dále honí a chytá ostatní. Hra končí chycením posledního. Zaměření: pozornost, obratnost, rychlost, periferní vidění.	Místo: rovná plocha Vyřazení: žádné Organizace: Ve vymezeném, prostoru určíme honiče. Pravidla: Honiči se nesmí pustit, pokud se pustí a někoho chytí, chycení neplatí.
10-30, 1-3 pešky, střední	Honička jednoduchá  Honiči-hráči kteří mají babu – jsou označeni peškem (nebo nějakým výrazným předmětem), kterého drží v ruce. Pronásledují ostatní, když se jim podaří zasáhnout peškem nebo plácnout rukou některého z honěných tak pošlou svého prvního chyceného na předem určené místo (každý z honičů má jiné místo) a chytá dalšího. Chyceného může osvobodit dotykem nechyceny hráč, proto jej honič hlídá a současně chytá dalšího hráče. Uhlídá-li prvního a chytí druhého, stane se druhý honičem, hlídaný a honič jsou osvobození. Zaměření: rychlost, vytrvalost.	Místo: vymezená plocha Vyřazení: není Organizace:Vzhledem k počtu honěných a velikosti plochy určíme jednoho až tři honiče. Pravidla: Pokud honěný vyběhne při pronásledovaní za vymezený prostor, automaticky má funkci honiče, pokud honič překročí vymezený prostor, babu dát nemůže.
15-30, kužele, střední	Na vodníka Z kuželů vytvoříme velký kruh uprostřed hrací plochy. V jeho středu stojí hráči – pavouci. Kolem kruhu stojí hráči, kteří do něj vbíhají, když se pavouk nedívá. Ten se snaží hráče chytat. Koho chytí, ten se posadí do vymezeného prostoru ve středu kruhu, chycený hráč může byt vysvobozený tím že některý z hráčů vběhne do kruhu, pleskne chyceného hráče do ruky a unikne s ním z kruhu dříve, než je vodník chytí.	Místo: vymezený prostor Vyřazení: není Pravidla: vodník muže chytit hráče pouze ve velkém kruhu,chycení mimo něj je neplatné. Zaměření: rychlost obratnost.
10-30, šátek-šerpa asi 75cm dlouhá, střední	Honička čertovská Čert má oháňku (zezadu za pasem zastrčený šátek nebo šerpu). Koho se dotkne, ten zkamení a provádí předem určený cvik. Ti kteří nejsou chyceni, se snaží čertovi oháňku vytrhnout. Komu se to podaří, stává se čertem, zkamenělí obživnou a hraje se od začátku. Pokud zkamení všichni hráči, vítězí čert, když ne vítězí ten, kdo je nejčastěji čertem, a ten, kdo má minimum chycení. Zaměření: rychlost, vytrvalost, obratnost, postřeh, odvaha.	Místo: vymezená plocha Vyřazení: omezení nebo není Organizace: označíme honiče-čerta ostatní jsou honěny. Pravidla: oháňka je vytrhávána rukou, pokud se honěného dříve dotkne čert, honěný zkamení. Ten, kdo naznačí chycení, ač chycen není, je chycen automaticky! Čert si oháňku nesmí přidržovat (pouze při úpravě).
10-30, 1 - 2 pešky, střední	Honička směšná Kdo je chycen, má babu-peška a stává se honičem. Honič se po celou dobu hry (i po předání baby dalšímu hráči) drží na místěn na kterém babu dostal. Zaměření: rychlost, vytrvalost, obratnost, pohotovost Pravidla: Baba se předává peškem či dotykem ruky. Pokud hráč dostane třetí a další babu, drží se oběma rukama na místech posledních dvou zásahů. Při předávání se může na okamžik pustit. Hráč s nejmenším počtem zásahů vyhrává.	Místo: vymezená plocha Vyřazení: není Organizace: Jeden honič (maximálně dva, podle počtu účastněných), ostatní jsou honěny
10-40,2 až 5 pešků, střední	Honička kamenná (totální, sochařská, čarodějnická) Popis hry: Honiči honí; koho dotekem chytí ten zkamení do předem určeného postoje. Dosud nechycení mohou předem dohodnutým způsobem oživit zkamenělé a tak se pokusit vyhrát hru. Pravidla: Honiči vyhrají, když v předem určené době ( doporučujeme 1-2 minuty) všechny dotykem zkamenět. Honění vyhrají, pokud se to honičům nepodaří.	Místo: vymezená plocha Vyřazení: není Organizace: Podle počtu hráčů a velikosti plochy, stanovíme 3-5 honičů, ostatní jsou honěni
10-20, žádné, vyšší	Chytaná do kruhu Tři honiči se drží za ruce a snaží se někoho chytit tím, že ho uzavřou do kruhu. Chycený se pak k nim připojí do řetězu a všichni pokračují v honičce. Kruh ani řetěz se nesmí roztrhnout, jinak chycení neplatí.	Do honičky vstupujte zahřátí a protažení. Při držení se za ruce uchopte spoluhráče tak, aby nedošlo při nekontrolovanějším pohybu např. k vykloubení ramene či lokte.
10-20, žádné, vyšší	Vrabčí honička Honič i pronásledovaní se pohybují na vymezeném prostoru jen poskoky snožmo.	Do honičky vstupujte po protažení dolních končetin. Vymezte si prostor tak, aby museli být do hry zapojeni všichni hráči a ne jen honič a pár dalších.
16-30, rolička novin,vyšší	Vyřazovací honička Žáci jsou rozděleni do dvou stejně početných družstev. První družstvo se rozestaví na jednom konci tělocvičny v přesně vymezeném území, druhé družstvo ve stejně velkém pásmu ne druhé straně tělocvičny. Každé družstvo vyšle na území soupeřů jednoho honiče. Na povel vedoucího začnou honiči zasahovat soupeře stočenou roličkou z novin a tím je ze hry vyřazovat. Každý vyřazený odchází na předem určené místo. Honění nesmějí překračovat hranice vymezeného prostoru, překročení znamená automatické vyřazení ze hry. Honička končí, když je celé jedno družstvo vyřazeno. Honičku je možno provádět jako soutěž o nejrychlejší družstvo.	Do honičky vstupujte po protažení dolních končetin. Vymezte území tak, aby museli být do hry zapojeni všichni hráči a ne jen honič a pár dalších. Novinami zasahujte tak, aby nedošlo k poranění očí, tzn. Vyhýbejte se zásahům hlavy.
10-20, žádné, vyšší	Složitá honička Určený žák, který nesmí dostat „babu“, brání honiči blokováním. Kdo je chycen, blokuje a honičem se stává ten, kdo dosud blokoval.	Pravidla bezpečnosti – 1. honič blokaře obíhá bez kontaktu či s lehkým kontaktem( ne že ho bude srážet apod.) 2. blokař pouze brání tělem, jeho ruce ani nohy nevyvíjejí proti honiči aktivitu, tzn. žádné držení, podrážení, údery rukama, kopání apod. –
8-20, žádné, vyšší	Jednoduchá honička Honič pronásleduje ostatní, komu dá „babu“, ten se stává honičem.	Do honičky vstupujte protažení. Při vyšším počtu žáků lze zvětšit počet honičů.
4-20,žádné, vysoké	Tři proti jednomu Rozdělíme početnější skupinu na družstva po čtyřech. Tři hráči se chytnou za ruce a jeden z nich tvoří cíl (oběť). Čtvrtý hráč, pronásledovatel, stojí mimo trojúhelník a snaží se co nejdříve chytit hráče, který byl označen jako cíl. Trojice hráčů se však otáčí a manévruje tak, aby mu co nejvíce znemožnila dotknout se některé části těla oběti. Hraje se tak dlouho, až v některé čtveřici chytí pronásledovatel svou oběť. Lze obměnit několikrát role a po každém kole krátce hodnotit akce obránců a pronásledovatelů. Můžeme zjednodušit práci pronásledovatelům tím, že se hráči ve trojici budou držet kolem ramen. Podle zdatnosti účastníků můžeme zvolit jednoho pronásledovatele na několik skupin, z nichž každá má vybraného hráče jako oběť. Je také možné určit několik pronásledovatelů a zvětšovat počet hráčů ve skupinách bránících oběť.	Do honičky vstupujte zahřátí a protažení. Při držení se za ruce uchopte spoluhráče tak, aby nedošlo při nekontrolovanějším pohybu např. k pohmoždění zápěstí či jinému zranění.
Libovolný počet hráčů, 2-3min Barevný „rozlišovák“	Honička s útočištěm Vybere se osoba, která bude chytat. Ostatní utíkají.Kdo je v úzkých, vyskočí na záda svému spoluhráči a oba jsou před pronásledovatelem v bezpečí.	Hraje se na malém hřišti. Do soutěže vstupovat rozehřátí.
Libovolný počet hráčů, 3min, barevné „rozlišováky“	Zmatená honička Hráči se rozdělí do dvou stejně silných družstev, viditelně rozlišených. Před zahájením se všichni shromáždí uprostřed hřiště. Vytvoří kruh, ve kterém stojí střídavě hráči družstva A a B. Každý se podívá nejdřív na souseda po své levé ruce- před ním bude utíkat. Potom na souseda vpravo- toho bude honit. Když rozhodčí pískne, rozprchnou se hráči na všechny strany. Na druhé hvízdnutí začíná honička, při které je každý současně chytačem i pronásledovaným. Kdo dostane babu, odchází za hranice území. Po 3 minutách se ozve ukončovací signál. Vítězí to družstvo,kterému zůstalo ve hře více členů.	Hraje se na větším hřišti. Do soutěže vstupovat rozehřátí
Libovolný počet hráčů, max. 3min, barevné „rozlišováky“	Na dvě baby Hrají současně dvě družstva na společném území. Každé si ze svého středu vybere chytače. Když se s nimi ostatní hráči dobře seznámí, rozběhnou se po hřišti. Chytač z prvního družstva se snaží dát babu co nejrychleji všem členům druhého družstva a chytač druhého družstva honí jen členy prvního družstva. Kdo dostane babu, odchází hraniční linii. Prohraje družstvo, kterému nezůstane ve hře kromě chytače žádný hráč. Chytači se vzájemně nepronásledují.	Hraje se na malém hřišti. Do soutěže vstupovat rozehřátí.
Libovolný počet hráčů, 2 – 6 min.	Rybolov Vybraný hráč-rybář- čeká na protilehlé straně hřiště, než ostatní rybičky, které rybář varuje „rybičky, rybičky, rybáři jedou“, všichni se dají do pohybu proti sobě, kdo dostane babu od vyvolávače, stává se jeho pomocníkem a hra pokračuje z opačné strany tak dlouho, dokud nezůstane v rybníce poslední rybička = nový rybář.	Hraje se na malém hřišti.
Libovolný počet, optimální do počtu družstev, 2 – 4 min. v závislosti na intenzitě hry.	Vlak Družstva v zástupech za startovní čarou, na povel první hráči – lokomotivy oběhnou 1. Metu a na své koleji zapojí (za ruku) dalšího hráče, společně kolem mety pro další vagóny.	Hraje se na malém hřišti
Libovolný počet hráčů, 20 s – 2 min, kužele	Honička vyřazovací V určitém vymezeném herním prostoru (nejlépe kruh, ale i čtverec) se žáci honí jedním, předem stanoveným směrem, každý má babu, ale současně ji může tedy i dostat od následujícího, vyřazení hráči odstupují.	Hraje se na hřišti na kterém je vyznačen kruh nebo čtverec. Do soutěže vstupovat rozehřátí.Pozor na kužele –možnost zakopnutí.
	Na kočku a myš Hráči, až na dva utvoří vázaný kruh čelem dovnitř. Kruh je buď zavřený, nebo otevřený jen na jednom místě. Ze zbývajících dvou hráčů jeden představuje kočku a honí druhého – myš. Ta prchá, vbíhá do kruhu a zpět z něho ven, přičemž jí hráči, tvořící kruh, uvolňují cestu, kdežto pronásledující kočku zadržují. Je – li kruh otevřen, je to pro kočku jediná volná cesta do kruhu i ven. Jinde si musí prorazit cestu nebo podlézt spojené paže. Je – li myš chycena, nastoupí další dvojice.
Libovolný počet hráčů, 30s – 1min, kužele	Na Černého Petra Obdélníkové hřiště rozdělíme na tři části: dva úzké pásy na krajích a široký pás uvnitř. Na začátku hry stojí v jednom úzkém pásu Černý Petr, ostatní hráči jsou v druhém úzkém pásu. Na znamení vyběhnou a snaží se přeběhnout přes široký pás do protějšího. Smějí běžet pouze v před nebo do strany, nikoliv zpět. Černý Petr vybíhá proti nim a snaží se přebíhajícím dát babu. Chycení se stanou jeho pomocníky, utvoří s ním vázaný řad. Při dalším přeběhu dávají babu krajníci.	Hraje se na větším hřišti, bezpečnost-možnost uklouznutí nebo zakopnutí kužele.
	Složitá honička Určený hráč, který nesmí dostat babu, brání honiči v pohybu blokováním. Kdo je chycen, blokuje, a honičem se stává ten, kdo dosud blokoval.
Libovolný počet hráčů, max. 3 min,míčky.	Chytaná do kruhu Tři honiči se drží za ruce a snaží se někoho chytit tím, že uzavřou okolo něho kruh. Chycený se k nim připojí a všichni pokračují v honičce. Řetěz, který vytvářejí, se nasmí roztrhnout, jinak chycení neplatí.	Hřiště nejlépe označit nakreslenou čarou na zemi, aby se vozíčkáři nemuseli navíc vyhýbat např.kuželům.
	Bojová honička s přebíháním Na hřišti pro kopanou stojí na jedné delší straně jedno družstvo, druhé je rozptýleno po celé ploše hřiště. Na povel první družstvo vyběhne a snaží se prokličkovat druhým družstvem za protější dlouhou stranu hřiště. Členové druhého je chytají. Kdo je chycen, musí se vrátit na své místo a může se znovu pokusit o přeběh. Komu se podaří přeběh na druhou stranu, získá pro své družstvo bod. Může se také vrátit vně hřiště a opakovat pokus o přeběh. Po uplynutí stanovené doby se úlohy vymění a hraje se znovu. Vítězí družstvo s větším počtem bodů.
	Honba na zajíce Obdélníkové hřiště asi 28x5m rozdělíme na 7 stejně širokých pásů; tím vznikne 8 příček, na něž se rozestaví 8 hráčů jednoho družstva – honičů, tj. na každou příčku jeden. Devátý člen si stoupne jako druhý na kteroukoliv příčku. Druhé družstvo – zajíci – se shromáždí před prvou příčkou venku a na povel se všichni snaží přeběhnout celým obdélníkem aniž jsou chyceni. Honič se smí pohybovat pouze po své příčce, jenom devátý člen se může pohybovat po všech příčkách i postranních čárách. Za přeběhnutí všech polí, aniž byl chycen, získává každý zajíc bod a vrací se vně obdélníku před první příčku a pokouší se o nový přeběh. Hraje se na čas s výměnou úloh. Vítězí družstvo, které získá více bodů.
15-25, pomůcky žádné, střední	Honička s přibýváním dvojic Před hrou určíme jen jednu dvojici. Po začátku hry dvojice chytá dalšího hráče, tím vznikne trojice, dále čtvrtého a tito čtyři se dělí na dvě dvojice a každá samostatně dále honí a chytá ostatní. Hra končí chycením posledního. Opačnou obměnou je honič samotář. V této honičce je honič sám, ostatní se ve dvojicích drží za ruce. Komu dá honič babu, ten se stane honičem a dřívější honič zaujme jeho místo ve dvojici.	Podle množství hráčů a velikosti herní plochy lze měnit počty seskupení (honička ve trojicích, případně i ve čtveřicích). Lze také mít více honičů samotářů.
15-25, 1 či více žíněnek, střední	Honička se záchranou (sanitka) Jednu nebo více žíněnek (podle počtu hráčů) rozmístíme po herní ploše. Určíme a označíme jednoho či dva honiče, záleží na počtu hráčů. Honič honí a zásahem znehybní honěné – ti si lehnou na zem. Nechycení zachraňují chycené a znehybněné tak, že je dva až čtyři zachránci přenesou (nejčastěji zvednutím za končetiny) na žíněnku. Zde chycení obživnou a hrají dál. Záchranáři – mohou, ale nemusejí být při zachraňování proti chycení honičů imunní.	Můžeme ztížit lokomoci honičům i honěným, (běh bokem, snožmo aj.) - podle počtu hráčů určujeme počet honičů - dobré je několikrát vyměnit honiče
15-25, šátky, stuhy asi 75 cm dlouhé-podle počtu hráčů-2 různé barvy, střední	Honička čertovská Hráče rozdělíme na dvě družstva a každému přidělíme stuhu. Každé družstvo má stuhy jiné barvy, které si hráči připevní zezadu za pasem. Úkolem je sebrat stuhu hráči z protějšího družstva. Hráč, který o stuhu přišel, vypadá ze hry a již se honění neúčastní. Vyhrává družstvo, které získá všechny stuhy protihráčů.	Hra dává hráčům možnost nejen unikat, ale i zároveň chytat. Doporučuji vymezit menší herní plochu.
15-25, pomůcky žádné, velké	Honička v řetěze Na začátku hry určíme vždy několik honičů, jako základních článků pro několik řetězů, ostatní hráči jsou honěni. Koho se honič dotkne, je chycen, chytne honiče za ruku, stává se také honičem a chytá jako součást řetězu. Každý chycený se přidá k řetězu. Chytají pouze krajní články dotykem ruky. Řetězec se nesmí přetrhnout. Honění smí probíhat řetězem pod rukama hráčů, nesmí však prorážet či silou protrhávat řetěz Hra končí chycením posledního hráče.	Tato honička je náročná na vytrvalost a rychlost. Rozvíjí kolektivní spolupráci. Hra patří mezi náročnější a tak doporučuji hrát pouze omezenou dobu (do dvou minut).
15-25, 1-3 lehké míče, střední	Honička míčem Dva až tři honiči mají míč, ostatní jsou honěni. Babu dává honič zásahem míče; lze vymezit část těla, kde zásah neplatí. Chytat míč se nesmí. Zasažený hráč má babu, zásah míčem po odrazu od země či od stěny neplatí.	Hra vyžaduje umístění do uzavřeného prostoru, aby měla spád. Lze zvolit dva i více honičů, kteří spolupracují, mají buď každý jeden míč, nebo spolupracují a mají jeden míč dohromady.
15-25, pomůcky žádné, střední	Zmatená honička Skupina se rozdělí na dvě družstva a vytvoří jeden kruh, ve kterém stojí střídavě hráči družstva A a družstva B. Každý se podívá na souseda vlevo, před kterým bude utíkat a potom na souseda vpravo, kterého bude honit. Na první povel se hráči rozmístí po hřišti a na další povel začíná honička. Kdo je chycen, jde mino hřiště. Družstvo, které má na konci více členů v hřišti vítězí.	V této hře je hráč zároveň honičem i honěným. Je proto stále aktivní a ve střehu.
20-30, pomůcky žádné, střední	Honička v ulicích Hráči kromě dvou, jsou rozestaveni na hřišti jako k prostným, rozstup na upažení. Na povely vedoucího provádějí půlobraty vpravo či vlevo a vytvářejí tak čelné nebo bočné uličky. Honič se snaží dostihnout honěného. Oba při tom smějí běhat pouze v uličkách. Není dovoleno podlézat upažené paže. Je-li honěný žák dostižen, nastoupí ihned další dvojice a honička pokračuje.	Hráči tvořící uličky jsou v pohybu a musí sledovat pokyny
15-25, švihadla, střední	Honička se švihadly Skupina je rozděleny na trojice, které se rozestaví k přidělenému švihadlu tak, že dva hráči stojí z pravé strany švihadla a prostřední hráč stojí ze strany levé. Je určena jedna trojice, která na povel honí ostatní trojice. Trojice, která je chycena se stává honičem..	Podle počtu hráčů je možno určit více honičů. Honička je náročnější na pohyb.
Aktivita v rámci mezipředmětových vztahů (Integrace prvků simulace zrakového postižení)
zvonečky, provaz,klapky na oči	12 – 15 dětí obdrží klapky na oči, rozmístí se do předem vymezeného prostoru. Prostor se vymezí pomocí lana. Nejlépe aby lano bylo v úrovni pasu.Všichni si vezmou zvoneček a nasadí si klapky na oči. Však jeden hráč zvoneček neobdrží. Dostane rolničku a tím se stává honičem. S absencí zrakové kontroly se snaží někoho najít. Musí se ho dotknout, nebo plácnout. Pokud se mu to podaří zvolá „jsi chycen“a vezme si od něho zvoneček. Hráč který byl chycen dostane rolničku a stává se honičem. Dbejte na to, aby pohyb byl omezen na chůzi. – možnost úrazu	Trocha trpělivosti neuškodí! Doporučuji jako uklidňující Značné soustředění. Podle obtížnosti a dovedností účastníků volte vymezený prostor. Pozor na ostré předměty.
Aktivita v rámci mezipředmětových vztahů (zeměpis)
10-30, 1-3 pešky ,tužku a papír, střední	Honiči-hráči kteří mají babu – jsou označeni peškem (nebo nějakým výrazným předmětem), kterého drží v ruce. Pronásledují ostatní, když se jim podaří zasáhnout peškem nebo plácnout rukou některého z honěných tak pošlou svého prvního chyceného na předem určené místo (každý z honičů má jiné místo), kde chycený musí napsat na papír 5 hlavních měst předem určených států a chytá dalšího. Chyceného může osvobodit dotykem nechyceny hráč, proto jej honič hlídá a současně chytá dalšího hráče. Uhlídá-li prvního a chytí druhého, stane se druhý honičem, hlídaný a honič jsou osvobození. Zaměření: rychlost, vytrvalost.	Místo: vymezená plocha Vyřazení: není Organizace:Vzhledem k počtu honěných a velikosti plochy určíme jednoho až tři honiče. Pravidla: Pokud honěný vyběhne při pronásledovaní za vymezený prostor, automaticky má funkci honiče, pokud honič překročí vymezený prostor, babu dát nemůže.
Aktivita v rámci mezipředmětových vztahů (Integrace prvků Tv – Čj)
3-8, žádné, střední	Hloupá kuchařka Hráči si zvolí jednoho z nich, který bude jako první představovat „kuchařku“. Ten si stoupne na předem určené místo („kuchyň“) a ostatní se cca 2-3 m od něj postaví vedle sebe do řady, čelem k němu. „Kuchař(ka)“ poté odříká formulku: „Já hloupá kuchařka dala jsem do polévky místo petržele (sem přijde vždy něco, co se obvykle dává do polévky – např. pepř, majoránka, mrkev,…) stromy (či jiné všeobecné podstatné jméno – např. auta, barvy, domácí práce, sporty,….). Pro hráče je důležité právě až to poslední všeobecné podstatné jméno. Každý si od něj totiž musí v duchu vymyslet jeden konkrétní příklad. (Např. v našem případě jsou to stromy, takže konkrétní příklady mohou být dub, buk, lípa,…). Když mají hráči příklady vymyšleny (pokud se stane, že někdo nemůže na nic přijít, ostatní mu pomohou), „kuchař(ka)“ začne nahlas odříkávat příklady právě od toho všeob. podst. jm., které si zvolil(a). Jakmile některý z hráčů (nebo i více hráčů – mohou si vybrat to stejné) uslyší ten svůj vymyšlený příklad, vyběhne směrem od „kuchaře(ky)“. „Kuchař(ka)“ vybíhá hned za ním a snaží se ho chytit. Pokud se mu(jí) to podaří, mění si role a chycený se stává „kuchařkou(em)“. Pokud se však pronásledovanému podaří dostat do „kuchyně“, aniž by byl chycen, role zůstávají nezměněny a starý(á) „kuchař(ka)“ musí znovu odříkat formulku, avšak s jiným všeob. podst. jm.. Hra není nějak časově omezena, tudíž o jejím trvání rozhoduje učitel nebo aktéři sami	Tato hra je určena dětem předškolního či mladšího školního věku. Rozvíjí nejen pohybové schopnosti, ale také jejich slovní zásobu a znalosti. Není to typická hra pro tělesnou výchovu. Vyskytuje se spíše ve školních družinách a školkách – pokud chceme mluvit o jejím pedagogickém zařazení – ale pro její jazykový prvek jsem ji sem zařadil. Co se týče bezpečnosti, jediné na co si dát pozor je to, aby se v prostoru honičky (hřiště, louka,…) nevyskytovaly předměty, které by po kontaktu s nimi mohly přivodit zranění.
Literatura:	ADAMÍRA, J. Malé hry. 1. vydání. Praha, Státní tělovýchovné nakladatelství, 1953. s. 56-61. ZAPLETAL, M. Hry na hřišti a v tělocvičně. 1. vydání. Praha, Olympia, 1987. s. 21-25. MAZAL, F. Pohybové hry a hraní. 1.vydání. Olomouc, Nakladatelství HANEX, 2000. s. 74-88. ISBN 80-85783-29-0.