| odlišnosti pravidel | učte se s námi ... | podání | přihrávka | nahrávka | útočný úder | blok | vybírání | herní kombinace | systémy |

| taktika podání | taktika příjmu podání | taktika útoku | taktika obrany | trénujte s námi ... |

Beach volleyball se hraje podle pravidel klasického (šestkového) volejbalu s těmito odlišnostmi:

1.

Hřiště o rozměrech 8x16 m je tvořeno pouze obrysovými čarami volně položenými na písku. Minimální vrstva písku je 30 cm.

2.

Družstvo tvoří dva hráči. Během jednoho turnaje nemohou být vystřídáni.

3.

Zápasy jsou hrány tie-breakovým systémem na dva vítězné sety do 21-ti bodů, případná třetí sada do patnácti, přičemž všechny musí skončit minimálně dvoubodovým rozdílem.

4.

Družstvo má během každého setu nárok na 2 oddechové časy po 30-ti vteřinách. Při střídání stran si nemohou družstva vybírat přestávky.

5.

Na podání se hráči pravidelně střídají a na podání má hráč pouze 1 pokus (5 vteřin od pokynu rozhodčího). Při podání nesmí podávající hráč přešlápnout ani podšlápnout koncovou čáru. Za pořadí na podání si zodpovídají sami hráči nikoliv rozhodčí.

6.

Rozhodčí může dát pokyn k provedení podání pouze tehdy, jestliže jsou přijímající hráči připraveni.

7.

Spoluhráč podávajícího hráče musí stát na takovém místě, aby svým postavením nebránil ve výhledu přijímajícím hráčům. V případě, že svým postavením ve výhledu brání, může přijímající hráč při zvednuté ruce (signál pro rozhodčího) požádat clonícího hráče o změnu jeho postavení. Takto požádaný hráč musí své postavení změnit. Nastane-li žádost přijímajícího hráče v průběhu pokusu o podání, podání se opakuje (nesmí se však toho zneužívat - rozhodčí trestá žlutou kartou provinilce).

8.

Příjem podání pokud je hrán prsty musí být čistý.

9.

Útočný úder musí být zahrán nataženými nebo pokrčenými prsty (orel) nebo být udeřen dlaní. Útočící hráč nesmí použít ulívky.

10.

Útok hraný obouruč vrchem (prsty) smí být poslán do pole soupeře pouze ve směru kolmém na osu ramen útočícího hráče. Povoleno je i odbití míče přes hlavu útočícího hráče, ale také za předpokladu, že dráha letu je kolmá na osu ramen. Jde-li nahrávka neúmyslně přes síť mimo kolmici, nebo míč z tohoto směru odfoukne vítr je to považováno za chybu. Chyba nastává v momentě, kdy míč přejde celým svým objemem svislou rovinu sítě nebo se dotkne bloku.

11.

Při smeči při níž má míč po celé své dráze sestupnou tendenci může bránící družstvo použít ke zpracování i nečisté údery (tažené míče, dvojdoteky a pod.). Tečuje-li však smeč síť nebo se dotkne bloku musí být následující úder zahrán čistě. Jestliže útok je zahrán tak, že míč po úderu stoupá, musí být následující úder čistý.

12.

Blok je považován za první úder. Po bloku je tedy možno hrát pouze dvakrát. Hráč, který blokoval může však po akci u sítě zahrát ještě jeden úder.

13.

Hráč při odehrání míče může překročit pomyslnou čáru pod sítí, nesmí však při tom překážet soupeři.

14.

Hráč nesmí hrát míč zpět do vlastní poloviny hřiště, pokud míč částečně nebo zcela přeletěl rovinu sítě do soupeřovy volné zóny vně přeletu.

15.

Při dopadu míče k postraní nebo koncové čáře rozhoduje o tom jestli je míč dobrý nebo v autu pouze jeho otisk.

16.

Mírné potažení míče při nahrávce je povoleno.

17.

Při přerušení hry se může hráč očistit na hřišti od písku, pokud však potřebuje opustit hřiště (použít ručníku) musí požádat o time-out.

18.

Je povoleno přetlačování míče nad sítí. Rozhodčí v žádném případě nenařizuje nový míč.

19.

V případě, že se hráč(ka) dotkne v průběhu rozehry sítě vlasy, nesmí to být považováno za chybu.

20.

21.

O způsobilosti hřiště rozhoduje rozhodčí spolu s technickým delegátem ABV.

22.

Kaučování družstva v průběhu utkání je zakázáno!

zpět na úvod stránky

Plážový volejbal - jinak také pískový volejbal, pokud se hraje na písku mimo pláže, si získal ve světě své příznivce. Jeho popularita a atraktivnost je tak veliká, že se již pravidelně konají turnaje ME a MS. Od roku 1987, kdy bylo první mistrovství světa v Brazílii, neuplynulo ani deset let a plážový volejbal byl zařazen na OH 1996 v Atlantě. Tento náročný sport je charakteristický tím, že "chodí za diváky", hraje se hlavně tam, kde je více lidí, t.zn. na plážích, na náměstích nebo ve sportovních areálech.

V plážovém volejbalu probíhají během roku souběžně světová a evropská série. V sezóně 1995/96 bylo ve světové sérii odehráno 17 turnajů na 4 kontinentech s dotací 2.5 mil. USD na odměny hráčům. V Evropě řídí volejbalové dění Konfederace evropského volejbalu (CEV), která sdružuje 53 členských evropských federací. Dotace evropského okruhu v plážovém volejbalu, který zahrnoval 5 turnajů (z toho jeden se konal v ČR - Doksy u Máchova jezera) činila v roce 1995 240 000 USD.

Od roku 1995 je Česká asociace plážového volejbalu (ČABV) součástí Českého volejbalového svazu (ČVS). Výkonný výbor v čele s prezidentem ing. M. Purnochem řídí všechny mistrovské soutěže v ČR. Ty zahrnují Mistrovství republiky, Český pohár a Letní pohár. Mezi nejúspěšnější dvojice mužů v ČR patří Pakosta - Palinek (mistři Evropy 1996), účastníci světové série, kteří se kvalifikovali na OH 1996. Z ostatních stojí za zmínku dvojice Džavoronok - Fikar, Stejskal - Chromý u mužů, Štorková - Hudcová, později Tobiášová - Hudcová a Dosoudilová - Celbová (mistryně Evropy 1996) u žen. Úspěšně si v evropském měřítku vede i dvojice našich juniorek Šťovíčková - Felbábová.

U nás se věnují plážovému volejbalu převážně hráči šestkového volejbalu. Pro některé se turnaje stávají součástí přípravy před mistrovskou soutěží šestek. Přesto, že plážový volejbal a volejbal šestek mají mnoho společného, existují mezi nimi i podstatné odlišnosti:

1.

Utkání se hraje na měkkém, pohyblivém písku za každého počasí (v dešti, v prudké záři slunce i v proměnlivém větru).

2.

Družstvo tvoří dva hráči, kteří hrají na ploše vymezené pouze koncovými a postranními čarami 16 m x 8 m a se speciálním míčem pro plážový volejbal (s podstatně menším vnitřním tlakem 171 - 221 kPa).

3.

Odlišná technika provedení některých herních činností jednotlivce je ovlivněna zejména kvalitou podložky (písek) a proměnlivými povětrnostními podmínkami. Výrazná je také četnost užívání technik herních činností jednotlivce oproti šestkám (např. častější nahrávka odbitím obouruč spodem nebo drajv...). Herní kombinace se vzhledem k počtu hráčů v poli výrazně liší od volejbalu šestek a některé (např. blokování po vlastním podání) se v šestkách nemohou vůbec realizovat.

zpět na úvod stránky

1.Na podání se hráči pravidelně střídají a na podání má hráč pouze 1 pokus (5 vteřin od pokynu rozhodčího). Při podání nesmí podávající hráč přešlápnout ani podšlápnout koncovou čáru. Za pořadí na podání si zodpovídají sami hráči nikoliv rozhodčí.

2.Rozhodčí může dát pokyn k provedení podání pouze tehdy, jestliže jsou přijímající hráči připraveni.

3.Spoluhráč podávajícího hráče musí stát na takovém místě, aby svým postavením nebránil ve výhledu přijímajícím hráčům. V případě, že svým postavením ve výhledu brání, může přijímající hráč při zvednuté ruce (signál pro rozhodčího) požádat clonícího hráče o změnu jeho postavení. Takto požádaný hráč musí své postavení změnit. Nastane-li žádost přijímajícího hráče v průběhu pokusu o podání, podání se opakuje (nesmí se však toho zneužívat - rozhodčí trestá žlutou kartou provinilce).

V plážovém volejbalu dvojic lze používat v podstatě všechna podání jako ve volejbalu šestek. Vzhledem k velikosti plochy hřiště, kterou vykrývají pouze dva hráči, se však naskýtá větší možnost získání přímého bodu z podání. Povětrnostní podmínky umožňují i větší variabilitu použití různých způsobů provedení podání.

Užívané způsoby podání v plážovém volejbalu:

Ze stoje - spodní, nízké v čelném postavení bez rotace míče

- spodní, nízké v bočném postavení bez rotace míče

- spodní, vysoké v bočném postavení bez rotace míče (“sky ball”)

- spodní, vysoké v bočném postavení s rotací míče

- vrchní, pomalé v čelném postavení bez rotace míče

- vrchní, prudké v čelném postavení s rotací míče

- vrchní, prudké v bočném postavení s rotací míče

Z výskoku - vrchní, prudké s rotací míče

Poznámka:

Při prudkých podáních v čelném postavení se užívají také podání se změnou rotace, úderem míče ze strany, oproti běžné horní rotaci. Při rotovaných podáních musí být zápěstí zesílené,protože míč pro plážový volejbal má nižší vnitřní tlak.

zpět na úvod stránky

1. Příjem podání pokud je hrán prsty musí být naprosto čistý.

2. Při smeči při níž má míč po celé své dráze sestupnou tendenci může bránící družstvo použít ke zpracování i nečisté údery (tažené míče, dvojdoteky a pod.). Tečuje-li však smeč síť nebo se dotkne bloku musí být následující úder zahrán čistě. Jestliže útok je zahrán tak, že míč po úderu stoupá, musí být následující úder čistý.

Tak jako v šestkovém i v plážovém volejbalu je přihrávka základem pro založení útočné akce. Nepřesná přihrávka, vzhledem k písčitému podkladu a velké ploše hřiště pouze pro dva hráče, znamená velkou výhodu pro soupeře. Přihrávku, tak jako v šestkovém volejbalu, chápeme jako první odbití při přeletu míče od soupeře přes síť po podání nebo po útočném úderu, který je lehce zpracovatelný. To znamená, že hráč který nepřihrává, má dostatek času na to, aby zaujal pozici nahrávače u sítě. Musíme konstatovat, že v plážovém volejbalu vrcholové úrovně dochází k těmto situacím i při příjmu podání, kdy přihrávka někdy hraničí s vybíráním míče v poli.

Užívané způsoby přihrávky v plážovém volejbalu:

- obouruč vrchem, prsty (v ose těla)

- obouruč spodem (bagrem), pod úrovní pasu stojícího hráče

- obouruč spodem (bagrem), nad úrovní pasu stojícího hráče

- obouruč spodem (bagrem), nad úrovní ramen stojícího hráče

- obouruč vrchem, spojenýma rukama (kaplička) nad hlavou

zpět na úvod stránky

1. Útok hraný obouruč vrchem (prsty) smí být poslán do pole soupeře pouze ve směru kolmém na osu ramen útočícího hráče. Jde-li nahrávka neúmyslně přes síť mimo kolmici, nebo míč z tohoto směru odfoukne vítr je to považováno za chybu. Chyba nastává v momentě, kdy míč přejde celým svým objemem svislou rovinu sítě nebo se dotkne bloku.

2. Mírné potažení míče při nahrávce je povoleno.

3. Hráč při odehrání míče může překročit pomyslnou čáru pod sítí, nesmí však při tom překážet soupeři.

Ve specializaci hráčů pro nahrávku se projevuje výrazný rozdíl mezi utkáním v plážovém volejbalu a volejbalu šestek. V plážovém volejbalu je nutné, aby oba hráči zvládli nahrávku jak obouruč spodem, tak obouruč vrchem. Vždy, když jeden z hráčů míč přihrává, stává se druhý hráč nahrávačem (výjimku tvoří situace, kdy se blokující hráč dotkne míče).

Užívané způsoby nahrávky v plážovém volejbalu:

- obouruč vrchem před sebe

- obouruč spodem (bagrem) před sebe

- obouruč spodem (bagrem) za sebe

zpět na úvod stránky

1.Útočný úder musí být zahrán nataženými nebo pokrčenými prsty (orel) nabo být udeřen dlaní. Útočící hráč nesmí použít ulívky.

2. Útok hraný obouruč vrchem (prsty) smí být poslán do pole soupeře pouze ve směru kolmém na osu ramen útočícího hráče. Povoleno je i odbití míče přes hlavu útočícího hráče, ale také za předpokladu, že dráha letu je kolmá na osu ramen.

3. Hráč při odehrání míče může překročit pomyslnou čáru pod sítí, nesmí však při tom překážet soupeři.

Plážový volejbal užívá široké škály útočných úderů stejně tak jako volejbal šestek. Míč má ovšem nižší vnitřní tlak a písek snižuje vertikální výskok a tím i úhel a prudkost smeče. Klasické ulití prsty sice není podle pravidel povoleno, ale zato se naskýtá velký prostor hřiště, který je vykrývaný pouze dvěma hráči. Proto sehrávají, ve větší míře než v šestkovém volejbalu, důležitou úlohu i ostatní útočné údery (drajv, lob) obohacené různou technikou provedení.

Užívané způsoby útočných úderů v plážovém volejbalu:

- smeč pevně sevřenou rukou (špetkou)

- smeč uvolněnou rukou s mírně roztaženými prsty (dlaňovou částí ruky)

- drajv bez rotace míče

- drajv s horní rotací míče (beach volley - úder)

- lob uvolněnou rukou s mírně roztaženými prsty (dlaňovou částí ruky)

- lob horní částí pěsti

- lob skrčenými posledními dvěma články prstů ruky (orel)

- lob napjatými konečky prstů (labuť)

zpět na úvod stránky

1. Blok je považován za první úder. Po bloku je tedy možno hrát pouze dvakrát. Hráč, který blokoval může však po akci u sítě zahrát ještě jeden úder.

2. Je povoleno přetlačování míče nad sítí. Rozhodčí v žádném případě nenařizuje nový míč.

3. Hráč při odehrání míče může překročit pomyslnou čáru pod sítí, nesmí však při tom překážet soupeři.

U plážového volejbalu se vyskytuje pouze jednoblok. Přestože úspěšnost jednobloku není vysoká (ve sledovaném utkání 6%), na vrcholové výkonnostní úrovni je blokování nezbytné. Tak jako v šestkovém volejbalu i v plážovém volejbalu blokující hráč signalizuje svému spoluhráči, zda blokuje diagonálu nebo útok soupeře po lajně. Na nižší výkonnostní úrovni hráči neblokují.

Užívané způsoby blokování v plážovém volejbalu:

- jednoblok obouruč

- jednoblok jednoruč

zpět na úvod stránky

1. Při smeči při níž má míč po celé své dráze sestupnou tendenci může bránící družstvo použít ke zpracování i nečisté údery (tažené míče, dvojdoteky a pod.). Tečuje-li však smeč síť nebo se dotkne bloku musí být následující úder zahrán čistě. Jestliže útok je zahrán tak, že míč po úderu stoupá, musí být následující úder čistý.

2. Hráč nesmí hrát míč zpět do vlastní poloviny hřiště, pokud míč částečně nebo zcela přeletěl rovinu sítě do soupeřovy volné zóny vně přeletu.

U vybírání pravidla plážového volejbalu povolují nečisté odbití s krátkým zadržením míče, pokud dráha letu míče po útočném úderu (smeč) směřuje shora dolů. To umožňuje širší škálu odbití při vybírání míče obouruč vrchem prsty, jednoruč nad hlavou nebo v pádu jednoruč spodem dlaňovou částí uvolněné ruky.

Užívané způsoby vybírání v plážovém volejbalu:

V postoji

- obouruč vrchem prsty (v ose i mimo osu těla)

- ostatními částmi těla (hlavou, trupem, nohama)

V pádu

- obouruč vrchem prsty

- ostatními částmi těla

zpět na úvod stránky

Vykrytí v plážovém volejbalu je náročná herní činnost jednotlivce, která vyžaduje mimo jiné dostatečnou zkušenost pro úspěšnou anticipaci (předvídavost) okamžité herní situace. Všechny možnosti vykrytí (vlastního bloku, útočícího spoluhráče, spoluhráče odbíjejícího obtížný míč, prostoru v poli) zahrnují způsoby i techniky odbití míče, které byly již v textu uvedeny. Tato činnost je velice úzce spjata s obrannými herními kombinacemi.

zpět na úvod stránky

Užívané útočné herní kombinace v plážovém volejbalu:

- s nahrávačem, který nepřijímá (nevybírá) míč od soupeře

- s přihrávkou k útoku

- s nahrávkou z pole

- na jednoduchý signál

Užívané obranné herní kombinace v plážovém volejbalu:

- bez bloku

- s jednoblokem

Užívané útočně obranné herní kombinace v plážovém volejbalu:

- vyčkávací postavení (1-1, 0-2)

- postavení při podání soupeře

zpět na úvod stránky

V plážovém volejbalu je optimální situace, když oba hráči v družstvu (univerzálové) zvládnou dokonale všechny herní činnosti. Pokud tomu tak není, jsou spoluhráči specializovaní pro hru na síti (blokař) a hru v poli (polař). Podle tohoto hlediska můžeme charakterizovat obranné herní systémy.

Užívané obranné herní systémy v plážovém volejbalu:

- se dvěma hráči v poli

- s polařem a blokařem

- se dvěma univerzálními hráči

Uvedené obranné systémy vycházejí z výkonnostní úrovně družstva. Se dvěma hráči v poli hrají hráči menšího vzrůstu, kteří neblokují a soustřeďují se na obranu v poli. Systém s polařem a blokařem předpokládá jednoho ze spoluhráčů vysoké a druhého menší postavy. Pokud jsou spoluhráči na vysoké výkonnostní úrovni ve všech herních činnostech, hovoříme o systému se dvěma univerzálními hráči. Tito hráči se ve hře střídají v obraně na síti i v poli.

Útočný herní systém v plážovém volejbalu je pouze jediný - nahrávačem je ten hráč, který nepřijímá míč.

zpět na úvod stránky

Taktika je soubor poznatků, zkušeností ale i pravidel a jednání pro úspěšné vedení utkání. Je zřejmé, že význam taktiky stoupá s růstem proměnlivosti sportovního soutěžení, z čehož vyplývá nutnost sledovat dynamické změny v herních situacích a rychle vybírat optimální řešení často v krátkém časovém úseku. V plážovém volejbalu jsou taktické možnosti mimořádně velké a kladou vysoké nároky na taktické jednání hráčů. To předpokládá mimo jiné i schopnost rychle analyzovat situaci a předvídat její vývoj, rychle reagovat a vybrat optimální řešení, zkušenost a souhru myšlení se spoluhráčem. Je evidentní, že taktické jednání je v úzké vazbě na kondici hráčů a techniku provádění pohybové činnosti.V dalším textu uvádíme některé rady a doporučení pro utkání v plážovém volejbalu.

a)

b)

c)

S větrem v zádech

-

-

podávat do zadní části hřiště (míč je nesen větrem)

-

Proti větru

-

riskovat podání

-

měnit prudkost a délku podání, abychom donutili soupeře ke změně postavení

-

míč podávat se zpětnou rotací, protože nahromadění vzduchu před míčem způsobuje nepravidelnou dráhu letu

-

prudká podání provádět křížem přes hřiště nebo mezi hráče

Při bočním větru

-

podávat "do větru", což způsobuje těžší odhad dráhy letu míče

-

při podání "do větru" volit kratší podání

-

míč podávat s boční rotací

-

rotované podání sřídat s rotací od nebo k přijímajícímu hráči

Při slunečním svitu

-

při nízkém slunci volíme směr podání tak, aby byl hráč oslněn

-

při vysokém slunci dávat vysoká podání

zpět na úvod stránky

-

výchozí pozice pro příjem podání je asi 7m od sítě, střed hřiště převezme hráč stojící diagonálně proti podávajícímu protihráči nebo hráč psychicky i fyzicky odolnější

-

podle větru se výchozí pozice posouvá vpřed nebo vzad

příjem podání směřuje pokud možno směrem k pomyslné dráze pohybu hráče vpřed, tj. do středu asi 1m od sítě přiměřeně vysoko

-

nepřijímající hráč běží co nejdříve na pravděpodobné místo přihrávky a musí vždy předpokládat nepřesný příjem podání

zpět na úvod stránky

-

výška a délka nahrávky závisí na kvalitě smečaře, vysoké a dlouhé nahrávky se nepoužívají

-

bezprostředně po nahrávce nahrávající hráč sleduje pohyb bránících protihráčů a informuje smečaře o výhodném směru útoku

-

každý smečař podle předchozích zkušeností se soupeři se snaží předvídat situaci sám

-

prudký útok usměrňujeme mezi dvojici hráčů v poli, pokud není blok

-

jestliže hůře smečující hráč přijímá podání, snaží se o přihrávku k útoku na spoluhráče

-

pro útok je výhodné, když jeden z dvojice spoluhráčů je levák a druhý pravák

zpět na úvod stránky

Hráči si zpravidla signalizací domlouvají, jaký prostor v poli blokující hráč bude vykrývat, tzn., že neblokuje míč.

Hráč v poli nechává do posledního okamžiku smečujícího protihráče v nevědomosti, který prostor v poli podle předchozí signalizace bude vykrývat.

Obrana na síti

-

blokující hráč zaujímá postavení tak, aby byl možný pohyb vpřed k síti na blok i vzad pro obranu v poli podle připravenosti útoku soupeře

-

blokující hráč nechá smečaře v nevědomosti tak dlouho jak je to možné, zdali bude vůbec blok proveden

-

míče nahrané blízko k síti se blokují s maximálním přesahem přes síť

-

užíváme "falešný blok" tzn., předstírat zahájení bloku a potom vyrazit zpět do obrany v poli po nahrávce soupeře tak, že ponecháme natažené ruce směrem nahoru

Obrana v poli

-

při nepřesném příjmu míče u soupeře blokař rychle odstupuje od sítě a zaujímá postavení pro obranu v poli (svému spoluhráči rukama signalizuje, kterou část v poli bude vykrývat - pravou nebo levou).

-

hráč v poli má výchozí pozici v zadní části hřiště tak, aby bylo možné vybírat míč za blokem i mimo blok

-

hráč v poli zaujímá pozici 5-6m od sítě, protože musí vybírat i míče do zadní části hřiště

-

rozhoduje se pro obranu v prostoru hřiště podle dohodnuté signalizace s blokařem případně znalosti protihráčů

zpět na úvod stránky

Plážový volejbal, během své krátké existence, se již dostal do podvědomí lidí na celém světě. Olympijské hry v Atlantě 1996 potvrdily jeho oprávněné místo ve sportovním dění téměř na všech kontinentech.

U nás, v České republice, došlo v posledních letech k podstatnému zlepšení v oblasti organizace a přípravy soutěží v plážovém volejbalu. Výsledkem práce ČABV (České asociace beach volleyballu) jsou i kvalitní výsledky některých hráčů od roku 1994 na mezinárodním poli. Organizace a příprava soutěží, mimo jiné také okruh mistrovství Evropy 1995 v Doksech a připravovaný Challenger Cup 1997 v Karlových Varech, je ovšem pouze jednou stránkou úspěšnosti tohoto atraktivního sportovního odvětví. Tou druhou stránkou je kvalita sportovní přípravy samotných hráčů na mistrovské soutěže. Není tajemstvím, že všichni naši vrcholoví hráči i hráčky začínali šestkovým volejbalem, který stále ještě hrají. Je to pochopitelné a nějaký čas to bude zřejmě ještě trvat, protože soutěžní sezóna u nás i v Evropě probíhá v krátkém časovém období (přibližně květen - srpen) a profesionální hráči, kteří nemají dostatek finančních prostředků musí podepsat smlouvy i s družstvy šestkového volejbalu. Přechod ze šestkového do plážového volejbalu není jednoduchý, ale výsledky na mezinárodním poli potvrzují, že takto připravení hráči mohou v evropském měřítku prozatím dosáhnout vynikajících úspěchů. Zejména tehdy, pokud v oddílech šestkového volejbalu je plážový volejbal zařazen také do tréninkového plánu družstva. Speciální příprava pouze pro plážový volejbal a účast na soutěžích po celý kalendářní rok je zatím pro většinu hráčů nereálná. Seriál Světového okruhu sice probíhá po celý rok, ovšem účast na všech těchto akcích je finančně náročná, nemluvě o nutnosti kvalifikovat se do hlavní soutěže. Přesto již existují některé oddíly, které upřednostňují speciální přípravu pro plážový volejbal a šestkový volejbal je doplňkovým sportem.

Po těchto zkušenostech můžeme říci, že sportovní příprava hráčů plážového volejbalu může být úzce specializovaná (zejména hráči Světové serie) nebo může být hlavní náplní sportovní přípravy plážový volejbal a šestkový volejbal jako doplňkový, případně obráceně t.zn. plážový volejbal je doplňkový ve sportovní přípravě šetkového volejbalu.

Plážový volejbal vrací volejbal na vrcholové výkonnostní úrovni do přírodních podmínek (slunce, vítr, déšť). V minulosti, právě v těchto podmínkách, naše ještě československá volejbalová škola slavila své veliké úspěchy. Zejména v technicko-taktické oblasti lze pro plážový volejbal čerpat poznatky od renomovaných českých autorů jako je pan Stibitz, Tobolka, Kobrle, Malý později Ejem, Buchtel, Kaplan. Plážový volejbal sice není šestkový, přesto ale můžeme, zejména na začátečnické výkonnostní úrovni, vycházet z některých jeho metodických doporučení. Stejně tak lze vycházet i z naší tradice ve hře dvojic (debly), kdy deblová mistrovství absolvovali nejlepší hráči šestkového volejbalu. Hra dvojic má u nás velikou tradici. Jak uvádí pan Stibitz F. ve své učebnici Odbíjená z roku 1958, hráli se u nás v této době “pánské nebo dámské debly nebo mixy”. Tzv. “Moravské debly” se hrály na polovičním hřišti se shodnými pravidly jako tehdy v šestkovém volejbalu, citujeme “proto jsou výbornou přípravou pro závodní hráče šestek, neboť každý hráč přijde mnohem častěji do styku s míčem, musí umět smečovat, nahrávat, blokovat a hlavně musí krýt větší část pole než při šestkách. “Debly na celé” byla hra dvojic na celé hřiště při šestkových pravidlech s dohodou, že se neužívá ulití. Jak se dále uvádí v této učebnici, američtí hráči se také utkávali proti sobě ve dvojicích na celém šestkařském hřišti. Byla povolena i hra nohou. V tehdejší ČSR se hráli debly na polovinu celého hřiště. Již v roce 1926 se hrálo mistrovství vysokých škol a od třicátých let se hrála mistrovství ČSR s pravidly, která povolovala přesahování přes síť a překračování střední čáry, pokud se tím nepřekáželo soupeři. Povolení “tahání” míče při smeči bylo údajně sporným bodem pro další pokračování deblových soutěží zejména pro hráče šestkového volejbalu. Hlavním důvodem ovšem bylo to, jak uvádí pan Stibitz, že hráči šestkového volejbalu dávali přednost deblům pro jejich dynamičnost před tehdejší statickou hrou volejbalu šestek. V roce 1954 opět hra dvojic měla opět svoji mistrovskou soutěž. Z dalších obměn volejbalu v tehdejší době stojí za zmínku průpravná hra dvojic na celém šestkovém hřišti proti čtyřem a více hráčům se zákazem ulití a vrchního podání. Jinou doporučenou průpravnou hrou byla hra dvojic nebo trojic v zadní polovině hřiště.

Teorie tréninku ve sportovních hrách chápe tréninkový proces jako jednotu nácviku, herního tréninku, kondičního tréninku a regenerace. Obsah této příručky je zaměřen na nácvik herních činností a herní trénink v plážovém volejbalu. Neklademe si za úkol předložit zásobník speciálních cvičení, ale chceme oživit některé teoretické vědomosti pro to, abychom vlastním výběrem didaktických prostředků (metodické formy a tréninkové metody) s respektováním výkonnostní úrovně a motorického učení, dosáhli požadovaného cíleného úkolu. Teprve po určení charakteru cvičení , na podkladě filozofie hry, určíme které herní činnosti lze nacvičovat. Tréninkový proces je ve všech jeho částech provázen motivací. To je první předpoklad pro to, abychom dosáhli požadovaného úspěchu. Mimo jiné i trenér je motivačním faktorem a jeho tvůrčí schopnost aplikovat teoretické vědomosti do volejbalové praxe bez šablonovitosti, je vždy pro hráče přínosem.

Tato příručka, která navazuje na první díl s názvem “Hrajeme plážový volejbal”, obsahuje doporučení pro samostatnou konstrukci průpravných a herních cvičení s cíleným zaměřením. Při výběru těchto cvičení u nácviku i herního tréninku vycházíme z charakteru odbíjení míče, přerušovaně nebo nepřerušovaně, se všemi jeho specifikacemi (na místě - s přemístěním, v postoji - s předchozími a následnými činnostmi, odbíjení míče stejným způsobem - střídavě jinými způsoby, mimo hřiště - na hřišti, usměrněné odbití míče před sebe - přesné odbití na hráče nebo do pole soupeře). Je evidentní, že v nácviku herních činností postupujeme od přerušovaného odbití míče po nepřerušované odbíjení. Přerušit řetězec odbíjení míče je vždy snahou útočné fáze hry, zatímco v obranné fázi hry se hráči snaží pokračovat v nepřerušovaném odbíjení míče dalším řetězcem (vybírání-přihrávka, nahrávka, útočný úder). U nácviku herních činností využíváme odbíjení míče jak přerušované tak nepřerušované, adekvátně s růstem výkonnostní úrovně. Stejně tak v herním tréninku přerušovaně, při herních činnostech s anaerobně-aerobním krytím pohybové činnosti a nepřerušovaně s převažujícím aerobním krytím pohybové činnosti.

Vycházíme z předpokladu, že nepřerušované odbíjení míče znamená přesné odbíjení míče. A nepřerušované, přesné odbíjení míče podle pravidel je odbíjení správnou technikou. A správná technika je technika provedení herních činností jednotlivce, která vede k vítězství družstva.

Čerpáno z literatury:

1. VLACH, J. Hrajeme plážový volejbal: učební texty. 1. vyd. Ústí n.L.: UJEP PF, 1997. 46 s. ISBN 80-7044-154-2.

2. VLACH, J. Trénujeme plážový volejbal: učební texty. 1. vyd. Ústí n.L.: UJEP PF, 1998. 41 s. ISBN 80-7044-181-X.

zpět na úvod stránky