2. Základní metody sledování stavby a složení těla sportovce a jeho vývoj

Vyšetření postoje a držení těla

Ve stoji s chodidly 5 cm od sebe rovnoběžně při pohledu zezadu vyšetřujeme postavení nohou a kolenního kloubu, pánve,

odchylky páteře do stran, postavení lopatek, držení ramen a hlavy.Vyzveme pacienta, aby se postavil na špičky, poté provedeme

úklony trupu do stran, předklony s nataženýma nohama- sledujeme rozsah pohybu, rozvíjení páteře, mizení nebo zvýraznění odchylek.

Při chůzi sledujeme postavení nohou, kolenních a kyčelních kloubů, pánve a souhyby paží. Vyšetřujeme rotaci hlavy,

pohyblivost ramenního kloubu, extenze v loketním kloubu a zápěstí.Při vyšetření můžeme zjistit hypermobilitu,

která snižuje statickou stabilitu, proto její včasné detekci věnujeme velkou pozornost.

Svalová dysbalance

Toto vyšetření vyžaduje velkou pozornost, zejména v období růstu. Velká část dětské populace trpí

funkčními poruchami svalstva, které přerůstají u 20 % jedinců v trvalé poruchy.

Kompenzační cvičení pomáhají tento problém redukovat /předcházet pozdějším bolestem zad ad./.

Patří mezi nejčastější poruchy u sportovců. Příčinou jsou zejména stereotypní zatížení některých svalů.

Svaly s výraznou posturální funkcí reagují na zatížení hypertrofií /zvětšením síly a zkrácením v klidu/.

Klouby v této oblasti nelze plně pohybově využít. Svaly fázické zpravidla reagují oslabením a útlumem.

Klouby takových svalů mají nefyziologické postavení, vzniká zde i ve vzdálenějších místech bolest.

Typické je to pro klouby kyčelní, bederní páteř, ramenní klouby a klouby hlavy.

Somatometrické hodnoty

Tělesná výška

Vyšetřovaný stojí zády ke stěně, s chodidly u sebe, paty, hýždě, lopatky a hlava u stěny, oči směřují na protilehlý bod ve stejné výšce,

přesnost měření se udává na 0,1 cm

Kaliperace

Jednoduchá metoda, kterou hodnotíme tloušťku kožních řas. Lze měřit na 1-99 anatomických místech lidského těla,

nejčastěji však měříme 3, 7 či 10 různých kožních řas.

K měření používáme kaliper /Bestův, Harpendenský/. K výpočtu potřebujeme tabulky vytvořené zvlášť pro jednotlivé kalipery.

BMI /Body Mass Index/- index tělesné hmotnosti

Používáme jej k určení tělesné hmotnosti vzhledem k tělesné výšce:

tělesná hmotnost v kg

BMI= ---------------------------------

tělesná výška v m ²

	ženy	muži
podváha	< 19	< 20
Normální hmotnost	19 – 23,9	20 – 24,9
Obezita 1.st.	24 – 28,9	25 – 29,9
Obezita 2.st.	29 – 38,9	30 – 39,9
Obezita 3.st. /morbidní/	> 39	> 40

(převzato z Anděl, 2001)

K hodnocení tělesného složení a stupně obezity můžeme použít i Brocův index, kde hodnota >1 svědčí jistou obezitu:

skutečná hmotnost v kg

BI%= ¾¾¾¾¾¾¾¾¾¾¾¾¾ × 100

výška těla (cm)

WHR / waist-hip ratio/- poměr obvodu boků a pasu

Existuje více hodnocení obvodů, mezi ně patří i nejznámější metoda, která určuje poměr obvodu pasu a boků v jejich nejširším místě.

Vyšetření WHR je zásadní kvůli možnému vzniku rizik pro určitý typ regionálního výskytu tukové hmoty pro muže a ženy.

Především u androidní /abdominální/, formy obezity je výskyt poruch metabolismu a kardiovaskulárních chorob mnohem vyšší

než je tomu u gynoidní /gluteofemorální/ formy.

Další specifické metody určení tělesného složení

Bioimpedanční metoda /BIA/ měří odpor tkání lidského těla, který vzniká při průběhu slabého elektrického proudu mezi dvěma místy,

která leží většinou na horní a dolní končetině zvoleného subjektu. Tato metoda se nedoporučuje u pacientů při přísné redukční dietě s ohledem

na faktor hydratace organismu.

DEXA nebo-li dvoufotoná absorpciometrie je využívána při průzkumu hustoty kostí, v menšinovém případě ke zjišťování množství tuku v lidském těle.

Jinými autory prezentována jako dvojenergetická rentgenová absorpciometrie. V současné době se tato metoda úspěšně rozšiřuje, ale je také nákladná.

Hodnocení tělesného vývoje a zralosti

Kalendářní věk se často neztotožňuje s věkem biologickým, existují individuální odchylky každého jedince. Vyšetření stupně tělesného vývoje

a zralosti je důležité u chlapců ve věku od 12 do 18 let. Ukazatelem růstu jsou nárůst svalové hmoty, síly, vytrvalosti. Zmíněné schopnosti

jsou důležitým ukazatelem fyzické výkonnosti, ale také pro riziko vzniku úrazu. Tanner určuje 5 možných stupňů vývoje sekundárních pohlavních

znaků, dle kterých lze vyhodnotit vývojový stav zevního genitálu.

Tannerova stupnice pubertálních znaků u chlapců (převzato z Kučera, 1999)

stupeň	Znaky
1.	Začátek vývoje dospívání. Větší přírůstky tělesné výšky a hmotnosti.
2.	Začátek velkého přírůstku tělesné výšky. Začátek zvětšování testes, skrotum.
3.	Je větší přírůstek do výšky. Přibývá tmavé pubické ochlupení. Zvětšují se testes a skrotum, penis se prodlužuje. Epifýzy jsou v tomto období velmi zranitelné.
4.	Pubické ochlupení se rozšiřuje, více tmavne a začíná se vlnit Penis se zvětšuje do šířky. Klesá procento tukové tkáně. Je dosažen maximální přírůstek hmotnosti /roste svalová hmota/.
5.	Pubické ochlupení přesahuje až na vnitřní stranu stehen. Pubické ochlupení a genitál mají dospělý vzhled. Je dosažen dospělý vzhled.

(převzato z Meško a kol., 2004)

Období nerychlejšího růstu do výšky nastává u českých chlapců kolem 14. roku věku. Za 12-18 měsíců nato začnou

rychle přibývat na hmotnosti /převážně podílu svalové hmoty/.V 18 letech dosahují v průměru 5. stupně dle Tannerovy stupnice.

Somatotypologie

Stavba těla zvyšuje předpoklady v určité sportovní disciplíně. Nejznámější hodnocení somatotypu prezentuje Sheldonova teorie,

kterou vypracovali Heath, Carter (1967). Pro určení somatotypu bere v úvahu tyto faktory: výška, hmotnost, tloušťka kožní řasy na 7 místech těla.

Sheldonův trojúhelník prezentuje následné tři možné somatotypy:

Endomorf	Převládají kulaté tvary, měkké svalstvo, vrstva podkožního tuku.
Mezomorf	Převládá dobře vyvinuté svalstvo a silná kostra.
Ektomorf	Převládá dlouhé tělo a končetiny, znaky gracility a křehkosti, slabší svaly a kosti.

(převzato z Meško a kol., 2004)

Energetický výdej při pohybové činnosti

Výdej energie při pohybové aktivitě závisí na její intenzitě a trvání. Trénovanost snižuje energetický výdej dané práce při submaximálním

zatížení a umožňuje větší výdej při zatížení s maximální intenzitou. Energetický výdej se udává v jednotkách litry za minutu či mililitry na 1 kg hmotnosti,

nebo metodou nepřímé energometrie /litr O₂= 20 kJ či 5 kcal, 1 kcal= 4,2 kJ/. Používá se také jednotka MET /metabolický ekvivalent/,

který vyjadřuje kolikanásobně je výdej energie vyšší než bazální metabolismus vyšetřovaného. V běžném životě, při denních aktivitách zřídkakdy

hodnota přesáhne 10 MET, při závodní činnosti a tréninku 20 MET a při krátkodobých výkonech s maximálním zatížením dosáhne proband až 100 MET /př. odraz/.

Energetický výdej u vybraných pohybových aktivit

Pohybová aktivita	výdej	energie
	kJ.min^-1.kg^-1	kcal.min^-1.kg^-1
Aerobik střední intenzity	0,431	0,103
Aerobik vysoké intenzity	0,565	0,135
Basketbal	0,577	0,138
Badminton	0,406	0,097
Běh 10 km/hod	0,690	0,165
Běh 16 km/hod	1,109	0,265
Cyklistika 20km/hod	0,418	0,100
Box	0,929	0,222
Fotbal	0,552	0,132
Hokej	0,561	0,134
Chůze	0,335	0,080
Judo	0,816	0,195
Pádlování- rekreační tempo	0,184	0,044
Pádlování- závodní tempo	0,431	0,103
Plavání- kraul	0,653	0,156
Plavání- prsa	0,678	0,162
Skákání přes švihadlo 70/min	0,678	0,162
Skákání přes švihadlo 125/min	0,740	0,177
Squash	0,887	0,212
Tanec /lambada/	0,703	0,168
Tenis	0,452	0,108
Volejbal	0,210	0,050

(převzato z Meško a kol., 2004)

Energometrie tréninkové jednotky

Výdej energie v tréninkové jednotce lze hodnotit např. nepřímo dle Dal Monteho telemetricky a následným výpočtem

ze spotřeby kyslíku nebo přímo. Orientačně lze výdej energie zjistit dle tabulek. Pro získání celkové představy

o energetické spotřebě se musí provést důsledná evidence pohybových činností a chronometráž. Záznam lze vyhodnotit

pomocí sporttestru /vztah pásem srdeční frekvence a individuální spotřeby kyslíku/. Energetickou náročnost cvičební či tréninkové

jednotky lze vyhodnotit dle následujícího schématu:

Výdej energie	za hodinu	Intenzita zatížení
kJ	kcal
do 1260	do 300	Nízká
1260-2099	300-499	Střední
2100-2950	500-700	Vysoká
nad 2950	nad 700	Velmi vysoká

(převzato z Meško a kol., 2004)

Chronometráž tréninkové jednotky

Jedná se o velmi jednoduchou metodu, která informuje o charakteru celkového zatížení i o využití času tréninkové jednotky.

Vybranému jedinci se jedněmi stopkami měří čas cvičební jednotky, druhými čas nic nedělání. Stopky se stlačují vždy naráz

a naměřené jednotky se ihned zaznamenávají. Ze záznamu vyplyne efektivita pohybové činnosti /čistý čas/. Hodnocení lze doplnit

jednotlivými intervaly měření srdeční frekvence /SF/. Zkušenosti poukazují na efektivitu vyučovací či tréninkové jednotky sportovních her pouze 20-40%.

Kritéria maximálního zatížení

Za maximální zatížení se považuje: 180-200 tepů/min /s ohledem na věk, pohlaví ad./

respirační kvocient nad 1,1

hladina laktátu nad 8 mmol^-1

frekvence dýchání kolem 40 vdechů/min.

maximální pocení, zčervenalá kůže ad.

Borgova škála subjektivního hodnocení zatížení

Ve světě má tato metoda široký ohlas. Borg ji publikoval již v roce 1973. Je velmi jednoduchá a dá se velmi jednoduše použít i v praxi.

Uvádíme její anglické znění spolu s českým pro individuální posouzení.

6	No exertion	Žádné úsilí
7	Very, very light	Velmi, velmi lehké
8
9	Very light	Velmi lehké
10
11	Fauly light	Dost lehké
12
13	Somewhat hard	Trochu těžké
14
15	Hard	Těžké
16
17	Very hard	Velmi těžké
18
19	Very, very hard	Velmi, velmi těžké
20	Maximal exertion	Maximální úsilí

(převzato z Komadel a kol., 1997)

Bodové ohodnocení tréninkového zatížení

Metoda vyjadřuje zatížení v tréninku v bodech či ve vztahu k tepové frekvenci /TF/.

Po skončení zatížení se zaznamená jeho trvání a hned v prvních 10 sekundách se sportovci měří TF.

Hodnotí se dle následujícího schématu:

TF za 10 s	Body za min.
18-19	1
20-21	2
22-23	3
24-25	4
26-27	5
28-29	6
30-31	7
32+	8

(převzato z Komadel a kol., 1997)

Toto bodové ohodnocení se násobí trváním tělesného zatížení v minutách a získáme hodnotu sledovaného úseku zatížení.

Hodnotu zatížení celé tréninkové jednotky činí součet hodnot těchto úseků. Body lze stanovit buď z jedné či více tréninkových

jednotek či větších časových období. Hodnota do 200 bodů za den signalizuje nízké zatížení, při 400 bodech za den střední zatížení

a nad 600 bodů za den vysoké zatížení.

Aerobní práh

Za aerobní práh se považuje hodnota laktátu /La/ v krvi, která ještě zajišťuje převahu získávání energie oxidativními procesy.

V klidu bývá hladina La v krvi 0,7-1,5 mmol.l^-1. Její zvýšení na 2 mmol.l^-1ještě umožňuje dlouhotrvající zatížení na vyrovnané

aerobní hladině metabolismu.Do 2 mmol.l^-1se organismus ještě nachází v aerobním pásmu. Relativní intenzita zatížení při této hodnotě La je asi 50% VO₂max.

Tepová frekvence bývá v tomto pásmu u dospělých, zdravých mužů 130-150 tepů/min. Problematika aerobního prahu je diskutována

nejčastěji v souvislosti s prahem anaerobním.

La /mmol.l^-1/	Aerobní pásmo	Přechodné pásmo	Smíšené pásmo	Anaerobní pásmo
do 2	X	-	-	-
2	X	X	-	-
4	-	X	X	-
6	-	-	X	X
8	-	-	X	X
nad 8	-	-	-	X
	50% VO₂max			100% VO₂max

(převzato z Meško a kol., 2004)

Anaerobní práh

U zdravého člověka Anaerobní práh /AP/ definujeme jako hraniční intenzitu zátěže, jejíž překročení vede k ochranné fyziologické únavě

během desítek sekund až několika minut, zatímco pod úrovní AP nastává únava daleko později. Stanovujeme jej nejčastěji ze změn

kinetiky minutové ventilace, spotřeby kyslíku, výdeje oxidu uhličitého, změn respiračního výměnného koeficientu, tepová frekvence, utilizace kyslíku.

Mezi metody určení anaerobního prahu patří stanovení laktátu /La/ z krve. Množství La se krvi zvyšuje stupňovitě se zvyšováním rychlosti,

v okamžiku jeho prudkého nárůstu nastává anaerobní práh. Conconi navrhl lépe použitelnou metodu v terénu. Je založena na principu,

že srdeční frekvence se při tomto stavu zvyšuje jen nepatrně. Sportovci trénují převážně s vyšším tělesným zatížením, proto je nutné hladinu La sledovat,

aby nedošlo k možné acidóze /překyselení, zvýšení množství kyseliny mléčné, laktátu ve svalech/.Kdyby došlo k překyselení, organismus potřebuje

větší množství času k regeneraci, tzn. absence tréninku, čas odpočinku, který trvá mnohem déle. Rovněž trénink obratnosti se při množství La nad 8 mmol.l^-1

nelze úspěšně absolvovat. Místní acidóza může poškodit některá svalová vlákna, tato menší zranění mohou předcházet některým vážnějším formám poškození.

Stresový práh

Termín v podstatě shodný s AP. Je používán v sekundární prevenci, v případech pochybnosti považujeme za prahovou vždy tu nižší, bezpečnější intenzitu zátěže.

Klidová tepová frekvence

Klidová tepová frekvence /TF/ se měří ráno hned po probuzení ještě v klinostáze /vleže/. V uvolněném stavu, při klidném dýchání,

v místnosti by nemělo být intenzivní světlo ani hluk. Na a. radialis měříme TF celou minutu v poloze skrčmo a položené na hrudníku.

Minimální doba měření je u chlapců 20 a u dívek 28 dní. Výjimky tvoří dny s onemocněním či neobvykle velkou pohybovou i psychickou zátěží.

Z těchto měření se vypočítá průměr a zaokrouhlí na celé číslo.

Vývoj klidové TF sportovce

5.den těžký trénink

11.den závod

17.-21.den chřipka

(převzato z Kučera, 1999)

Krevní tlak při zátěži

V dynamické zátěži stoupá systolický krevní tlak /STK/, diastolický krevní tlak /DTK/ je zatížen takovou chybou auskultačního měření, že nemá smysl ho zjišťovat.

Měření TK je nutno interpretovat v závislosti na mnoha faktorech: věku, intenzitě a typu pohybové zátěže. Hypertonická reakce je individuální u každého jedince.

U extrémně zdatných je TK v oblasti patologických hodnot až při nejvyšším stupni zátěže, proto jsme tolerantnější. Pro starší jedince je riziková hodnota

220-230 mmHg v maximální zátěži. U dětí je velmi nebezpečná hranice 250 mmHg. Měření TK auskultační metodou lze zapsat do protokolu.

TK při statickém zatížení měříme před uvolněním stisku flexorů prstů levé ruky s manžetou na pravé paži.

Hodnoty TK pro dynamickou zátěž na bicyklovém ergometru

na úrovni zátěže 2W/kg pro STK dle věku

STK /mmHg/	15 let	25 let	35 let	45 let	55 let	>65 let
Průměr	155	166	170	182	190	195
Horní mez	190	200	205	210	215	220

(převzato z Kučera, 1999)

Výkon [W]

Udáváme ve Wattech vždy ve vztahu k tělesné hmotnosti, výšce, BMI, povrchu těla či svalové hmotě.

Nejčastěji se užívá vztah Wattů na 1 kilogram tělesné hmotnosti.

Stupeň zatížení	Intenzita
1 W/kg	Nízká
2 W/kg	Střední
3 W/kg	Vysoká

(převzato z Kučera, 1999)

Maximální minutová ventilace /MMV/

=největší objem vzduchu, který vyšetřovaný proventiluje za 1 minutu při pohybové aktivitě, provádí se prostřednictvím spirometru, spirografu.

Měření se provádí jen v intervalu 15 nebo 30s, poté se přepočítává na minutovou hodnotu. Hodnoty jsou variabilní,
neboť jsou ovlivněny spoluprácí a motivací vyšetřovaného. Náležitá hodnota se vypočítá dvěma způsoby:

nepřímou metodou:

MMV_NÁLEŽITÁ= VC_NÁLEŽITÁ . 20

přímou metodou:

MMV_NÁLEŽITÁ= VC_NÁLEŽITÁ . a

kde a je korekční faktor pro věk: do 45 let a =22, nad 45 let a = 17

VC_NÁLEŽITÁ zjistíme z testu „stanovení vitální kapacity plic“

Naměřené hodnoty porovnáváme s normami. Výsledek nás informuje o funkčním stavu

dýchacího svalstva, o činnosti respiračního systému. Při hodnocení je dalším kritériem i výpočet dýchací rezervy /dr/.

Jedná se o poměr klidové a maximální minutové ventilace. Náležitá hodnota se má pohybovat od 1:5 do 1:10 /s možným průměrem 1:7/.

Nižší hodnoty charakterizují slabší, podprůměrně zdatný respirační systém.

Můžeme tedy doplnit o další vzorec, který hodnotí množství dechové rezervy v %:

dr /v %/ = MVV - x . 100

Kde x je průměrná hodnota objemu vzduchu při daném výkonu na 1 minutu práce.

Naměřená hodnota vyjadřuje zapojení dýchacího aparátu při určité pohybové aktivitě.

- příkladem je test minutové ventilace, jeho průběh na Video č.1

a počítačové znázornění na Video č.2

Inspirační rezervní objem /IRV/

Hodnoty IRV jsou ovlivněny individuálním přístupem, polohou jednotlivce /největší- ortostáza, nejmenší - klinostáza/.

Výpočet se provádí dle vzorce:

IRV_NÁLEŽITÁ = VC_NÁLEŽITÁ - (V_{T NÁLEŽITÁ} + ERV_NÁLEŽITÁ)

Expirační rezervní objem /ERV/

Nejnižší je v klinostáze /20,5% VC/, vsedě se pohybuje okolo 32% VC, v ortostáze 34% VC.

Při opakovaných měřeních nacházíme vysokou individuální odchylku získaných hodnot.

Výpočet náležité hodnoty ERV se provádí dle vzorce:

ERV_NÁLEŽITÁ /v %/= VC_{NÁLEŽITÁ . 0,21}

Dechový objem /V_T/

U zdravého jedince se V_T pohybuje okolo 15 – 18% VC. Inspirační vrcholy záznamu dýchání určují střední dechovou polohu.

Náležité hodnoty dechového objemu vypočteme ze vzorce:

V_{T
NÁLEŽITÁ} = VN : 15

Kde VN_NÁLEŽITÁ je náležitá minutová ventilace.

Norma V_{T
NÁLEŽITÁ} se pohybuje od 350 do 800 ml. Při zjištění hodnot do 350 ml hovoříme o mělkém dýchání.

Důsledkem mělkého dýchání je nedostatečný přívod vzduchu k alveolám, při minimálním zapojení dýchacích svalů.

Dechový objem nad 800 ml se nazývá hlubokým dýcháním – ventilace alveol je velká při vysoké námaze dýchacího svalstva.

Organizmus koriguje dechový objem v těsné závislosti na dechové frekvenci se snahou optimalizace uvedeného vztahu.

Výsledkem je maximální, ale optimální ventilace při nejmenším zapojení dýchacích svalů.

U sportovců nacházíme vysoké hodnoty V_T při nízké dechové frekvenci. Nízké hodnoty jsou známkou nějaké poruchy.

Z hlediska preventivních oborů hodnotíme nejen dechový objem, ale i jeho vztah k dechové frekvenci.

Stanovení vitální kapacity plic

Tento typ vyšetření je součástí většiny klinických vyšetření sportovce.

Teprve longitudinální sledování zdatnosti nám ukáže výkonnost probanda.

Snížení VC může být projevem přetrénování či zhoršení výkonnosti.

K vyšetření potřebujeme spirometr /plynové hodiny, spirograf či oxymetr/ a náustky.

Klasický spirometr /Hutchinsonův-jeden z prvních / tvoří válec s vodou, ve které byl ponořen zvon se stupnicí.

Do prostoru pod zvonem vede hadice s náustkem. Novější přístroje místo vody využívají vzduchový píst.

Nejmodernější spirometry tvoří speciální náustek vybavený čidlem (např. malou vrtulkou).

Pomocí kabelu je spojen s vyhodnocovací jednotkou (počítačem). Při tomto vyšetření proband stojí a po

maximálním nádechu vydechne všechen vzduch do přístroje přes náustek. Zkouška se provede třikrát v intervalech 15s,

zaznamenáváme vždy nejvyšší hodnotu. Hodnoty VC záleží na řadě faktorů, zejména na tělesné výšce, hmotnosti, věku a pohlaví jedince.

U obecné populace průměrných antropometrických ukazatelů bývá VC obvykle:

Muži.. 4000-5000 ml

Ženy.. 2500-3500 ml

Sportovci běžně dosahují hodnot 5000-7000 ml.

Další specifičtější postupy:

Nebo použijeme pro zjištění % VC normogram dle Anthony –Schlomka (Červinková , 2000) nebo normogram pro vyjádření usilovného

výdechu FEV (Červinková, 2000), který zohledňuje tělesnou hmotnost jedince. Anthony zohledňuje také faktor povrchu těla v m²,

dle normogramu jej lze přesně stanovit. Pro zjištění dané hodnoty dosazujeme do vzorce (Červinková, 2000):

Muži

VC_NÁLEŽITÁ /v ml/= povrch těla /m²/. 2500

Ženy

VC_NÁLEŽITÁ/v ml/= povrch těla /m²/. 2000

Dále bere v úvahu hledisko bazálního metabolismu dle pohlaví:

Muži

VC_NÁLEŽITÁ /v ml/= BMN . 9,63

Ženy

VC_NÁLEŽITÁ /v ml/= BMN . 8,79

BM_NÁLEŽITÁ= (66,473 + 13,752 . a+5,003 . b-6,755.c)

BM_NÁLEŽITÁ = (655,096 + 9,563 . a+1,35 . b-4,676.c)

Kde a je tělesná hmotnost /kg/, b je tělesná výška /cm/ a c je věk.

Po dosazení do dalšího vzorce můžeme zjistit, jak se liší naměřená hodnota VC od náležité v %:

VC_NAMĚŘENÁ . 100

--------------------

VC_NÁLEŽITÁ

Vyhodnocení:

Jedinci s výbornou funkční zdatností dosahují průměrně 120% náležité VC. Pod 70% náležité VC vyhodnocujeme měření jako patologický stav.

Longitudinální sledování plicních funkcí pomáhá vyhodnotit zlepšení, stagnaci či zhoršení respirační zdatnosti.

Stanovení usilovné vitální kapacity plic /FVC/

=časový záznam objemu vzduchu, který je schopen vyšetřovaný po maximálním vdechu co

nejprudčeji vydechnout

K měření potřebujeme spitrometr a náustky.
Proband si přiloží náustek spirometru ke rtům, maximálně se nadechne a co nejprudčeji naráz vydechne.

Při nedostatečné instruktáži lze nalézt vyšší hodnoty FVC než VC. Výpočet při stanovení náležité VC:

% FVC = FVC_NAMĚŘENÁ/v ml/ . 100

FVC_NÁLEŽITÁ /v ml/

Vyhodnocení FVC se shoduje s hodnocením VC.

Laboratorní komplexní i jednodušší formy testu lze shlédnout na:

Video č.1

Video č.2

Video č.3

zpět na hlavní stranu